Dřív nebo později, spíš dřív, to muselo přijít. Po shození vlády Jiřím Paroubkem EU zvažuje, že přesune důležitý červnový summit na červenec, až jí zas někdo bude předsedat. A taky až ji nebude strašit prezident Václav Klaus.
Ostatně umíte si představit, jak choulostivému summitu, kde se bude jednat o úplatcích pro Irsko, aby Lisabonskou smlouvu schválilo aspoň napodruhé, šéfuje nerudný stařík, jenž v Irsku hrdě podpořil odpůrce smlouvy? Je to jako nechat vzteklého býka hostit konferenci toreadorů. Vzhledem k fanatismu, který nyní na Hradě proti smlouvě – a vlastně i celé EU – panuje, už vidím Ladislava Jakla, jak všechny hosty zamyká do Daliborky a hrozí snědením klíče, pokud smlouvu jednomyslně nezapudí. V případě tajemníkovy kocoviny vidím Petra Hájka.
Problém je bohužel i s naším premiérem-nepremiérem řízeným z partajních sekretariátů, Janem Fischerem. Není samozřejmě problém řídit s takovým mandátem partu loutek; většina z nich udělá pro vlastní kariéru téměř všechno, nakonec služba vlasti se v politice nikdy nezapomíná.
Chtít ale v takovém stavu řídit šestadvacet evropských hlavounů s kufry nacpanými národními sentimenty? Představte si, jak chudák Fischer během jednání volá do kanceláří ODS, ČSSD a SZ, aby mu sakra řekli, co má dělat: vsadím se, že sedmadvacet premiérských či prezidentských infarktů EU na svém summitu ještě nezažila.
Celé trápení má pochopitelně prosté řešení: buď bychom se měli předsednictví sami co nejrychleji vzdát, než nás ho přes Paříž a s ostudou zbaví Brusel; anebo požádat EU, aby veškerou důležitou summitovou agendu nenápadně odsunula na Švédy. Pak by si klidně mohl zapředsednit i Klaus.
Další články autora najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
(Reflex online)
