Dvojka z chování. Co to znamená?

Nedá mi to, abych nepodpořil dobrý nápad. Prvního září v MfDnes zástupce ředitele jedné základní školy navrhl, aby se buď zrušily „známky z mravů“, nebo se na vysvědčení rovnou psalo, co dotyčný provedl. Jsem pro. Mám rád jednoduché a užitečné nápady.


Pod pohrůžkou násilí vymáhá na spolužácích drobné finanční částky, uváděl jako příklad takového slovního hodnocení onen pan učitel. Jeho text se zabýval slovním hodnocením obecně, ale právě na číslicích za chování dokazoval absurdnost dnešního způsobu známkování. Protože v překladu znamená ona dvojka chování uspokojivé – to je na vysvědčení napsáno. Když někdo šikanuje spolužáky, krade ve škole, nebo sprostě nadává učitelce, abychom vyjmenovali ty nejobvyklejší důvody, dá se to označit za uspokojivé chování?
Debata o slovním hodnocení se táhne léta a konzervativnější učitelé oponují, že by to bylo příliš mnoho práce, rodiče by tomu nerozuměli, střední školy požadují číslici… Všechny tyhle námitky v případě dvojky či trojky z chování padají. Větě O přestávce šikanuje slabší spolužáky rozumí každý, pod souslovím chování (ne)uspokojivé si nepředstavím nic. Navíc se takové hodnocení dá číst i opačně. Bude-li tam napsáno: rozbil okno, odmlouvá učitelům či podrazil nohu spolužákovi, je to spíš zpráva o škole. Prostě jde o šikovný a snadno realizovatelný nápad. Buď se rychle dozvíme, co máme před sebou za grázla, nebo si ve stručnosti uděláme představu o tom, jakými pitomostmi se škola zabývá. Nechtěla by tenhle nápad adoptovat nová paní ministryně?