Ve čtvrtek 29. prosince po dlouhé nemoci zemřel Pelé, král světového fotbalu. Ještě před Vánoci, když jeho organismus přestal reagovat na chemoterapeutickou léčbu, dokázal s úsměvem z nemocnice vzkázat svým fanouškům: „Jsem optimista!“
Brazilec Edson Arantes do Nascimento, jinak zvaný Pelé, se do fotbalu zamiloval už v dětství. „Jako devítiletý jsem se na plácku dotkl rukou míče a kluk z turecké čtvrti křikl ‘Pé-le.‘ V portugalštině ‚Pé‘ znamená ‚nohu‘ a ‚le‘ je v turečtině ‚hlupák‘. Přezdívku jsem nesnášel, ale pak jsem si ni zvykl,“ vyprávěl později novinářům. Kluk z chudé rodiny ve městě Três Corações (brazilský stát Minas Gerais) hrál na ulici fotbal a taky byl čističem bot, aby přispěl do rodinného rozpočtu. V patnácti pracoval v továrně na obuv, kvůli nízké mzdě hrál fotbal za dva kluby, až ho jeden trenér doporučil ligovému FC Santos. Když ho přijali, stal se zázrak. Rok kvalitně trénoval a stravoval se v klubové jídelně, načež jako šestnáctiletý (!) nastoupil poprvé za národní mužstvo Brazílie a dal gól. Za dva roky – v necelých osmnácti – skóroval dvakrát ve finále mistrovství světa 1958. Brazílie porazila domácí Švédsko 5:2, svět užasle zíral a jihoameričtí novináři psali, že „Pelé je O Rei, král.“
Góly jako umělecké dílo
Pelé, vyhrál mistrovství světa třikrát: v letech 1958, 1962 a 1970. Hrál také na šampionátu roku 1966 v Anglii. Tam se ale zranil a k postupu do čtvrtfinále nepomohl. Typické pro něj bylo, že hrál vždy v nejvyšší rychlosti, skvěle dribloval, góly dával oběma nohama a díky výskoku i hlavou, byť měřil jen 173 cm. Obdivovali ho diváci i protihráči. Například maďarský útočník Ferenc Puskas prohlásil: „Dlouho byl světovým hráčem číslo jedna Di Stéfano (pozn.: Argentinec ve službách Realu Madrid), ale nyní nad ním jasně ční Pelé.“
Nejpohlednější Pelého góly popisuje většina publikací o něm jako umělecká díla. Tady předkládáme nejzdařilejší kusy v zápasech:
FC Santos - Juventus Sao Paulo 5:1 (r. 1959): na hranici „šestnáctky“ dostal přihrávku obloučkem, poté hlavou postupně přehazoval a obíhal tři obránce, aniž míč spadl na trávník, aby skóroval hlavou!
Santos - Fluminense 3:1 (1961): získal míč na vlastní polovině hřiště, a když obešel šest protihráčů, poradil si i s brankářem… Gól zobrazovala bronzová plastika ve vstupní hale stadiónu Maracana.
New York Cosmos – Tampa Bay (1977): jako hráč New Yorku převzal míč na půlící čáře, a když uviděl, že brankář Tampy stojí daleko ve hřišti, přehodil jej střelou z 50 metrů.výrokem, dodnes často připomínaným, vstoupil do dějin.
Drahá důvěra
Slavný Brazilec kromě sportovních úspěchů zažil i složité finanční situace. Šlo o to, že peníze získané za fotbal a působení v reklamách, investoval do firem stavebních i obchodních. Jejich chod svěřil kamarádovi, jenž je přivedl ke krachu. To však Pelé odmítal přiznat, nechtěl, aby ho veřejnost podezírala, že peníze ulil na konta v Evropě. Proto požádal FC Santos o půjčku. Klub slíbil zaplatit dluhy, ale měl podmínku: prodlouží Pelému hráčskou smlouvu o tři roky bez zvýšení platu. Souhlasil. Hrál fotbal, pečoval o firmy, ale vlastní chybou porušil zákon, takže mu znovu nastaly těžkosti. K záchraně mu pomohla vzpomínka na nedávnou nabídku klubu New Yorku Cosmos, aby oblékl jeho dres. Majitelé chtěli s jeho pomocí udělat v USA z fotbalu významný sport. Ozval se jim, oni mu finančně pomohli, ale s podmínkou, že v období 1975-77 bude hrát v New Yorku. Rozloučil se dresem FC Santos a odjel do USA. Jako hráč vystudoval univerzitní tělovýchovný institut a v sedmatřiceti letech ukončil aktivní kariéru s bilancí 1283 branek (tisící dal penalty koncem roku 1969) a mimo jiné i 92 hattricků!
