Jiří Paroubek se pokouší protlačit do čela pražské kandidátky ministra vnitra Pecinu. Přitom se podle Topolánka při vytváření vlády zúčastněné strany dohodly, že nikdo z členů vlády do „povolebního“ kabinetu nepůjde.
Jiří Paroubek se pokouší protlačit do čela pražské kandidátky ministra vnitra Pecinu. Přitom se podle jeho konkurenta Topolánka při vytváření vlády zúčastněné strany dohodly, že nikdo z členů vlády do „povolebního“ kabinetu nepůjde.
Mají to písemně zafixované? Pokud ne, mohlo by Topolánkovým slovům dodat jakési věrohodnosti to, co řeknou zelení. Pokud mu to nepotvrdí, má úplnou smůlu, pokud mu to potvrdí, jen částečnou. Jinak je zjevné, že pan ministr by v povolební Paroubkově vládě jen organicky pokračoval v tom, co dělá už teď. Když bychom chtěli zůstat u příměrů, které jsou samozřejmě vždycky nepřesné: pokud je pan Sobotka Paroubkovým Štrougalem, je pan Pecina Paroubkovým Noskem.
„Festival politické písně“ , který se konal loni a měl se konat i letos v Sokolově (jakási persifláž na bolševické švancparády téhož jména) dnes nedostane dotaci od Karlovarského kraje (mělo to být třicet tisíc korun). Důvodem je zřejmě loňské ocenění Jiřího Paroubka titulem „papaláš roku“. Pokud se titul letos udělovat nebude, je to opravdová škoda, protože titul by si mimořádně zasloužil náš pan prezident, který nás dnes v LN poučuje, že a jak máme ctít Edvarda Beneše. Od toho je přece prezident, aby v takovýchto věcech myslil za nás. Myslím, že na těch třicet tisíc korun by se pět-šest lidí dokázalo složit. Já sám za sebe prohlašuji, že jsem ochoten se na tom podílet. Zcela mimořádně zábavné je, jak se k problému „Festival politické písně“ postavili komunističtí radní Karlovarského kraje. Paní Valentová (je radní přes kulturu, napsal bych že se v takovém případě stal kozel zahradníkem, ale neučiním tak, protože mám strach z paní Valderové, neboť bych porušil pravidla genderové rovnosti, a pokud bych je zachoval – jde o slovo kozel a zahradník – mohla by mne paní Valentová žalovat) cítí, o co jde, totiž o znesvěcení proletářských tradic, a proto prohlásila, že festival „neodpovídá naší hlavní prioritě“. Pan Borka (rovněž KSČM) je zase přesvědčen, že je třeba napřed zlepšit kvalitu festivalu (zřejmě má na mysli, že by se festival měl spíš než na naše papaláše zaměřit na boj s americkým imperialismem, jak tomu ostatně bylo v minulosti).
Podle agentury STEM si jen pětina lidí myslí ,,že vedoucí představitelé politiky jsou dnes na vyšší morální úrovni, že jsou čestnější a poctivější než před rokem 1989. Proboha! Snad až na pár výjimek z doby kolem roku 1968 byli ti předpřevratoví vesměs vlastizrádci, kteří zařizovali ruským imperialistům ovládání jejich „československé“ kolonie.
Martin Komárek označuje v dnešní MfD opoziční smlouvu „nejbezzásadovější lží v nových českých dějinách“. To je hodně nespravedlivé: měli si Klaus se Zemanem nechat od prezidenta Havla a jeho trpajzlíků ukrást volební vítězství? Havel si představoval, že je, vzhledem ke konstelaci vzniklé ve volbách, může vydírat, oni ho přesvědčili, že ne. Byl to z Havlovy strany nezodpovědný experiment. Opoziční smlouva byla věc velmi problematická, ale pan Komárek v té věci přehání. A když píše, že „Topolánek a Paroubek mají jistě mnoho nectností, takovou hanebnost však zatím neprovedli“, neměl by zapomínat na to, že Paroubek se zcela otevřeně chystá uzavřít psanou či nepsanou opoziční smlouvu s komunisty. Tím by Klause se Zemanem rázně přetrumfl.
Lingvistka Valderová vzbudila svým úsilím o genderově vyvážený jazyk v českých médiích zasloužený a živý zájem. Projevil se bezprostředně po zveřejnění základní informace o její příručce v Právu (zjevně na základě mnoha čtenářských ohlasů na novinky.cz), dnes navazují Lidové noviny analýzou slova zabiják (zjevně v souvislosti s novým trestním zákoníkem). Femininum je totiž „zabijačka“, bohužel je obsazeno už úplně jiným významem. Zde paní Valderová připouští, že jde o výjimku (slovo „zabijačka“ se pro označení profesionální vražedkyně jaksi nehodí). Zároveň upozorňuje, že jakási jazyková ambivalence jinde existuje (např. slovo „travička“ se uchytilo jak ve významu „žena, která vraždí jedem“, tak jako zdrobnělina od „tráva“). Je to hezký příklad, jak (v tomto případě zcela spontánně) vzniká v jazyce bordel, jaký působí homonyma. Je hezké, že v případě zabijačky ho paní Valderová nechce množit voluntaristicky. Jazyk je naštěstí velmi autonomní záležitost a nedá se jen tak zmermomocňovat různými genderisty a genderistkami, abych byl jazykově korektní.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
