Čtyřlístek nelze obejít. Všichni tvůrci, kteří kdy kverulovali proti jeho zdejší hegemonii, v duchu přebírají vzpomínky na dětství a jsou rádi, že se jejich práce na stránkách Čtyřlístku objeví. Nikkarin nekveruloval, naopak se k Pinďovu odkazu vždycky hlásil, a tak když v roce 2016 dostal šanci ve Čtyřlístku publikovat, skočil po ní.
Ze šuplíku Nikkarin vytáhl hrdiny, jež stvořil ještě na základní škole (kdy vzhlížel k Myšpulínovi), a k dnešku mu vyšlo už čtvrt sta horolezeckých epizod Huberta & Huga. Hubert a Hugo jsou otec a syn. Oba horolezci. Taky se tu vyskytuje děd a jeho žena, ale pouze ve vedlejší roli. Matka minimálně v prvních deseti epizodách, které vydává nakladatelství Labyrint v jediné knize, neznámá. Dalších vedlejších hrdinů neustále přibývá!
Obrat k lepšímu ve Čtyřlístku
Pokud čas od času vezmete do ruky Čtyřlístek, pak víte, že to není tak dlouho, co zažíval opravdu krušné časy. To se ale mění v posledních letech, a to zejména díky třem jménům: Dan Černý, Petr Kopl a Nikkarin. Ten první už dokonce kreslí i hlavní příběh a je vidět nejvíc, druhý přinesl zábavnou a genderově vyváženou Morganu a Morgavsu, ten třetí sází na klasiku okořeněnou moderními vlivy. Tak by se totiž příběhy Huberta & Huga daly označit.
Krátké epizody nedávají moc prostoru na rozjezd a vyžadují dokonalé zvládnutí komiksové zkratky – což je zejména pro Nikkarina výtečná škola. Jeho nedokončená 130: Odysea zašla na oubytě právě kvůli neschopnosti celý projekt dotáhnout do zdárného konce. Ve Čtyřlístku máte konec prakticky hned za začátkem, takže vše musí odsýpat. A Nikkarinovi se daří. Postupně, opatrně, ovšem někdy trošku na sílu v okamžicích tvůrčí nejistoty zabydluje svůj nový svět epizodními postavami, ke kterým se jenou bude moci vracet. Zároveň tříbí umění rychlých vtipů a point a epizodu od epizody se v tom zlepšuje.
Bonus zcela zdarma
Oproti Čtyřlístku má sebrané vydání jeden zásadní bonus – ke každému dílu nakreslil autor komiksovou obálku, jako by každá epizoda byla samostatným sešitem. Na každé z nich Nikkarin odkazuje k něčemu jinému, cituje ze superhrdinských komiksů, z Tintina, Conana a dalších popkulturních ikon, zkrátka se při tvorbě obálek dobře baví a je to na nich vidět.
Dokonce připojil jedenáctou, bonusovou epizodu, která je na Čtyřlístek příliš drsná a nikdy v něm nevyšla. V ní skládá hold animovaným filmům 30. let a jde o povedenou etudu. Z celé první knihy sebraného vydání zkrátka sálá hrdé otcovství, které k Hubertovi & Hugovi autor pociťuje.
Jejich dobrodružství se odehrávají jak v tuzemsku, tak v zahraničí, ve skutečnosti, ve snu i v oblíbeném komiksu hlavního hrdiny. Nic není nemožné. Stejné postupy přece využívá i Čtyřlístek: nač držet jednotu času a místa, když tohle je přece komiks – nejsvobodnější z médií. Nikkarin se jasně inspiruje, ale do příběhů vnáší vlastní tvůrčí zkušenosti a hlavně osobní nerdovské záliby, které žádný z autorů titulního Čtyřlístku nikdy neměl (pochopitelně až na Dana Černého). Takže pokud máte rádi Nikkarinovu tvorbu a neznáte Huberta & Huga, máte skvělou šanci seznámit se s nimi – a vaše děti taky.
