Nadcházející rok s nulou na konci bude obdobím, kdy se silněji projeví dopady světové hospodářské krize a současně zažijeme TROJE DŮLEŽITÉ VOLBY (sněmovní, senátní, komunální). Co napovědí?
Nadcházející rok s nulou na konci bude obdobím, kdy se silněji projeví dopady světové hospodářské krize a současně zažijeme TROJE DŮLEŽITÉ VOLBY (sněmovní, senátní, komunální). Co napovědí?
Vyjděme jen z prostých součtů: sociální demokracie získá ve sněmovních volbách minimálně osmdesát poslanců. V senátních volbách neobhajuje ani jeden mandát, zato ODS celých osmnáct. Kdyby tedy získala kolem deseti senátních křesel, měla by zhruba čtyřicetičlenné zastoupení v horní komoře Parlamentu. V součtu by to znamenalo existenci sto dvaceti volitelů, přičemž ke zvolení hlavy státu v lednu 2013 je nutných 141 hlasů. Cesta na Hrad je pro Jiřího Paroubka, který se touto ambicí nikdy netajil, otevřená.
Pokud podobným způsobem získají sociální demokraté v říjnu 2010 i největší města, přičemž dvě ze tří už mají dnes (Brno, Ostrava), octne se česká politická pravice během pár měsíců v bodu nula a bude se muset „znovupostavit“. Pokud náhodou na vládní úrovni vstoupí ODS do velké koalice s Jiřím Paroubkem, půjde proces „znovupostavení“ pravice už mimo ni.
SKVĚLÁ OBSLUHA
Marná sláva, vedle Miroslava Kalouska dělá současný předseda sociální demokracie nejchytřejší politiku. Naposledy se to ukázalo na způsobu, jímž rozbil státní rozpočet na rok 2010. Celá konstrukce příslušného zákona byla založena na tzv. Janotově balíčku.
Jinak řečeno, další propad příjmů v desítkovém roce měl být kompenzován dvěma způsoby – padesát miliard mělo pocházet z vyšších daní a dvacet miliard z úspor. Výsledek?
Předseda ČSSD předminulý týden nechal vzpomenout na Josefa Luxe, který na tiskové konferenci před senátními volbami 1996 nakreslil graf v podobě koláče a pak ho tlustou fixou za asistence televizních kamer celý přeškrtl. Podobně Jiří Paroubek.
V Poslanecké sněmovně vytvořil hlasovací koalici, která vymazala plánovaných dvacet miliard na straně úspor. Následně obsloužil své voličské skupiny, pro něž je politika synonymem rozdělování a přerozdělování cizích peněz, a před řádnými volbami zřejmě získal definitivní jistotu, že z nich vyjde vítězně.
DRŽBA DOPRAVY
Zajímavé srovnání je s ODS, která se už řadu měsíců neorientuje na zájmy svých voličů, ale spíše posilování zájmových skupin v pozadí. Ilustrovat by se to dalo na případu, kdy Topolánkovo vedení ve sněmovně tvrdě zatlačilo na své poslance, aby Paroubkův rozpočet de facto schválili. Hlavním motivem byla držba ministerstva dopravy, z něhož chtějí pro spřátelené podnikatele získat další zakázky, a tedy peníze na volební kampaň. Okolnost, že faktickým schválením rozpočtu jdou proti světu lidí, kteří je volí, byla zcela nepodstatná. Takže možnost odchodu ODS do opozice byla jen řečnickou nadsázkou. Jejich politika se scvrkla na marketing, který není zadarmo.
VELKÝ MANÉVR
Dobře, Jiří Paroubek zvítězí ve volbách, ale co dál? Svým voličským skupinám sice přerozdělil peníze, ale způsobil možná nejhorší deficit v dějinách země. Malé srovnání: v roce 2008 byl schodek státního rozpočtu necelých dvacet miliard korun, v roce 2009 už bude možná 180 miliard a stejně tak v následujícím roce. Co s tímto dramatickým tempem zadlužování chce Paroubek dělat?
Může jít cestou Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse nebo sebe samého a nedělat prostě nic. Pokud tím ovšem nemyslíme další zvýšení daní, které dále sníží konkurenceschopnost českých firem, a tedy zvýší nezaměstnanost, jež vyvolá zvýšené sociální náklady, které bude muset stát získat z nových daní a půjček.
Výsledkem bude, že přesně ty vrstvy voličů, které předseda ČSSD koncem roku 2009 tak skvěle finančně „obsloužil“ (učitelé, státní zaměstnanci, zemědělci), půjdou z měsíce na měsíc o dvacet třicet procent s platem dolů. Přesně jak se to děje v předluženém Lotyšsku a v menší míře i v Maďarsku. Je sice chytré vyhrát finančním trikem volby, ale co s důsledky podobného triku?
Anebo se Jiří Paroubek konečně začne chovat jako politik a provede velký manévr. Spočívat bude v tom, že moc, kterou mu voliči v létě dají, užije také k něčemu jinému než k dláždění budoucí cesty na Hrad a vyřizování účtů s těmi, kdo ho v opozici kritizovali. Stačí, když se začne chovat jako premiér země, která prostě nemá v pořádku veřejné finance. Předpokládalo by to alespoň naznačit svému voličskému světu, že žádná obsluha není zadarmo. Něco takového je ovšem skrytá kritika sebe samého. Zvládne to?
