Minulý týden jsem byl na karlovarském filmovém festivalu, ale stejně času jako v kinech jsem strávil na golfových hřištích. Objel jsem jich během šesti dnů pět - řekl jsem si totiž, že bych chtěl vyzkoušet všechna hřiště v Česku, a tak mi Karlovy Vary jako centrum pro výlety do okolí přišlo vhod.
Hned první den jsem vyrazil na hřiště v LUBECH, což je devítka rodinného typu skoro u hranic s Německem. Zdejší kraj (Chebsko) je poznamenán jako snad málokterý odsunem Němců a totální proměnou obyvatel. Stále tu narážíte na zchátralé domy, stále tu vidíte více nevěstinců než normálních obchodů. Ale Luby jsou příjemné městečko a vyznačují se tím, že tu je dlouholetá tradice výroby hudebních nástrojů. Dřevěné kousky po výrobě kontrabasů (žluté značky) a violoncell (červené značky) také zdobí odpaliště na místním hřišti. Pěkný nápad. Jinak hřiště hodně hornaté, pořád nahoru dolu. Ale nádherné výhledy do okolí.
Stejně rodinná je devítka HÁJE, byla otevřena letos a je kousek nad Karlovými Varami, také coby kamenem dohodil od „velkého“ karlovarského hřiště. Tohle hřiště si postavil jeden podnikatel hned u svého domu, vedle něho má také dům Marek Eben: dřevěný domek skandinávského typu. Stačí jen ráno vstát, vzít bag a ujít tři sta metrů a jste na odpališti jedničky. Takových devítek by u nás mohlo být ne pár desítek, ale pár stovek. Nečekejte komfort mistrovské osmnáctky, ale čekejte neokázalou pohodu.
Zajímavé je určitě hřiště postavené uvnitř dostihového oválu přímo v Karlových Varech - ZÁVODIŠTĚ. Jeho výhodou je, že ho mají karlovarští hned ve městě. Je tu celkem devět fairwayí, ale osmnáct greenů a jamek. Na jednu fairway dvě jamky, jedna vzdálenější a druhá bližší; je to hřiště něco mezi devítkou a osmnáctkou. Hřiště je přehledné, celé na rovině, břízy a rybníčky uprostřed ještě vylepšují celkový ráz. Ideální na hru tak od pěti odpoledne, po práci.
Samozřejmě jsem nepohrdnul pozvánkou na oficiální festivalový turnaj na osmnáctce v GOLF RESORTU KARLOVY VARY. To hřiště je skutečně jedno z pěti nejkrásnějších a nejlepších v Česku, hraje se na něm i přes jeho obtížnost úžasně. Je v hustém lese, výborně udržované, hráčsky promyšlené a nezáludné. Na něm je vidět, že dobré hřiště potřebuje čas – ne měsíce života, ale roky, možná desítky let. Musí vyrůst stromy, je potřeba jamky doladit, je potřeba domyslet i všechny detaily. Turnaj se jako vždy hrál ve formátu texas scramble, tedy skupina (flajt) hrála společně, bral se vždy nejlepší míč. V takovém případě je téměř povinností zahrát par (jen si to někdy zkuste sami se sebou – budete mít čtyři odpaly a vezmete vždy ten nejlepší; to se vám pak hraje snadno…). My jsme zahráli jen jeden pod par, skončili jsme z 32 flajtů šestnáctí. Vyhrál flajt hokejistů: Ručinský, Hlaváč, Špaček, Čaloun. Zahráli celé hřiště na 58 ran, 14 ran pod par. Neuvěřitelný výkon – ale on z těhle bomberů snad nemá nikdo handicap horší než 10.
Poslední den jsem si zajel na loni otevřenou osmnáctku do HÁZLOVA-FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ. Slušně postavené hřiště, některé jamky se ale stále předělávají, což bude určitě ku prospěchu věci. Jezdí sem hodně hrát němečtí hráči, je to blízko u hranic, pro Pražáky je to opravdu hodně vzdálené hřiště – skoro 200 kilometrů. Ale okolní krajina hezká, louky se střídají s lesem. A také je to hřiště hodně dlouhé. Byl jsem z předešlého dne a karlovarského turnaje už tak unavený, že jsem si po první devítce dokonce chtěl půjčit elektrický „senil car“, neboli vozík! Ale vozíky nebyly, německé golfové turistky, které sem přijely, si všechny vypůjčily. Tak jsem to musel celé odchodit. Ale je to tak správně, jinak by golf už skutečně nebyl žádným sportem, ale jen takovým předstíráním sportovní aktivity.
