Co může české politice způsobit v nadcházejících měsících stres? Za jakých okolností se Okamurova SPD bude snažit dostat se do vlády? Kdo je ve vztahu Zeman-Babiš svobodnější a kdo koho víc potřebuje? „Politický horoskop“ na rok 2019 načrtává v rozhovoru pro Reflex.cz politolog Stanislav Balík.
Rok 2018 byl politicky rušný. Prezidentem byl opět zvolen Miloš Zeman, Andreji Babišovi se podařilo získat pro svou druhou vládu důvěru až po rekordních 264 dnech od voleb, v průběhu roku se konala řada demonstrací nespokojených občanů. Ale jako by se politika zabývala víc sama sebou, než problémy země. Máte podobný dojem?
Byl to jeden z hodně zvláštních, jako by do sebe uzavřených roků. Není to však vina samotných politiků, nýbrž nešťastného institucionální nastavení, kdy se výrazně rozcházejí volební cykly jednotlivých přímo volených institucí, jichž je navíc stále víc. Rok tak byl ovlivněn nejenom odloženým sestavováním vlády s většinovou parlamentní podporou, ale také prezidentskou volbou a jejími dopady, a také podzimními senátními a komunálními volbami. Po všech těchto aktech se mediální pozornost soustředila na personální otázky na místo obsahových. Na druhou stranu je zapotřebí podotknout, že vládní většina jde takovému vnímání naproti tím, že takřka žádný reálný obsah neprodukuje. Politické debaty se tak točí kolem osob a ne kolem odlišných koncepcí řešení závažných společenských a politických otázek.
Nenašel byste na tom přece jenom něco pozitivního?
Ale ano, jako někdo, kde nevěří ve všemoc zákonů a různých legislativních nařízení, vidím jako pozitivní, že se přinejmenším zbrzdila legislativní smršť, kdy to vypadá, že letošní sbírka zákonů bude mít „jen“ kolem tří set položek, oproti čtyřem či pěti stovkám obvyklých v minulých letech. Je to zajímavý liberální důsledek vládní politické impotence.
Příští rok nás čekají „pouze“ volby do Evropského parlamentu v květnu a pár stranických sjezdů. Lidovci a hnutí STAN si budou volit nové předsedy, protože Pavel Bělobrádek a Petr Gazdík oznámili odchod ze svých funkcí. Sjezd chystá i sociální demokracie. Domníváte se, že se politický „stres“ protáhne i do roku 2019?
Výměny na předsednických postech v KDU-ČSL a ve STAN zřejmě nebudou zdrojem politického „stresu“ – přeci jen jde o v zásadě marginální opoziční strany, nicméně mohly by přinést v dlouhodobějším horizontu důležité impulsy k integraci středového a pravostředového prostoru. Ve vztahu k obecnější politické atmosféře může být podstatnější sjezd sociální demokracie, kde za určitých okolností může také dojít k přepřažení. K dnes neodhadnutelným posunům může dojít také v případě, kdy soud přikáže ČSSD zaplatit dlužnou stamilionovou částku Altnerovým dědicům. Další impulsy pro „stres“ mohou vycházet i z obyčejných pravidelných průzkumů voličských preferencí. Pokud budou třeba dlouhodoběji vykazovat méně než pětiprocentní podporu pro Okamurovu SPD, může zesílit jeho snaha dostat se za každou cenu dovnitř vlády. Podobně kdyby dále poklesla podpora třeba ČSSD, mohou se začít dít věci.
Politické scéně dominují dva muži – Miloš Zeman a Andrej Babiš. Premiér prezidenta a jeho mocenskou podporu už víceméně nepotřebuje, platí to i naopak. Jaký očekáváte vývoj v jejich doposud pragmatickém spojenectví?
V tomto vztahu je svobodnější Miloš Zeman, ačkoli samozřejmě premiér může komplikovat prezidentovu okolí jeho byznysové aktivity. Andrej Babiš potřebuje prezidenta mnohem víc. V případě pádu vlády je to totiž prezident, na němž záleží, jak rychle se reálně stávající premiér dostane ze Strakovy akademie, či zda v ní bude moci zůstat. Domnívám se proto, že ono pragmatické spojenectví bude pokračovat.
Babišovo hnutí si udržuje stále zhruba třicetiprocentní podporu. Mohl by posílit či naopak oslabit, anebo je ta „třicítka“ dost pevná, aby ho vyprovodila až k dalším volbám v roce 2021?
Kdybychom žili v klasickém volebním cyklu, teď někdy by kulminovala podpora hlavní vládní strany – končilo by tzv. období líbánek, kdy jsou voliči nadšení z vítěze a masivně ho podporují, přičemž ještě nebolí bolestivé změny, které dělá. Náš vítěz ale nic bolestivého nedělá. Momentálně navíc pozorujeme, že se Andrej Babiš programově zaměřuje na kdysi kmenové voliče ČSSD a KSČM a že tak sice mírně roste podpora ANO, nicméně za cenu poklesu ČSSD, KSČM a SPD. To může být bezpečná strategie, nicméně jen pokud nepřivede tyto strany těsně pod pět procent.
A co opoziční strany? Jsou opravdu bez šance nějaký výrazněji posílit v situaci, kdy Babišovi bude i nadále nahrávat ekonomický růst a příliv peněz do státního rozpočtu?
Babiš staví svou kompetenci mj. na hospodářských úspěších. Ta ale bude prověřena až v krizové situaci. Opozice, která dlouhou dobu rovněž prezentovala jako svou hlavní přednost schopnost dobře hospodařit – ať již ODS či TOP 09 – to bude mít ještě nějakou dobu v této oblasti těžké. Aby uspěla, musí přesvědčit voliče, že má mnohem širší záběr – ideálně takový, aby to veřejnosti přišlo zajímavé, což se přinejmenším ODS začíná dařit. Na prověření zkouškou ohněm v tomto ohledu čekají Piráti.
Kdybyste si mohl zavěštit, což profesoři politologie samozřejmě neradi dělají, ale riskněte to: Jaký podle vás bude politický horoskop České republiky i s ohledem na mezinárodní situaci?
Ne, to skutečně dělám nerad. Můžeme si to přiblížit právě na roce 2018. Kdo by si loni touto dobu pomyslel, že dominátor slovenské politiky premiér Robert Fico bude za čtvrt roku bez funkce? K politickým změnám může dojít jak v důsledku evropských voleb, tak třeba po nově objevených kauzách. A vzhledem k tomu, že nejsme izolovaný ostrov, ale jsme výrazně ovlivňováni nejen evropským děním, svůj efekt mohou mít i další mezinárodní události - třeba ve Francii, v Británii, ve Spojených státech apod. V tomto ohledu bude zajímavé třeba sledovat posuny na poli evropské integrace a postojů jednotlivých stran k nim, k nimž dojde ve vztahu k vývoji po Brexitu.
