Když kráčel minulý čtvrtek studentský dav okolo budovy Senátu, skandoval jedno z hesel na transparentech: „Petro, nedej se! Petro, nedej se!“ Jestli organizátoři pochodu vyslyšeli neoficiální prosbu z ministerstva, že by měli svou ministryni nějak viditelně podpořit, nebo to mysleli vážně, nevím. V každém případě se jim Petra Buzková odměnila obratem, když v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny pravila, že by jí taky bavilo takhle demonstrovat a cože by studenti chtěli, když vysoké školy dostaly přidáno přes dvě a půl miliardy, a že celou tu akci považuje tak trochu za recesi.
A hned na vedlejší straně byl komentář podepsaný redaktorem lidovek, kde se tvrdilo, že české vysoké školy potřebují reformu, ale po té studenti nevolají, chtějí jen víc peněz.
To druhé prostě není pravda, to první považuji za drzost. Oné demonstrace jsem se zúčastnil, stejně jako několika debat Týdne neklidu a rád bych připomenul:
- Studenti nechtěli peníze pro sebe, ale především pro pedagogy a pro rozvoj vysokých škol.
- Peníze chtěli proto, že podle nich nebudou naše vysoké školy po vstupu do unie konkurenceschopné.
- Jsme jediná země OECD, kde se investice na jednoho studenta od roku 1995 propadla o téměř třetinu a ani ony dvě a půl miliardy na tom bohužel nic zásadního nezmění.
- O nutné reformě vysokých škol se mluvilo nejen na všech besedách, při debatě s rektory, ale bylo to i jedno z nejčastěji provolávaných hesel na demonstraci.
- Demonstrace se zúčastnilo jen zhruba procento studentů, ale mysleli svůj protest naprosto vážně. Označit ho za recesi, znamená koledovat si o průvod, při němž se budou zapalovat auta.
- Je-li demonstrace poklidná, tváří se politici blahosklonně. Až bude na ulici skřípat sklo, budou zase říkat, že se nenechají vydírat pouliční lůzou? Tak co vlastně chtějí?
Na druhé straně je pravda, že náměstek ministryně pro vysoké školy Petr Kolář na studentském shromáždění mluvil rozumně a ministerstvo alespoň nějakou koncepci, jak školy do budoucna financovat, má. Ale ministersky ohrnutý nos paní Buzkové je trapas. Především její osobní.
