V posledních měsících se odběr elektrické energie skloňuje ve všech pádech. Důvodem jsou její rostoucí ceny. Téma elektřiny ale často řešili i naši předci, kteří se potýkali s jinými problémy a změnami. Chcete vědět, kdy se u nás začalo elektrizovat ve velkém, kdy se zavedl letní čas nebo jak energetiku ovlivnila sametová revoluce? Čtěte dál!
Československo a jeho první krok k elektrifikaci
Vláda nově vzniklého státu Československa nelenila a už v roce 1919 vydala zákon č. 483/19 Sb., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Díky němu vzniklo 20 elektrárenských společností s 60% kapitálovou účastí státu. Elektrárny fungovaly na bázi 3fázové soustavy o kmitočtu 50 Hz a své působení rozšiřovaly. Každý rok postavily celkem na 500 km nových elektrických sítí, které byly zásadní pro vybudování regionálních elektrifikačních soustav.
„Elektrárny si poradily i se škodami, které způsobila 2. světová válka. S opravami elektrických sítí poničených bombami se začalo hned po jejím skončení. Později vznikla i první přenosová soustava k propojení elektrických sítí na celém území Československa,“ dodává Petr Švec, generální ředitel společnosti epet, která je dodavatelem elektřiny a plynu.
Kontroverzní letní čas napříč historií
Zavedení letního času Češi zažili poprvé v roce 1916, kdy České země a Morava spadaly pod Rakousko-Uhersko. Po skončení 1. světové války ale došlo k jeho zrušení. Samotné Československo pak střídání letního a zimního času přijalo na krátký čas ve 40. letech 20. století. Pravidelně se čas v Československu začal střídat až od roku 1979. „Nejsilnějším argumentem pro užívání letního času jsou energetické úspory a snížení spotřeby paliva. V uplynulých letech probíhala diskuse na téma zavedení pouze letního času, ale podle posledních informací sjednocení času v ČR proběhne nejdříve za čtyři roky,“ dodává Petr Švec.
Sametová revoluce ovlivnila i energetický trh
Na začátku 90. let se proměnil i energetický trh, do té doby centrálně řízený státem. Nově si dodávku energií řídily jednotlivé kraje samy.
Rozvolnění jako takové ale nastalo až po roce 2002, odkdy docházelo k postupné liberalizaci. „Nejdříve si dodavatele podle svého gusta mohli vybrat firmy, které ročně spotřebovaly více 40 GW elektřiny ročně, a postupně se trh otvíral i subjektům s nižší spotřebou. A v roce 2006 se dočkaly i domácnosti, které si mohly dodavatele vybírat podle svých potřeb a kritérií. Mezi prvními alternativními dodavateli elektřiny byla např. Bohemia Energy,“ připomíná Petr Švec.
Obnovitelné zdroje získávají zelenou
V roce 2005 vstoupil v platnost zákon na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (č. 180/2005 Sb.). „Podpora státu byla pro energetické firmy důležitým milníkem. Díky tomu se mohl zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů. Současně zákon vytvořil podmínky pro naplnění cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice,“ dodává Petr Švec.
Rusko-ukrajinská krize
V roce 2009 svět zaznamenal první závažnou energetickou krizi. Rusko tehdy přerušilo dodávku zemního plynu na Ukrajinu, což se dotklo i dalších evropských států včetně České republiky.
„Rusko-ukrajinská plynová krize však tehdy neměla zásadní vliv na ceny energií. Šlo o politický konflikt, který měl řešení. Nynější krize je s ohledem na globálnost výrazně významnější. Řeší se válka na Ukrajině, embargo na ruský plyn, chybějící zdroje plynu v krátkodobém horizontu. Myslím, že paralela mezi rokem 2009 a současností není na místě. Co je ovšem důležité podotknout, je to, že rok 2009 měl být pro Evropu impulzem k zajištění nezávislosti na ruském plynu. A to se i přes anexi Krymu v roce 2014 a po prvním balíčku embarga vůči Rusku nestalo. Naopak se spolu se strategií rychlého odklonu od fosilních paliv závislost ještě zvýšila,“ říká Petr Švec, generální ředitel společnosti epet, která je dodavatelem elektřiny a plynu.
