Od minulého týdne si uvědomuji hrůznost sociálních sítí na internetu v celé její šířce. Když vás architekt Jan Kaplický týden po ...
své smrti vyzve prostřednictvím Facebooku, abyste si s ním zahráli poker, zní to opravdu podivně.
A teď, právě teď mi Facebook nabízí, abych si Jana Kaplického přidal jako nového přítele. Na Facebooku jsou dokonce dva osobní profily Jana Kaplického, jeden s diakritikou a jeden bez. U jednoho z nich si správce účtu přidal posledního přítele 21. ledna. Takže buď slavný architekt pokračuje v sociálních kontaktech na internetu ze záhrobí, nebo se někdo veze na vlně zvýšeného zájmu o autora pražského blobu.
Je zajímavé, jak sociální sítě vlastně vůbec nepočítají s tím, že jejich uživatelé mohou zemřít. Když se vám to náhodou stane, služební e-mail vám zruší firma, freemail se po nějaké době, kdy není aktivní, smaže sám. Na blogu zkrátka přestane přibývat nový obsah a časem „umře“ taky. Ale v sociální síti se všemi jejími „podpůrnými“ funkcemi můžete žít dál svůj posmrtný život, jako byste nikdy nezemřeli.
O Janu Kaplickém víme, ale kolik dalších „mrtvých duší“ koluje na Facebooku?
AUTOR JE EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A ŠÉFREDAKTOR DIGIZONE.CZ
Další články autora najdete v rubrice SEDMÁ VELMOC (Reflex online)
Související články:
Jana Kománková: Fenomén FACEBOOK (Reflex č. 3/2009)
„Je Facebook krátkodechá blbost, nebo nový způsob komunikace? Pravděpodobně obojí.“
