Ruská gravitační nemoc po česku, smrdutá pacička i lidské nestvůry: Velký knižní čtvrtek je tady
„Baví mě páchat někomu něco špatného, ale jsem příliš velký introvert na to, abych to páchal ve skutečnosti, tak to páchám jen na papíře,“ vyznal se autor románu Pacička. Překladatelka Psů z Essexu zase za smíchu téměř plného sálu pražské Knihovny Václava Havla líčila překladatelské lahůdky typu popisu všeho, co se děje s viselcem, než sebou přestane škubat... Právě včera večer bylo představeno deset novinek jarního Velkého knižního čtvrtka, od středověku přes Rusko, thrillery, laskavý humor, norskou krimi a sociologii až po psychoterapii.
Ve čtvrtek 19. března na pultech knihkupectví přistálo deset žánrově velmi pestrých titulů. Recenzi jednoho z nich, totiž biografie Karla IV. z pera německého historika Olafa B. Radera, si rovnou můžete přečíst v aktuálním čísle Reflexu, v č. 12/2026. Chystáme pro vás též rozhovor se sociologem Pavlem Pospěchem, docentem Masarykovy univerzity usazeným ve Vídni, o kultuře individualismu a o jejím vlivu zejména na výstavbu a bydlení. Recenzovat budeme postapokalyptický román Petra Opršala, dějiny leninského a stalinistického Ruska od disidenta Borise Akunina i thriller Michaela Shaheena sahající až ke smrti Jana Masaryka. Dále se čtenáři mohou těšit na thriller s hororovými prvky z pera někdejšího špičkového hokejisty Daniela Krásného, své čtenáře si najde i humorná a laskavá „dovolenková“ kniha Barbory Majchrákové, drsný válečný román z Francie 14. století Dana Jonese, napínavý norský noir thriller dvojice Thomas Enger a Johana Gustawsson nebo praktická kniha odhalující tajemství psychoterapie od Terezy Ševčíkové.
Prasečí uši nebo pacičky, co strašně smrdí
„Můj inspirační impuls byl velmi líný – v televizi běžela Pošta pro tebe nebo Ztracená rodina s Terezou Pergnerovou a já miluju reality shows. Pocit, že někdo někoho ledá a neví, kdo mu bude ve studiu představen, ve mně vzbudil silnou tenzi a už to bylo,“ vyznal se v Knihovně Václava Havla spisovatel, bývalý hokejový brankář, herní publicista, kreativní ředitel reklamky a autor úspěšného debutu Druhý dechDaniel Krásný jako vždy skvěle připravené a vtipné moderátorce Ivaně Veselkové. Hlavní postavou jeho aktuálního románu s hororovými prvky Pacička je mladý novinář Otokar Starý. Po smrti adoptivních rodičů a po setkání se starší sestrou v pořadu Shledání po letech se vydává hledat svou biologickou matku. Co je zač ta záhadná pacička – jediná věc, která mu po pokrevních příbuzných zbyla? Nevinné pátrání po rodinných kořenech se záhy promění v boj o život... „Pokud máte psa, a protože jsme v České republice, tak jistě máte, určitě jste mu někdy dopřáli prasečí uši nebo pacičky, které strašně smrdí. Tak takhle si tu titulní pacičku představte, právě taková doputuje k Ester Janečkové... Mě baví páchat někomu něco špatného, ale jsem příliš velký introvert na to, abych to páchal ve skutečnosti, tak to páchám jen na papíře,“ prozradil na sebe autor.
Lidstvo snad přežije, jen se změní kulisy
V napínavém postapokalyptickém románu Běsná zem zavede spisovatel, historik a právník Petr Opršal čtenáře do nedaleké budoucnosti, do bývalé České republiky. Roli zaniklého státu částečně převzaly mocné korporace. Hrdina jménem Viks vede misi s cílem rozšířit vliv jedné z těchto korporací směrem ze středních Čech na východ. Přitom musí čelit nejen nástrahám zdivočelého světa, ale i agentům konkurenčních korporací z Polska a Rakouska. Prvotní nápad? „Fascinuje mě možnost vytvořit vlastní svět s akčními kulisami, které umožňují hrát si s příběhem. Ještě víc to umožňují aktuality, které se dějí ve světě,“ prohlásil prozaik, který svou novinku postavil na rešerších městských legend. „Našel jsem si urban legends o Ostravě, zejména ty související s ekologií a s doly, upravoval si je podle postapokalyptického vzoru a zjišťoval tak, kam by se mohla společnost vyvinout. I fotbal na Baníku se v mé knize hraje trochu jinak než dnes,“ říká s tím, že v jeho „akčním příběhu“ nefigurují ani tak permoníci jako spíš lidské nestvůry. Děj zakotvil do Ostravy, kde několik let žil, a v kvalitu svého díla věří: „Moje kniha se vyjadřuje k aktuálním událostem a bude snad bavit čtenáře jakéhokoli žánru.“ K tomu má Petr Opršal pozitivní poselství: „Jako lidstvo snad přežijeme, jen se změní kulisy.“
Něco oddechového, co plyne
„Na Sardinii jsme před dvěma třemi lety byli na rodinné dovolené a mně se tam strašně líbilo,“ vzpomíná Barbora Majchráková na svůj road trip ze severu Itálie dolů na Sardinii. Potkala tam prý na trajektu tři generace jedné rodiny, trojici žen, co se ustavičně hádaly. „A já si říkala, co se jim vlastně přihodilo. Tak se začal rodit nápad na knihu.“ Cesta na Sardiniije dle anotace humorný román, který pohladí po duši a dodá odvahu jít si za svým. „Občas přijdu z práce a mám náladu přečíst si něco oddechového, co plyne; člověk vypne hlavu, naladí se do něčeho hrozně hezkého. Proto takové knihy sama píšu,“ přiznala prozaička, v jejíž novince matka rodu jede na Sardinii hledat jednu konkrétní osobu, jak slíbila svému otci před smrtí. Její dcera ani vnučka zprvu nejsou nijak nadšeny z nápadu hledat zapomenutou příbuznou, ale nakonec se zapojí.
