Nestává se mi to často, ale strávil jsem hned na začátku prázdnin s dětmi pár dní v zařízení, kterému jsem s trochou nemístné expresivity říkal koncentrák, zatímco ostatní by ho nejspíš pojmenovali rekreační zařízení nebo chatkový tábor. Tak dvacet třicet chatiček, okolo teče Lužnice, společná jídelna a záchody, klientela spíš nižší než střední vrstvy. Typická dvojice – řemeslník, co svírá v dlani klíče od auta, mobil a cigarety a odbarvená paní z pokladny samoobsluhy, k tomu dvě děti či vnoučata. Ti lidé se tvářili spokojeně, já se nestačil divit, jako ostatně pokaždé, když se čelně srazím s realitou.
V té vesnici a přilehlém kempu bylo odhadem tak tisíc lidí, kteří sem přijeli kvůli řece. Jenže ouha, dostat se do ní skoro nešlo. Žádná pláž, schůdky nebo něco takového. Od koncentráku jeden hliněný skluz do vody, která vám je nad kotníky. Všude jinde okolo břehu dvoumetrové roští. Pokud jste chtěli k jezu, kde se dalo i plavat, museli jste dlouho kličkovat stezkou vyšlapanou skrz kopřivy, abyste přišli na plácek, tak třicetimetrový, kde měla nepokosená tráva jen půl metru a dost to tam smrdělo. Že nikoho z těch okolních podnikatelů v rekreačním průmyslu nenapadlo vzít kosu a zjednat zákazníkům trávník u břehu?
Kupodivu stejný „uživatelský komfort“ vykazovalo i samotné ubytování. Chatka pro pět, židle dvě, lampička a zásuvka jedna. Jednoúčelové přespávadlo, kde si nemáte ani pořádně kam dát věci. Společná umývárka bez zrcadel, o toaletním papíru ani nemluvě. A tak podobně.
Mluvím o tom proto, že to není poprvé, co míra diletantství rekreačních podnikatelů překročila únosnou mez. Spávám po penzionech v rámci pracovních cest často a zařízení, kde bych nevěřícně nekroutil hlavou, je opravdu minimum. Pokoj, kde je lampa nad stolem a malé světlo u postele? Kde má povlečení všechny knoflíky a při pokusu usednout na záchod se nepraštíte o bojler? Kde není zásuvka k připojení notebooku vždy důsledně za peřiňákem? Co byste všechno nechtěli?! A to nemluvím jen o levném ubytování za tři stovky. V průměrném hotelu to nebývá lepší. Český a Moravský venkov si stěžuje, že tam lidé málo jezdí a z těch turistických miliard mimo velká města jen ukápne. Není divu, když většina pokojů je přizpůsobena výhradně těm, co si cigára, zapalovač a mobil nosí sebou a za vrchol komfortu považují levnou desítku.
