Zničená ZOO se stala symbolem operace Duha izraelské armády v táboře Rafah v pásmu Gazy. Operace je oficiálně zaměřena na rozšíření bezpečnostního nárazníkového pásma, likvidaci nebezpečných ozbrojenců a zničení podzemních tunelů, jimiž Palestinci pašují zbraně. A tak zahradou projely izraelské tanky. Mrtvá zvířata leží vedle trosek klecí nebo pod nimi, několik nebezpečných šelem je na svobodě a může svoji troškou přispět k zabíjení. Jistě, mrtvá zvířata nejsou tak důležitá jako mrtví lidé, ale špatně se jejich vybití zdůvodňuje tím, že to byli teroristé.
Izraelská armáda také vysvětlení několikrát změnila. Nejprve tvrdila, že ZOO vůbec nezničila, potom, že tudy tanky musely projet neboť jiné cesty byly zaminovány a nakonec prohlásila, že vojáci džentlmensky pustili zvířata z klecí, aby je uchránili před zraněním. Podobné problémy má se zdůvodněním střelby do palestinského demonstrujícího davu, zabíjením civilistů v Rafahu a srovnáváním desítek domů se zemí. Deset civilistů z demonstrujícího davu prý zemřelo po výstražném výstřelu tanku, který mířil mimo dav. Ovšem je možné, že tank najel do díry na cestě a střela tak nešťastně změnila směr. To je logické riziko všude tam, kde se k výstražným výstřelům používají tanky. Nebo vrtulníky, protože osudná střela možná vyšla ze vzduchu. Domy prý neničí izraelské buldozéry, ale palestinské nálože a několik dětí nezastřelili izraelští vojáci, nýbrž je zabily palestinské bomby. Jenomže: novináři viděli na místě buldozéry a žádné krátery po výbuších a v hlavách mrtvých dětí viděli průstřely po střelách z ručních zbraní
Izraelská vláda zdůvodňuje svoje akce podobně jako Bushova administrativa: Je to válka s terorismem. Podobností bylo v minulém týdnu víc: Američané zabili čtyři desítky civilistů, kteří v rámci svatební oslavy stříleli do vzduchu. A armáda tvrdí, že neútočila na svatebčany, nýbrž na nebezpečné bojovníky, kteří sami zahájili palbu. Bylo mezi nimi několik dětí a známí muzikanti hrající obvykle na svatbách…
Jistě, není pochyb o tom, že Izraelci dnes a denně skutečně čelí teroristickým útokům. Není pochyb ani o tom, že pro americké vojáky v Iráku musí být čím dál těžší rozlišit nebezpečné bojovníky od veselých svatebčanů. Není ale také pochyb o tom, že „válka proti terorismu“ není a nemůže být odůvodněním pro masové zabíjení a perzekuování civilistů. A není podle mě také pochyb o tom, že Bush a Šaron si koledují o status válečných zločinců.
P.S. Vzhledem k diskusím a tématům minulých sloupků dodávám: nepatřím mezi ty novináře, kteří viděli na vlastní oči, co se v Rafahu nebo na irácké svatbě dělo. V situaci jsem se snažil zorientovat pročítáním českých, britských, amerických i izraelských deníků.
