Brazilec Pelé vyhrál mistrovství světa třikrát: v letech 1958, 1962 a 1970. Argentinec Maradona byl první na šampionátu roku 1986 a druhý v roce 1990. Od té doby jsou však oba navzdory času těmi stále obdivovanými králi. A protože to platí i před blížícím se fotbalovým svátkem planety v arabském emirátu Katar, jejich kariéry a osudy stojí za připomenutí. Ve svých začátcích byly podobné, leč v závěrech rozdílné.
Edson Arantes do Nascimento, jinak zvaný Pelé, je ročník 1940. Armando Diego Maradona se narodil v roce 1960. Společné mají určitě jedno: v prachu ulice se do míče zamilovali jako kluci.
Příběh o čističi bot
„Jako devítiletý jsem se na plácku dotkl rukou míče a kluk z turecké čtvrti křikl: ,Pé-le.‘ V portugalštině ‚Pé‘ znamená ‚nohu‘ a ‚le‘ je v turečtině ‚hlupák‘. Přezdívku jsem nesnášel, ale pak jsem si na ni zvykl,“ vyprávěl Pelé později novinářům. Kluk z chudé rodiny ve městě Três Corações (brazilský stát Minas Gerais) hrál na ulici fotbal a taky byl čističem bot, aby přispěl do rodinného rozpočtu. V patnácti pracoval v továrně na obuv, kvůli nízké mzdě hrál fotbal za dva kluby, až ho jeden trenér doporučil ligovému FC Santos. Když ho přijali, stal se zázrak. Rok kvalitně trénoval a v klubové jídelně se stravoval, načež jako šestnáctiletý (!) nastoupil poprvé za národní mužstvo Brazílie a dal gól. Za dva roky – v necelých osmnácti – skóroval dvakrát ve finále mistrovství světa 1958. Brazílie porazila domácí Švédsko 5:2, svět užasle zíral a jihoameričtí novináři psali, že „Pelé je O Rei, král“.
Žonglování a reprezentace
Maradona se narodil v rodině pomocného dělníka na periférii zvané Lanús, nejbídnější části argentinské metropole Buenos Aires. Když v osmi letech žongloval s míčem na ulici, byl pozván do televizního studia. Honorář za účinkování umožnil rodině stěhování z boudy ve slumu do zděného domku, a navíc zbyly peníze na splnění snu – koupi grilu. Žonglování (v žargonu patičky, nožičky, kolínka, hlavičky) předváděl Diego divákům i o přestávkách fotbalových zápasů klubu Argentinos Juniors a v říjnu 1976 za něj jeho otec podepsal profesionální smlouvu; nebyl totiž ani šestnáctiletý. V únoru 1977 nastoupil poprvé za A-mužstvo Argentiny proti Maďarsku. Na výhře 5:1 se gólově nepodílel, ale tisk jásal: „Diego je útočník, jakého jsme dlouho neměli!“ Když roku 1978 pořádala Argentina světový šampionát, celá země chtěla, aby na něm hrál. Trenéři ho ale nepovolali, a tak zazářil na juniorském mistrovství světa 1980 coby nejlepší hráč a kapitán vítězů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
