Sociálnědemokratická ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, jejíž občasné komunistické nápady mnozí dlouho považovali za přeřeknutí, se definitivně zbláznila. Po znárodnění nemocnic či utopickém odmítání připlácení pacientů za vybranou péči chce v době elektronického podpisu a otisku prstů od září zavést pro všechny občany papírové zdravotní knížky, kam bychom při návštěvě lékaře dostávali včeličky (po jiných včeličkách) za decentní chování k sestřičkám. Ministryně, známá svým odporem k čemukoli soukromému, tím chce prý ušetřit peníze za častá duplicitní vyšetření pacientů způsobená absencí jejich evidence. Skvělý nápad. Pokud na něj nikdy nedojde.
V systému chronicky zadluženého státního zdravotnictví, které kvůli nechuti politiků radikálně ho řešit v podstatě stále jede v komunistických kolejích, jde jen o další – řečeno s Václavem Klausem – nezměnu, jež nás všechny bude stát další zbytečné peníze. Víc bychom ušetřili, kdybychom Emmerové vyplatili doživotní rentu, aby do konce života nepřemýšlela. Duplicitní vyšetření jistě a zbytečně ukrádají peníze z rozpočtu zdravotnictví, nejsou ale zdaleka jeho největší černou dírou. Když už je chce ministryně systémově řešit, měla by investovat s výhledem do budoucna, tedy vybudovat elektronickou databázi, přístupnou příslušným lékařům. Jak by jí ochotně poradil třeba kolega-ministr informatiky Vladimír Mlynář, snaží se dnes každá státní správa kromě severokorejské občany zbavit byrokracie, nikoli naopak.
Nutit nám papírové knížky jen ukazuje, že se Emmerová bohužel pořád inspiruje koncem sedmdesátých let, kdy vše patřilo všem, takže nikdo nic neměl. Tehdy jsme nejrůznější papírové knížečky s razítky museli nosit všichni téměř kvůli všemu. Stát tím mimochodem dával najevo, že nejen naše zdraví pečlivě monitoruje. Možná bychom mohli vystavit zdravotní knížku Emmerové. Stálo by v ní zhruba následující: chronická nezpůsobilost ministrovat. Nepouštět do politiky.
