Před druhým kolem kampaň Andreje Babiše obrovsky připomíná loňskou kampaň maďarského premiéra Orbána. Ten před parlamentními volbami tvrdil, že jeho soupeři zatáhnou Maďarsko do války, podobně jako dnes straší válkou Babiš. Opisování ale v politice nefunguje – Orbánova kampaň byla založená na kontextu, který v Česku chybí.
Když loni Rusko zahájilo útok na Ukrajinu, v Maďarsku zbývalo jen pět týdnů do voleb. Orbánova strana Fidesz čelila koalici šesti opozičních stran a volby v průzkumech vypadaly vyrovnaně. Válka ale všechno změnila. Orbán nechal Maďarsko oblepit plakáty s nápisem „Ochraňme mír a bezpečí Maďarska“ a říkal, že opozice Maďarsko zavleče do války. To zafungovalo a Orbán navzdory předpokladům získal čtvrtou ústavní většinu v řadě. Úspěch kampaně ale stavěl na maďarském kontextu a na atmosféře doby. Proč to samé v Česku teď nezabere?
1. Chyba soupeře
V půlce února, krátce před začátkem války, řekl Orbánův hlavní soupeř a lídr opozice Péter Márki-Zay v rozhovoru na YouTube kanálu Partizán, že by jako premiér pomohl Ukrajině i vojensky. „Pokud se na tom shodne NATO,“ dodal Márki-Zay. Po začátku války tato Márki-Zayova věta v Orbánovském mediálním táboře zněla od rána do večera. Právě na této nešikovné formulaci svého soupeře Orbán postavil manipulativní tvrzení, že výhra opozice znamená zavlečení Maďarska do konfliktu na Ukrajině.
U Petra Pavla žádný takový výrok neexistuje. Babiš sice na billboardech používá jeho citaci o tom, že „trvalý mír je iluze,“ to je ale dost jiná, obecná formulace. A i když Babiš má k dispozici své noviny, s Orbánovou mediální mašinérií se to nedá srovnat. Babiš proto nedokáže většině společnosti vnutit představu, že Pavel je válečný štváč. Pokud generál v závěru kampaně sám neudělá podobnou chybu jako maďarský opoziční lídr.
2. Válka už je dál
Orbánova „proti-válečná“ kampaň probíhala loni v březnu. Tehdy se Rusové pokoušeli dobýt Kyjev, Putin avizoval uvedení jaderných raket do nejvyšší pohotovosti, z Ukrajiny utíkaly miliony lidí, Budapešť byla uprchlíků plná a v Evropě se seriózně debatovalo o tom, jestli boje můžou eskalovat k zapojení NATO do konfliktu. O válce se tehdy mluvilo nonstop, neexistovalo jiné téma a obava, že by mohla přerůst mimo území Ukrajiny, byla i v Česku daleko silnější.
Válka sice neskončila, ale zásadně se posunula, stejně jako její vnímání. Ukrajina dobyla velkou část území zpět, konflikt mezi NATO a Ruskem už zase působí víceméně vyloučeně. Mediální prostor ovládlo téma zdražování a ekonomické recese. Jen málokdo má reálné obavy z toho, že by nastala válka v Česku, část ukrajinských uprchlíků se již vrátila. I v tomhle Babišova rovnice nevychází.
3. Pro-ukrajinské Česko
Ať chceme nebo ne, výzvy k ukončení dodávek zbraní a volání po míru jsou u nás spojené s proruskou scénou. Je totiž jasné, že i díky západní podpoře se Ukrajina úspěšně brání a že na tom celistvost Ukrajiny závisí. Většina společnosti pořád podporuje Ukrajinu a z mnoha průzkumů vychází, že s pomocí napadené zemi souhlasí i velká část voličů ANO. I proto Babiš doteď o Ukrajině mluvil vyhýbavě a sankce proti Rusku neodmítal. Anti-ukrajinský tábor je prostě dost omezený a nejspíš ho už Babiš vysbíral tím, že přitáhl voliče Jaroslava Bašty.
4. Proti-ukrajinské Maďarsko
Naopak v Maďarsku je veřejnost historicky k Ukrajině minimálně apatická. Tyto dvě země mají vleklé spory o práva maďarské menšiny žijící v Zakarpatsku. V posledních letech se střety vyostřily, Maďarsko dlouho trvalo na tom, že bude blokovat přistoupení Ukrajiny do EU a NATO. V roce 2020 Ukrajina zakázala vstup do země dvěma vysoce postaveným maďarským představitelům – náměstkovi ministra zahraničí Leventemu Magyarovi a státnímu tajemníkovi Árpádovi Potápimu. A to proto, že před komunálními volbami na Ukrajině podpořili maďarské nacionalistické strany.
Z výzkumu Maďarské akademie věd v témže roce vyplynulo, že jen 3 % Maďarů vnímají vztahy s Ukrajinou jako velmi dobré, spolu s Rumunskem tak Ukrajina skončila nejhůře. V Maďarsku žije velmi málo Ukrajinců, netáhne je totiž žádná jazyková blízkost jako je tomu v Čechách. To všechno umožnilo Orbánovi se od války a Ukrajiny distancovat. Asi není třeba dlouze rozebírat, že nic z toho v Česku neplatí.
5. Popularita armády
Dle loňského výzkumu agentury STEM má armáda důvěru 73 % Čechů. Naopak politickým stranám a hnutím 74 % lidí nedůvěřuje. Pokus o dehonestaci vojáků na Babišových billboardech se tím pádem trochu míjí se společenskou realitou. Pokud vojáci chtějí válku, pak dle stejné logiky by si hasiči přáli požár.
Šéfkou Babišovy kampaně je jeho dlouholetá spolupracovnice, bývalá šéfka úřadu vlády Tunde Bartha. Manažerka s maďarskými kořeny Babišovi zajišťovala setkání s Viktorem Orbánem a zřejmě i díky ní se v něm Babiš tak vzhlédnul. V překladu z maďarštiny ale u Babiše vypadl skoro všechen kontext. Proto mu tato kampaň nejspíš výhru nepřinese.
