Získat odbornou lékařskou péči bylo pro ženy v Číně až do 20. století poměrně složité. Tamní kultura totiž po staletí kladla zásadní důraz na zachování cudnosti ženy, tedy nemožnost ukázat tělo jinému muži než právoplatnému manželovi. A pokud tedy manžel zrovna nebyl lékař, byla přesná diagnostika a následná léčba téměř nemožná. To by to ale nebyli Číňané, aby si s tím nějak neporadili.
Řešením se stala malá panenka ze slonoviny zobrazující nahou ženu v klidové poloze. Pacientka díky ní mohla snadno popsat svůj zdravotní stav a zachovat si přitom kýženou cudnost.
Stačilo, aby si stoupla za bambusovou clonu, protáhla malým okýnkem ven ruku a poskytla lékaři příležitost zkontrolovat její pulz. To byl také jediný fyzický kontakt, ke kterému mezi pacientkou a lékařem došlo. Následně už přišla na řadu panenka, na níž žena demonstrovala své obtíže.
Typická medicínská panenka měřila od 7 do 15 centimetrů a kromě několika šperků a bot byla úplně nahá. Typicky byla vyobrazována v klidové poloze na boku s jednou rukou podpírající hlavu a druhou rukou zakrývající prsa.
Jaká paní, taková panenka
Mnoho žen z vyšších tříd mělo své vlastní panenky, se kterými chodily k lékařům namísto průkazky pojištěnce. Často posílaly se svou panenkou jen své služebné, které na nich problémy svých paní hravě demonstrovaly.
Panenky byly velmi často vyráběny na zakázku, aby přesněji demonstrovaly typ těla a proporce svých majitelek.
Z historických pramenů se dozvídáme, že tradice medicínských panenek započala někdy v 15. století a pokračovala až do konce dynastie Qing, tedy do počátku 20. století.
Je pravděpodobné, že v odlehlých místech a na vesnicích, kde jsou zakořeněné starodávné tradice, se diagnostika pomocí panenek stále udržuje.
V době, kdy bychom se měli vyhýbat fyzickému kontaktu a udržovat mezi sebou odstup minimálně 4 metry, bychom se možná čínskými panenkami mohli nechat volně inspirovat.
