Minulý týden jsem s kolegou Davidem Krausem jezdil po pařížských předměstích a spolu s desítkami dalších novinářů z celého světa se pídil po požárech a střetech mezi výtržníky a policisty. Reportáž vyjde v tomto čísle Reflexu. Tady chci ještě připomenout věc, která mě hodně pobavila a do textu reportáže se už nevešla.
Už na sklonku našeho pobytu přišel spřátelený informátor s vynikajícím a zaručeným tipem: rozhodně si nesmíte nechat ujít fotbalový zápas, který se večer hraje v Paříži. Nepamatuji si už, kdo hrál, ale bylo to utkání vrcholné kategorie, něco jako Paris Saint Germain versus Lyon.
Znělo to výborně! Lačně jsme se ptali: Co se chystá? Je možné, že by se do pohybu dala organizovaná skupina, která by si troufla na teroristický útok na stadionu? Nebo si prostě mladíci z předměstí troufnou něco provést v přímém přenosu přímo při zápase? Nebo alespoň využijí koncentrace lidí a aut před zápasem a po něm a provedou několik nacvičených standardních útoků Molotovovým koktejlem?
Ne? Nic takového? A že ani ti kluci z předměstí na fotbal nechodí? Že tam vůbec nebudou? Aha, tak proč by to, proboha, mělo být pro nás tak zajímavé?!
Odpověď byla v mnohém pro to novinářské třeštění, které jsme zažili, typická: „No, bude se tam něco dít. Bude hodně lidí pohromadě. Minulou noc jste moc akčních snímků nesehnali, že? No a tady se alespoň můžou poprat rowdies. Bude to prostě akce!
