Na festivalu v Curychu, kde dostane Zlatou ikonu, cenu za celoživotní přínos, představila Juliette Binoche film, v němž mladé dívky učí „Jak býti dobrou ženou”. „Jedna věc je, že se to po ženách chtělo před padesáti lety, ale že se to od některých očekává i dnes? S tím se mi nějak nechce smířit!” nechala se slyšet hvězda, jež byla podle svých slov vychována feministkou, a právě proto se sama feministkou nazývat odmítá.
„La Bonne Épouse”, jak se komedie Martina Provosta jmenuje v originále, přirozeně vymezila oblast, k níž se francouzská herečka vyjadřovala v Curychu nejčastěji. Postavení žen pro ní navíc bylo vždycky tématem, a tak ochotně vysvětlovala, proč podle ní svět nemá a ještě dlouho nebude mít v tomto směru splněno.
Na dně ještě nejsme
„Na kvóty nevěřím. Je to jako když vychováváte děti - můžete nařizovat a zakazovat, ale dokud neuvěří ony samy, házíte hrách na stěnu. Ti, kdo dnes posílají do světa všechna ta rádoby převratná antidiskriminační pravidla, ve skutečnosti uspokojují jen sami sebe: chtějí mít pocit, že udělali něco užitečného. No, neudělali!” nešetřila držitelka Oscara kritikou na adresu amerických akademiků, kteří nedávno změnili oscarová pravidla ve prospěch znevýhodněných menšin.
Aniž by chtěla komukoli bránit, řešení by prý nechala na lidech samotných. „Dokud nezměníme postoj k životu jako takovému, můžeme se stavět na hlavu a neovlivníme nic. Bohužel člověk je ochotný ke změně, až když se dostane na úplné dno - a jakkoli k němu nemáme v dnešní situaci daleko, zatím stále ještě klesáme,” obává se herečka.
Bavme se o hladu, ne o rouškách
Na festival, který se odehrává za přísných bezpečnostních opatření, dorazila jako jedna z mála bez obav, bez roušky (a bez podprsenky, jak okamžitě zaznamenala místní média). Rozhovory poskytovala dle předpisů z uctivé vzdálenosti, ale neměla problém vyfotit si s fanoušky či novináři selfie. „Všeho s mírou - klidně si to sundejte,” usmívala se, když tazatelům z řad médií neviděla kvůli roušce na ústa.
„Celá covidová situace je samozřejmě tragédie, ale nesmíme se z ní hroutit. Život máme jen jeden, takže bychom měli přemýšlet, jak s ním dál naložit dál: nevracet se tam, kde jsme byli, ale posunout se. Svět má přece tolik dalších vážných problémů k řešení, od klimatu po hladomor. Chápete to, v jedenadvacátém století umírají miliony lidí na hlad, o tom se tu máme bavit!” vzkazuje hvězda filmů jako Anglický pacient či Čokoláda.
„Vím, že to bude znít divně, mnohým lidem teď vůbec není lehko a soucítím s nimi. Osobně si ale rok 2020 budu pamatovat pozitivně. Strávila jsem spoustu času s rodinou, přečetla nespočet knih, měla konečně prostor přemýšlet. Byl to takový návrat k sobě samé, impulz k novému začátku. Jsem za něj ráda.”