Ministr sportu
Po ukončení hráčské kariéry se Pelé věnoval byznysu a spolupracoval s giganty jako Coca-Cola, Umbro či Pizza Hut. Stal se viceprezidentem firmy MasterCard. Vlastnil firmy Pelé Administracio a Pelé Jeans (výrobce konfekce). Měl rezidence v Sao Paulu, Santosu a dva luxusní byty v New Yorku. „Jeden je v sedmadvacátém patře, takže často kvůli zvyšování fyzické kondici vybíhám do bytu po schodišti,“ prohlásil roku 1995 při svých pětapadesátinách. „Vážím stále 78 kilogramů jako v dobách hráčské kariéry.“ Nechyběl ani při uzavírání marketingových smluv fotbalových šampionátů 1998 a 2002.
Brazilský prezident Cardoso jmenoval v roce 1994 Pelého ministrem sportu a přál si, aby pomohl zemi v kampani na kandidaturu k uspořádání olympiády a nastolil pořádek ve fotbale. Ministerskou práci však Pelé na jaře 1998 přerušil, aby se připravil na roli televizního komentátora z mistrovství světa ve Francii. Měl příjemný hlas, jeho španělština zněla fanouškům z Jižní a Latinské Americe fundovaně i zábavné. Po šampionátu působil v ministerské ve funkci jen do ledna 1999 a po demisi prohlásil: „Odcházím znechucen politikou a lidmi, kteří ji dělají, budu proto raději trénovat malé kluky v FC Santos.“ Trénoval je ale krátce a vrátil se k podnikání.
Dva králové v Římě
Koncem roku 2000 uspořádala Mezinárodní fotbalová federace FIFA v Římě galavečer s vyhlášením Nejlepšího hráče dvacátého století. Anketa probíhala na internetu a funkcionáři FIFA se nemohli smířit s faktem, že nejvíce hlasů v ní dostal skandály ověnčený Argentinec, Diego Maradona. Šéfové fotbalu nechápali, proč fanoušci nehlasovali pro trojnásobného mistra světa Pelého, ale dali hlasy Maradonovi, který šampionát vyhrál jen jednou. FIFA proto vyhlásila svou anketu, v níž zvítězil Pelé. „Předáme dvě ceny – Pelému i Maradonovi. Nevznikne žádný problém.“
Oba hráči přiletěli do Říma a Diego novinářům řekl: „Když fanoušci vyhlásili mne, nechci se s nikým o cenu dělit! S Pelém mě nesrovnávejte. Hrál jsem totiž dvanáct let v Evropě, což on nikdy nedokázal.“ Den po převzetí ceny Řím opustil, zatímco Pelé zůstal, triumfu si užíval, v komentářích byl kritický, nicméně diplomatičtěji: „Mnozí píšete, že Maradona byl druhý Pelé. S tím nemohu souhlasit, protože Pelé jsem přece pouze já. Už před čtyřiceti lety mě média nazývala králem. Diego měl blízko k tomu být nejlepším, ale to by nesměl vést tak divoký život.“
V září 2021 při rutinní prohlídce slavnému fotbalistovi diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Krátce před Vánoci chemoterapeutickou léčbu ukončili, protože už na ni jeho tělo nereagovalo, na řadu nastoupila paliativní péče. Přesto tehdy Pelé svým fanouškům z nemocnice vzkázal: „Jsem optimista.“
Edson Arantes do Nascimento (23. 10. 1940, Três Corações, stát Minas Gerais), účast na mistrovství světa: 1958 (1. místo), 1962 (1.), 1966 (tým vyřazen v základní skupině) a 1970 (1.). Brazilská reprezentace (1957-71): 92 utkání, 77 gólů. Klubová kariéra: FC Santos (1956-74) a New York Cosmos (1975-74). Úspěchy s FC Santos: mistr brazilské ligy (šestkrát), Pohár osvoboditelů (1.), Interkontinentálního poháru (1.). Vzdělání: Sportovní institut v New Yorku (1975-74). Politické funkce: brazilský ministr sportu (1994-99). Vyznamenání a ocenění: titul Sir od anglické královny Alžběty II. (1997), Nejlepší fotbalista světa XX. století (2000).
