nahoru

Petra Soukupová přichází s výbornou studií stárnutí. A především dětského zrání

Kateřina Kadlecová28. prosince 2017 • 13:00
Petra Soukupová přichází s výbornou studií stárnutí. A především dětského zrání
foto: Archiv nakladatelství Host

Používá slovní zásobu deváťáka, ať píše pro děti, nebo pro dospělé. Neláme si hlavu s psychologií postav, kašle na velký příběh, na promyšlenou kompozici i na dokonalou stylistiku. Síla Petry Soukupové je jinde. A její dvě aktuální knihy, říjnová dětská detektivka Kdo zabil Snížka? a počátkem prosince vydaný román o rodinných a jiných vztazích Nejlepší pro všechny, jsou opět o něco dál a o něco lepší než jejích předchozích pět publikací.

Už ten nápad: dokonale propojit příběh o zemřelém vesnickém psovi Snížkovi, vyprávěný jeho desetiletou majitelkou Martinou, s románem řešícím především životy dvou žen, nedospělé a tápající herečky Hany, matky Martinina nového spolužáka Viktora, a její mámy Evy, která naopak přesně ví, jak mají věci být (a že mají být úplně jinak, než jsou). Soukupové kolega a táta její dcery Tomáš Baldýnský celkem poeticky řekl, že ty knihy jsou provázány podobně, jako „když jedna ruka vezme druhou“; ve skutečnosti jsou ty dva paralelně psané texty, jednotné v místě, čase i obsazení, prorostlé mnohem víc. Ne jako jabloň a jmelí, protože žádný z nich neparazituje na druhém, ne jako angrešt naroubovaný na meruzalku, protože mohou fungovat jeden bez druhého. Jsou jako vanilkové a kakaové těsto ve sváteční bábovce – nejlépe je čtenář vychutná jako celek.

Chapadla a vraždění: Nejlepší komiksový brak od Brubakera
RICHARD KLÍČNÍK 20. prosince 2017 • 21:30

Chapadla a vraždění: Nejlepší komiksový brak od Brubakera

V obou knihách dochází k osudovým svárům: mezi dětským a dospěláckým náhledem na svět, mezi přístupem Pražačky a venkovanky, mezi altruismem a sobectvím, mezi třemi generacemi příbuzných. Právě tyhle konflikty a vzájemná neporozumění posouvají oba provázané děje dál a hlouběji a skvěle ukazují tu známou beznaděj, kdy se lidi, co se mají rádi, zabejčí a možná až doživotně utemují ve svých pozicích, odkud se ostřelují, ale před barikádu nedokážou vystoupit. A zejména je třeba ocenit Soukupové vhled do duše babičky Evy – těch pár desítek stran, na nichž vitální cukrářka po manželově smrti nesmírně rychle zestárne, by si měl přečíst každý syn a každá dcera.

Neznačené dialogy (absence uvozovek je Soukupové trademark) jsou tradičně uvěřitelné a přesné, jednání ústředních postav (které jsou opět všechny nesnesitelné) logické a věcný, chladný, odtažitý styl scenáristky Soukupové je taky na svém místě a skřípe přesně tam, kde má. Když v Nejlepším pro všechny přijde mezi třemi střídajícími se vypravěči na řadu malý Viktor, který je stejně jako hlavní hrdina autorčiny první dětské knihy Bertík a čmuchadlo (2014) problematickým klukem z neúplné rodiny, mimo pásmo přímé řeči se nápaditě objevují neobratné formulace typu „já svoji pláštěnku nevím, kde mám“.

Zbité, pronásledované, opouštěné. Bota totality na tělech a duších tří žen

Zbývá dodat, že oběma knihám se ze strany nakladatelství Host dostalo po všech stranách skvělé péče a snížkovský příběh nemohlo nic doplnit lépe než potemnělé, zastřené ilustrace Terezy Ščerbové.

Kratší verze recenze vyšla v Reflexu č. 51-52 dne 21. prosince.

Česká historje na fejsu, rodinná pouta pod sněhem
Kateřina Kadlecová 16. dubna 2015 • 00:02

Česká historje na fejsu, rodinná pouta pod sněhem





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,740
22,240
29,250
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější