Pozor na diktaturu!

Půjdu s pravdou ven: nemůžu žít bez premiéra Jiřího Paroubka. Bez něj by mi každé pondělí padla hlava bezradně na klávesnici a mé konto by zase mělo blíž k nule. Například když mluví o modré diktatuře v krajích a senátu, tedy o svobodně zvolených hejtmanech a senátorech ODS, jakkoli nás i ODS umí přesvědčit, že ani svobodné volby nemusí mít nic společného s rozumem. Pořád ale větší sranda než volit čtyřicet let jednu stranu. Nikdy nevíme, čím nás překvapí takový Stanislav Gross.


Vlastně Paroubkovi rozumím. Nikdy nebyl na žádný vyšší post svobodně zvolen, ostatně o svobodné politické soutěži má poměrně neortodoxní představu, jak víme nejen z jeho současného vystupování. „Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako vlastní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci a došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky,“ říká v dokumentu zveřejněném v Neviditelném psu jeden mladý socialista v roce 1978. Ejhle! Když si k tváři na fotce přimyslím pár kilogramů navíc, dívám se do známé tváře ze Strakovky, jež dnes v televizi až příliš často mluví o ….. hrozbě modré diktatury. Kdybych za komunistů nežil dvacet let, málem bych zapomněl!
Tolik za bratra Paroubka. Hlava by mi ovšem bezradně padla na klávesnici i bez politických komentátorů a politologů, kteří tvrdí, že ČSSD (Jiří Paroubek) převzala otěže předvolební kampaně a všechny válcuje. Ano, válcuje. Ovšem jen pokud si pevně zamáčkneme obě oči a zapomeneme, že i každé svinstvo - včetně politiky - má svá pravidla. Styl ČSSD totiž připomíná fotbalový mančaft, který na trávník vnese prvky džiu-džitsu, zatímco televizní komentátor křičí, jak před bránou válcuje svého soupeře. V takové chvíli máte dvě možnosti: k džiu-džitsu přidat ještě box, pak už ale vysoce pravděpodobně nehrajete fotbal. Anebo hrát s jinými mančafty, byť podle nedokonalých pravidel. Představte si, kdyby jen ODS měla na všechny hloupé billboardy ČSSD reagovat vlastními ještě hloupějšími billboardy. Mein Gott! Na českou předvolební kampaň by nestačilo ani Německo.