17 miliard za jeden dopis. Třicet let českého alibismu v kauze Diag Human míří k hořkému konci
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Příběh sporů českého státu se společností Diag Human je starý skoro jako listopadová revoluce v roce 1989, jejíž 37. výročí dnes slavíme. A pořád není u konce a zasahuje vinné i nevinné. Naposledy to před nedávnem odnesla společnost ČEZ.
Soud v Lucemburku před měsícem zablokoval podíly ČEZ v lucemburských společnostech, přes které vlastní 55,21 procenta největšího distributora plynu v Česku, společnosti GasNet. Tu získal před dvěma lety za 21 miliard korun. Podíl má být součástí oddělované části ČEZ v rámci přípravy na jeho postátnění a vykoupení minoritních akcionářů. Nyní nad transakcí plánovanou vládou na příští rok visí otazník. Diag Human podíl zablokoval v rámci vymáhání škody po českém státě ve výši sedmnácti miliard korun, kterou loni v létě potvrdil londýnský odvolací soud.
Není to poprvé, co se Diag Human pokouší exekučně vymáhat svůj nárok na českém státě. Už v roce 2011 nechal ve Vídni zablokovat česká umělecká díla zapůjčená na výstavu. Šlo o obraz Emila Filly Dvě ženy, obraz Vincence Beneše Tanečnice a o plastiku Otty Gutfreunda Objetí. Byl to majetek Národní galerie v Praze a Moravské galerie v Brně. Rakouský soud exekuci později zrušil s odkazem na imunitu kulturního majetku státu a díla se vrátila do Česka. V letech 2017 a 2018 se Diagu pro změnu podařilo obstavit bankovní účty České republiky u celkem 24 bank v Lucembursku.
Dopis za velké prachy
Samotný spor trvá už více než tři desetiletí, prošel vnitrostátní obchodní arbitráží, mezinárodní investiční arbitráží a řadou soudních řízení v zahraničí, zejména ve Velké Británii a v Lucembursku. A v současnosti je zjevné, že bude stát Česko mnoho miliard, ačkoli v průběhu třiceti let sporů mohlo dojít k úspornějšímu řešení. Pokud by k němu politici sebrali odvahu.
V centru sporů stojí nárok česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy a společnosti Diag Human na odškodnění za zmařený obchod z počátku 90. let. Částka, která původně vycházela z řádů stovek miliónů, se vlivem úroků do současnosti vyšplhala na přibližně 17 miliard korun. Vše začalo nevinně v roce 1991, kdy ministerstvo zdravotnictví vedené Martinem Bojarem vypsalo soutěž na zpracování české krevní plazmy. Předběžně se hovořilo o dohodě ministerstva s dánskou farmaceutickou firmou Novo Nordisk, spolupracující s českou firmou Conneco, což byl předchůdce Diag Human. Bojar však výsledek soutěže zrušil. A vypsal o rok později novou soutěž, z níž dánskou firmu s Connekem vyřadil. Novo Nordisk se pochopitelně dotazoval, proč se tak stalo. Bojar mu pak napsal dopis, v němž vyřazení ze soutěže zdůvodnil pochybami o solidnosti firmy Conneco, předchůdce Diag Human. Dánové s ní pak přestali obchodovat. A začala válka.
Majitel Diag Human, švýcarsko-český podnikatel Josef Šťáva, samozřejmě Bojarovo obvinění odmítl a začal vymáhat odškodnění. Na začátku chtěl dvě stě miliónů korun jako úhradu nákladů, které již na zakázku od ČR vynaložil. Stát nevyhověl, čímž začaly více než třicet let táhnoucí se soudy a arbitráže, jež momentálně vyvrcholily obstavením části majetku společnosti ČEZ.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!





