Vyskočil, nebo byl vyskočen?
„Ten příběh mě vždy přitahoval, má všechny prvky detektivky,“ líčí výtečnou češtinou americký autor žijící v Praze Michael Shaheen, jinak též partner v poradenské firmě EY. „Laurence Steinhardt, někdejší americký velvyslanec v Československu, říkal, že fakta o smrti Jana Masaryka lze poskládat tak, že si vzal sám život, ale i tak, že z toho jasně vyplyne, že byl zavražděn. A ať už vyskočil, nebo byl vyskočen, pořád nás to zajímá; každý rok vyjde na téma Masarykovy smrti kniha nebo dvě. Otázka stála, jestli dokážu najít klíč k novému pojetí.“
A dokázal. Po debutu Pátá královna přichází Michael Shaheen s thrillerem Druhý suvenýr, který spojuje napětí, historii a snahu o dosažení spravedlnosti. Zdánlivě obyčejná sebevražda řadového úředníka v pražské vile spustí vyšetřování, které zavede policejního inspektora Kafku až k legendami opředené smrti Jana Masaryka. Co by vlastně mohlo být tím druhým suvenýrem? Další úmrtí na sebe nenechají dlouho čekat... „Je klišé, že historie se opakuje, a zároveň je to velká pravda. Společnost je dnes rozdělená, ale to byla i za dob Jana Masaryka, který byl mostem mezi znepřátelenými stranami. A jak říkal sám Masaryk, přes most se holt šlape. Žádný člověk, žádný problém; proto lidé v Rusku stále padají z oken, je to takzvaná gravitační nemoc,“ dokládá s vtipem charismatický autor fakt, že poselství jeho knihy je velmi aktuální.
Návody na život přestávají platit
„Strávil jsem hodně času tím, že jsem sledoval filmy pro děti. Zajímalo mě, jak jsou lidé od dětství socializováni do kultury individualismu,“ přiznává sociolog a publicista Pavel Pospěch nutné studium popkultury. Autor skvěle přijaté knihy Neznámá společnost se v novince s názvem Osamělí hrdinové věnuje právě individualismu jakožto fenoménu a hledá jeho společenské kořeny a dopady do našich životů. Snažil se prý nasvěcovat individualismus z druhé, temnější strany a ukázat, čím může svoboda a volnost v rozhodování společnost poškodit.
„Žijeme ve společnosti, kdy přestávají platit návody na život. Už je nelze přejímat od předchozích generací, situace je zcela jiná než za nich, od toho, co budete studovat, po trávení volného času. Když nemáme žádná vnější kritéria, musíme vše vztáhnout k sobě, je to o nás. A protože to rozhodnutí a ta kritéria jsou osobní záležitost, musíme se za ty pravdy rvát, bojovat, jsou přece naše,“ dodává s tím, že jádro jeho práce je diagnostické. „Kdybych měl nějakou dobrou radu, poskytnu ji, ale není to snadné. Člověk se ve světě čím dál hůř orientuje; určitou přirozenou obranou proti tomu jsou instituce, třebas i neformální instituce občanské společnosti typu klub zahrádkářů, kde nejsme každý sám za sebe, ale kde spolupracujeme. Všimněte si, že jakýkoli totalitární režim se vždy nejdříve snaží rozbourat instituce občanské společnosti,“ připomněl vědec příhodně v Knihovně Václava Havla, od jehož narození letos v říjnu uplyne právě devadesát let.
Než investujete do psychoterapie
„Psychoterapie je jako cesta do hor,“ připomíná klasickou metaforu Tereza Ševčíková, doktorka psychologie, akreditovaná psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii. „Vy jste turista po svém životě, jdete těmi vašimi horami a nalézáte se v místě, kde vám není úplně dobře; možná máte za sebou nějaký ten držkopád... A tak si řeknete o průvodce, s kterým půjdete část té cesty. Tím průvodcem jsem já, psychoterapeut. Ale pozor, nemyslím si, že si každý musí psychoterapií projít, aby se pochopil. Já přeci taky nevím, co nás na té cestě čeká. Než investujete do psychoterapie, zkuste si přečíst tuhle knížku, abyste zjistili, zda vás neovlivní a neponoukne k jinému přemýšlení.“
Tereza Ševčíková chce ve své nové knize Ta bolest nejsi ty popularizovat psychoterapii a nabídnout čtenářům bezpečnou exkurzi do reálných konzultací. Vybrala konkrétní příběhy svých šesti klientů, kteří jí dali souhlas se zveřejněním. Jedná se o praktickou knížku pro běžného člověka, který se nebojí nechat se vyzvat životem tak, jak přichází; s předmluvou Radkina Honzáka.
