Situace kolem italského kandidáta na eurokomisaře Rocco Buttiglioneho se vyvíjí – nejprve navrhnul šéf EK, že Italovi odejme část agendy, pak dokonce hlasování o nové komisi stáhnul. Italská vláda potvrdila, že Buttiliogne zůstává jejím kandidátem. A křesťanští politici hovoří o diskriminaci a inkvizičním tažení proti křesťanům v Evropě.
Tuto bizarní tezi použil i český ministr zahraničí Cyril Svoboda, který v textu pro MfD napsal, že odmítnutí Buttiglioneho pro jeho víru je jasnou diskriminací.Obhájci ortodoxního Itala trvají na tom, že víra je jeho soukromá věc a že je zcela důvěryhodné jeho tvrzení, že nebude svoje přesvědčení zatahovat do politiky. Přesvědčení o tom, že homosexualita je hřích a rodina by se měla vracet k tradiční podobě s ženou především v roli matky.
Buttiglioneho výroky se ovšem neobjevily zčista jasna. Není to věc jednoho slyšení před evropskými poslanci či sporu o to, nakolik média jeho slova dezinterpretují. ( Minulý týden citovala média další Buttiglioneho pobuřující výrok - že matka, která vychovává děti sama, asi není moc dobrou matkou. Ital ovšem média napadl, že jeho slova naprosto zkreslila a že jen obrazně hovořil o vztahu Ameriky a Evropy.)
Buttiglione je svými ortodoxními postoji známý. Je také známý jako osobní přítel a rádce papeže, jako člověk, který je mu názorově velice blízko. Při přípravě evropské ústavy bojoval proti přijetí teze o zákazu diskriminace homosexuálů, proslul i svými názory na nutnost zřízení táborů pro imigranty.
Buttiglione je bezpochyby velice vzdělaný člověk, ovládá několik jazyků, přednášel na vysoké škole. A nepochybně má právo na svoje náboženské přesvědčení. Stejně zřejmé mi ovšem připadá i to, že nelze brát vážně přesvědčování, že jeho víra a názory se nepromítnou do jeho politických postojů a rozhodnutí. Promítají se.
Interpretace celého sporu o kandidáta na eurokomisaře jako střetu mezi levicí a pravicí v evropském parlamentu, či jako inkviziční diskriminační kampaň proti křesťanům jsou trapné.
