Komiksy nakladatelství Lipnik působí samy o sobě jako jedinečné, vzácné a velmi svébytné artefakty. Nejinak je tomu u novinky Rváčov, která přímo odkazuje na dílo Jaroslava Foglara. Ocitáme se v Praze 80. let a po jejích ulicích plných stažených železných rolet se prohánějí neorganizovaní kluci a holky a v bezčasí normalizace si hrají na Vonty…
Je to lehce komplikované. Džian Baban je zkušený komiksový scenárista a zde se pouští do svého zatím zcela jistě nejsložitějšího díla. Dějová linka Rváčova se totiž neodehrává pouze v letech osmdesátých, protože Vonty podle Babana Jestřáb nevymyslel. Pouze popisoval fenomén klukovských bratrstev, která jsou v Praze činná od dávno zašlých staletí a jejich tajemství se jen dědí z generace na generaci.
Synchronicity vládnou i komiksům
Nelze nezmínit drobnou synchronicitu, protože před nedávnem vyšel komiks Neonomicon Alana Moorea, který tvrdí něco podobného o díle H. P. Lovecrafta. Známý autor hororů podle něj také nevymyslel mýty o Cthulhu, ale pouze popisoval, nač v USA narazil. Oba komiksoví autoři pochopili, jak nosná může podobná myšlenka být a jakou svobodu ve vyprávění na území někoho úplně jiného jim to dává.
Baban si řádně užívá svoje hřiště plné samozvaných neorganizovaných Vontů v tajemné Praze, ve které se prý v 80. letech minulého století dalo pohybovat po půdách i ve sklepeních zcela volně a beztrestně. Komiksu můžeme vytknout možná až přílišnou popisnost, ale i ta je v intencích původních Foglarových knih. Není kam spěchat, nechť záhada bují a narůstá. A není jen jedna, v příběhu se objevují další a další linky.
Jak Vontové čelili rudým padesátým
Jedna nás zavede do 50. let 20. století, kdy jiná generace Vontů zažívá represe komunistického režimu, během nichž jsou skauti označováni za teroristy. A pak ještě další, která zcela jistě předznamenává druhý díl, protože v první knize z ní moudří nebudete. Jde o tajemnou prorokyni Annu z Klášterce nad Orlicí, které věnuje StB značnou pozornost… Podle všeho jde o stigmatizovanou Annu Boleslavu Tomanovou, ale jak souvisí s příběhem Rváčova, zatím není jasné.
Pokud se zaměříme na výtvarnou stránku, může vám na malou chvíli připadat, že ji má na svědomí Pavel Čech, který má také blízko k foglarovkám. Ovšem jde jen o náhodnou podobu výtvarného projevu, autorem kreseb je Richard Fischer a jde o jeho první velký vydaný komiks. Jeho ornamentální kresba je na „80. léta“ možná až příliš opulentní a tu a tam se v ní možná trochu hůře orientuje, ale projev je dokonale osobitý a suverénní. Pokud jeho kresby neznáte, budete příjemně překvapení.
Klidně se to mohlo takhle stát…
Tím nejlepším při čtení příběhu Rváčova je jeho naprostá uvěřitelnost. Určitě jde z velké části o fikci, ale Baban klade jednotlivé scény před čtenáře jako jasnou výpověď o dobře zdokumentovaných událostech – však se také vontské kroniky podle komiksu dochovaly. Do dobrodružství kluků organicky vplétá osudy příslušníků veřejné bezpečnosti i StB. Jednající postavy řeší, co by mohly popsané vylomeniny přinést Jaroslavu Foglarovi, který stojí celou dobu stranou a nemá nad těmi, kteří si zapůjčili jména jeho literárních výmyslů (pakliže to jsou jeho výmysly), žádnou kontrolu.
A to je na Rváčově tou nejchutnější ingrediencí: splétání pavoučích vláken příběhu do sítě, jejíž vzor po dočtení prvního dílu ještě není zcela zřetelný. Vždyť scenárista se na malou chvíli přesune až do současnosti a vy tušíte, že je to důležité. Ale proč? Přesně takhle má přece chutnat správná foglarovka. Ta Babanova je oproti těm původním možná trochu dospělejší a sofistikovanější, ale z podstaty si bere to nejlepší – ocenění komiksovou cenou Muriel za nejlepší scénář roku je v každém případě na místě.