Vražd je tam neskutečné množství
Rusko Leninovo a Stalinovo, poslední díl velkolepých Dějin ruského státu Borise Akunina, ruského spisovatele gruzínsko-židovského původu, v Knihovně Václava Havla představil šéfredaktor nakladatelství Bourdon František Kalenda: „Sice je to završení velkolepé série, ale je to paradoxně i zahájení – my začali vydávat právě od tohoto dílu,“ vysvětlil. „Pseudonymní autor se proslavil sérií detektivek, takže píše velmi květnatým stylem a jeho pohled je stále pohledem spisovatele. Není to jen knížka pro někoho, kdo se zajímá o historii; čte se jedním dechem, jako detektivka. Ostatně vražd je tam neskutečné množství, jde přece o nejtemnější období ruských dějin, ale zároveň o období, k němuž se Rusko hodně vztahuje a z nějž vychází."
František Kalenda, sám mimochodem romanopisec se zářezem v širších nominacích na Magnesii Literu za detektivku díky románu Strážce svaté relikvie, zdůraznil, že autor Ruska Leninova a Stalinova je „politicky pronásledovaná osobnost a byl odsouzen k čtrnácti letům na Sibiři". Akuninovo dílo je pokusem o objektivní přepis ruské historie, který si zakládá na hodnověrnosti faktů a je zbaven ideologických nánosů. Akunin je s miliony prodaných výtisků detektivek z carského Ruska jedním z nejoblíbenějších ruských autorů, a zároveň ostrým kritikem Putinova režimu a vpádu na Ukrajinu.
V hrdle vyschlo jako v díře starý jeptišky
Překladatelka Věra Skaláková přišla představit Psy z Essexu. Britský historik, publicista, moderátor, konzultant řady seriálů a autor bestsellerů Dan Jones v nich popsal syrovou realitu středověké války a svou dlouholetou zkušenost s popularizací historie. V červenci 1346 se na pláži v Normandii vylodí deset mužů, lučištníků, kteří si říkají Psi z Essexu. Boj o trůn největšího království západní Evropy právě začal. Skupina bratří ve zbrani postupuje stále hlouběji na nepřátelské území směrem ke Kresčaku a uvědomuje si, že jde vstříc k bitvě, která se zapíše do historie... „Překládala jsem to na jeden zátah," vzpomíná Věra Skaláková. „A jak Winston Churchill říkával: Krev, pot a slzy, já k tomu dodávala ještě bahno a nepřekonatelný zápach. Historické postavy se v příběhu prolínají s těmi fiktivními; známe je z učebnic dějepisu, ale chovají se docela nepředvídatelně. Takový Eduard z Woodstocku neboli Černý princ je totální rozmazlený protekční spratek, což byste od osobnosti z učebnic dějepisu nečekali. Stejně jako jejich šťavnaté kletby a zemitou řeč; občas měla problémy větu přeložit tak, abych neurazila. Citovat se dá snad přirovnání V hrdle mám vyschlo jako v díře starý jeptišky, které je ve srovnání s ostatními přirovnáním takřka salónním. Další překladatelská lahůdka byla, když máte popsat, co vše se děje s viselcem, než sebou přestane škubat."
Karel IV. a Kari Vossová
Úspěšný norský autor kriminálních příběhů Thomas Enger a francouzská autorka krimi Johana Gustawsson spojili své síly v prvním díle série Městečko Son. Kari Voss, psycholožka, uznávaná odbornice na odhalování lži a na řeč těla, jejíhož syna před lety někdo unesl, vyšetřuje vraždu dvou šestnáctiletých dívek v městečku Son nedaleko Osla. Podezřelých je hned celá řada a motiv mohli mít i někteří příbuzní dívek. Navíc zjišťuje, že nikdo včetně obětí není tím, čím se zdá být, a v srdci městečka se skrývá temné tajemství...
Olaf B. Rader, německý profesor kulturních dějin se specializací na středověk, v poutavé a vyvážené biografii Císař Karel IV. – Postrach světa (jejíž recenzi z pera jana Lukavce si přečtete v aktuálním Reflexu č. 12/2026) pak představuje „otce vlasti” jako vladaře, který spojil říšskou politiku s českým královstvím a učinil z Prahy nové centrum říše. Neopomíjí jeho podporu umění a vzdělanosti ani stinné stránky vlády, politický pragmatismus a kontroverzní rozhodnutí. Kniha vycházející z pečlivého studia historických pramenů přináší celkový pohled na bouřlivé 14. století i kritický postoj k dosavadnímu historickému výzkumu.
