Na letní toulky jsme pro vás připravili novou rubriku. Nejedná se o klasické tipy na výlety s mapkami a přehledem dopravního spojení, spíše o subjektivní pohled na zajímavá místa naší vlasti...
Vážené čtenářky a čtenáři,
na letní toulky jsme pro vás připravili novou rubriku. Nejedná se o klasické tipy na výlety s mapkami a přehledem dopravního spojení, spíše o subjektivní pohled na zajímavá místa naší vlasti. Nebudeme sledovat turistické značky, ale raději pozorovat, co se děje KOLEM CESTY.
Pokud máte pocit, že rozdíl mezi námi a západními zeměmi už je malý, jeďte se podívat do Českého lesa. Je to vlastně severní kus Šumavy, táhne se od Domažlic až k Chebu.
Nedávno jsme byl právě kousek nad Domažlicemi, ve vesnici s poetickým názvem Rybník. Je skoro u hranic s Německem, okolo jen hory a lesy.
Český les na české straně je pustý, vybydlený sudetský kraj. Bývalé pohraničářské baráky stále stojí a stále jsou ošklivé. Sem tam nějaká zrenovovaná hospoda, penzión, ale to je tak vše. Tichá příroda vůkol. Je to opravdu krása – ale trochu bez života.
Stačí vjet do Německa a připadá vám, že jste zase překročili už neexistující železnou oponu. Silnice kvalitnější, vesnice živé a upravené. Jsou to známé věci, ale skutečně mne překvapilo, že dvacet let od pádu komunismu je ten rozdíl mezi námi a Západem pořád tak očividný.
Možná namítnete, že německá upravenost, vypiplanost, je tak trochu nepřirozená, je to i znak většího postupu civilizace na úkor přírody. Ano, na české straně jsou lesy rozlehlejší, je tu méně obyvatel a tím i méně ruchu. Ale na německé straně jsem se cítil příjemněji. Jezdil jsem na kole v počasí spíše nevlídném, a tak vědomí, že jsou tu nějaká sídla, kde se dá schovat, přišlo vhod.
Důkaz stále rozdílného přístupu k tomuto kraji mi přinesly dvě věci. Tou první jsou dvě výškové stavby, od sebe vzdálené jen asi tři kilometry. Na německé straně je to turistická rozhledna Böhmerwaldturm, na vrchu Ebene (894 m). Byla postavena na počátku 80. let; i proto, aby se rodáci z bývalých Sudet mohli dívat do svého rodného kraje, do Čech.
Rozhledna je to dobře udržovaná, stále otevřená a stojí na skutečně příhodném místě s velkým rozhledem. Je to stavba se skutečným „lidským“ rozměrem.
Naopak na české straně se tyčí poněkud „nelidský“ výtvor: vojenská věž na vrchu Zvon (862 m). Kdysi výzvědné centrum vojáků, dnes stále nepřístupný objekt. Stavba předimenzovaná, skoro hrozivá, věčné memento totalitního režimu. Těžko říct, proč z ní už taky dávno není rozhledna.
A druhým důkazem byly dva hřbitovy. Jeden je ve vesnici Pivoň, kde stojí i zbytky kláštera. Klášter byl zničen po druhé světové válce, na hřbitově jsou prakticky všechny náhrobky povalené. Leží tu především Němci. Jejich příbuzní byli odsunuti, kdo by se tedy staral… Je to místo plné zmaru, velmi smutné.
Ale opět jen kousek odtud, přímo u hranic, v bývalé vesnici Pleš-Plöss je další hřbitov. Protože je jen dva kilometry od nejbližší německé obce, je tenhle hřbitov zrenovovaný, upravený. Pleš byla kdysi jednou z největších vsí v okolí, žilo tu ve sto domech přes 700 obyvatel. Dnes z vesnice zbyl jen ten hřbitov a základy kostela. Je ale vidět, že potomci či přátelé odsunutých se o své mrtvé starají.
Tráva posekaná, náhrobky udržované. Tiché, klidné místo, na kterém zdaleka necítíte takový pocit nicoty jako v Pivoni. Tudy také přešly dějiny, i zde je vidět zásek poválečného rozdělení světů. Ale někdo dal na tuhle ránu náplast. Někdo se snaží propast překlenout. Jsou to ovšem Němci, kdo tyhle kroky dělají – ne Češi.
Se smíšenými pocity jsem z Českého lesa odjížděl. Přemýšlel jsem o historii 20. století, o národní mentalitě, o německo-českých vztazích v minulosti a dnes. Ale nedošel jsem k jasným soudům, hodnotícím znaménkům. Jen jsem viděl, že na jedné straně bývalé železné opony se pořád žije jinak, než na té druhé.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
