Je to víc než rok, co jsem si tu stěžoval na hotely a penziony, kde je zásuvka vždycky za bednou na peřiny a lampička u postele chybí prakticky bez výjimky. Nezdá se, že by se něco změnilo. Letošní podzim hodně cestuji a o českých penzionech bych už mohl napsat příručku. Nepředpokládám, že byste ji chtěli číst, tak nabízím alespoň stručný seznam věcí, které je dobré nezapomenout při návštěvě českých rekreačních zařízení.
„Dalo by se u vás přespat?“
„Dneska ne, až v sobotu.“
„Ale já potřebuju přespat dneska, ne v sobotu.“
„Nemám to nachystaný.“
„Co chcete chystat?“
„Není zatopeno a povlečeno.“
„Topit nemusíte, je teplo. A povléknu si sám.“
„No to je teda kšeft. Kolik vás je? Jeden?! Ale snídani si děláte sám!“
Pak ten dobrý muž svolí, že mu zaplatím něco mezi dvěma a čtyřmi sty korunami, a odeberu se na pokoj. Jeho vybavení už jsem popisoval, ale já jsem po letitých zkušenostech připraven. Otevřu batoh a vyložím na stůl kompletní rekreační sadu. Mýdlo a ručník raději vlastní, protože ty bývají k dispozici jen výjimečně. Případně dostanete jen ručník nebo jen mýdlo. Doporučuji i toaletní papír, to v českém hotelu také není žádná samozřejmost. Dále skládací lampička, s klipsnou na připnutí, s nočním stolkem nepočítejte. Nutná je ale i rozdvojka a prodlužovačka, zásuvka skoro vždy bývá jen jedna a jinde, než je potřeba. Hodí se i silnější žárovka, pokud nechcete v pokoji zabloudit. A ještě vozím lžičku a čaj, protože to, co si pod čajem představují čeští hoteliéři, se téměř bez výjimky nedá pít, ač nejsem žádný fajnšmekr. To je zhruba vše. Tedy rád bych si vozil i nějaký větší hrnek, čaj v dvoudecové skleničce mě otravuje, ale to už by mi vážně přišlo příliš. Tak se uvelebím na posteli (pochopitelně, že povlečení je obvykle bez knoflíků a deka jako žok), pustím počítač, rozsvítím lampičku a zatímco dole v lokále si hoteliér štamgastům stěžuje, že ty lidi jezděj čím dál míň, napíšu pondělní sloupek.
