Baví vás věčné debaty o tom, jestli jsou lepší Vlasy, Amadeus, nebo Přelet nad kukaččím hnízdem? Možná vám s nimi pomůže nové cédéčko vzpomínek Ecce Homo Forman od Formanova „skorosyna“ Radima Kratochvíla. Případně k nedožitým narozeninám speciálně „odemknutý“ dokumentární film režisérské dvojice Helena Třeštíková – Jakub Hejna s názvem Forman vs. Forman z roku 2019. Nebo autobiografická kniha Co já vím?, respektive její rozšířené a aktualizované vydání z roku 2013.
Miloš Forman, který by 18. února oslavil nedožité devadesáté narozeniny, byl jedním z nejsilnějších a nejvytrvalejších „influencerů“ současné české kultury. Definoval pro nás téma svobody, kterou člověk potřebuje ke štěstí, definoval taky obyčejnou lidskou hloupost jako příčinu zla. Byl symbolem dekomunizace, která po roce 1989 nikdy neproběhla. Symbolem očištění se od lidí, jako jsou rodiče v jeho raném filmu Lásky jedné plavovlásky, kteří holce, která nesměle přijede za jejich synem, raději prolustují kufr, než aby ji přivítali.
„Plody“ jeho práce vidíme, zaplaťpánbůh, dneska všude kolem sebe.
Přiblížit se mu
Když pomineme kontinuální divadelní a filmovou tvorbu jeho synů Petra a Matěje a dále tří mladičkých a už teď úspěšných vnuček Antonie, Emílie a Josefíny, je tu generace jím inspirovaných českých filmařů v čele s režisérem Bohdanem Slámou. Ten mimochodem s Formanem sepsal důležitou rozhovorovou knihu Povolání režisér, která vyšla v roce 2014.
Pro mnohé české filmaře je úroveň Formanovy umělecké výpovědi profesním cílem a občas se jim přiblížení k tomuhle cíli i daří: za všechny Jan Hřebejk a jeho na Oscara nominovaný opus Musíme si pomáhat (na Miloše Formana mimochodem Jan Hřebejk dnes vzpomíná v čerstvém anglickém příspěvku irského novináře Iana Willoughbyho na webu Českého rozhlasu).
Přímo z formanovské tvůrčí dílny vtrhl do české kinematografie David Ondříček, syn režisérova dvorního kameramana Miroslava Ondříčka. A dnes už je tady další, mladá generace filmařů, často se zahraničními kořeny, kteří absolvovali FAMU a inspiraci Miloše Formana nasáli jaksi mimoděk.
Ejhle, člověk
Radim Kratochvíl, Formanův nevlastní syn, o této své vlastní inspiraci napsal knihu; nová, stejnojmenná audiokniha Ecce homo Forman (celkový čas šest a půl hodiny) z ní vychází.
Zajímavé na ní je, že Formana přibližuje pestře, i z pohledu jeho amerických spolupracovníků.
Na cédéčku slyšíme hlas herce a producenta Michaela Douglase, který vysvětluje, proč se právě Formanovi rozhodl svěřit režii snímku Přelet nad kukaččím hnízdem (ač se trochu bál, jak to dopadne, protože režisér celý rok před tím nevylezl z hotelu Chelsea), nebo výkonného producenta Michaela Hausmana mluvícího o tom, jak začali točit Ragtime, Formanovu adaptaci bestselleru E. L. Doctorowa. Americký herec Woody Harrelson se v nahrávce přiznává, že Larry Flynt je „nejlepší film, který kdy udělal“, a Treat Williams (představitel Bergera v muzikálu Vlasy) zase tvrdí, že pro něj, herce a tanečníka z Broadwaye, byl Forman s přehledem nejlepším učitelem filmového herectví.
Z Chuchle do Connecticutu za minutku
Za pár minut vašeho času stojí i vzpomínka režiséra Miloše Šmídmajera (natočil s Formanem v roce 2009 celovečerní dokument Co tě nezabije…), Jana Schmidta (chodili spolu od 1. září 1943 do stejné třídy na obecní škole v Náchodě), Jiřího Menzela (záviděl mu, že na něj na FAMU letí holky a názor na něj změnil až po filmu Černý Petr), Evy Zaoralové (v Cannes roku 1971 ji Forman představil Jacka Nicholsona)… Asi nejkrásnější částí knihy Ecce Homo Forman je minutka (skutečně jen minutka) výtvarníka Petra Síse, který stihne odvyprávět svůj vztah k Miloši Formanovi od začátku (poprvé se viděli v jeho pubertě v pražské Chuchli) až do konce (v Connecticutu, při čekání na skutečného živého medvěda).
Přejeme příjemné čtení, poslouchání i vzpomínání.
