Žádné tělo, žádný zločin? Vrah mladé dívky unikal téměř dvě dekády. Zastavila ho až další vražda
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Dokumentární série Unesená: Natalee Holloway zachycuje mnohaletý a neúnavný boj Beth Holloway za odhalení pravdy o osudu její osmnáctileté dcery, která zmizela v květnu 2005 během oslavy maturity na ostrově Aruba.
- Podezřelý Joran van der Sloot se kvůli nedostatku přímých důkazů a neustálému lhaní dlouho vyhýbal spravedlnosti a o pět let později zavraždil v Peru další mladou ženu.
- Případ došel k bolestnému rozuzlení až v roce 2023 po van der Slootově vydání do USA, kde se v rámci dohody o vině a trestu přiznal k ubití Natalee na pláži a vhození jejího těla do oceánu.
Režisér Matthew Galkin v novém true crime dokumentu Netflixu navazuje na svou loňskou minisérii Vraždy v Idahu: Noční můra na vysoké, ve které představil vraha Bryana Kohbergera. Na třídílné sérii Unesená: Natalee Holloway spolupracoval s režisérkou Dani Sloane, jíž naposledy vyšla na HBO Max série Můj děda je sériový vrah? Nejdřív si ale vyjasněme malou, ale důležitou nepřesnost v překladu jejich aktuálního společného počinu, který se v originále jmenuje Taken: Natalee Holloway.
„Unesená“ se anglicky řekne „kidnapped“, „taken“ znamená šířeji „odejmutá“. „Taken“ může znamenat „unesená“, ale i „zavražděná“. Natalee Holloway nebyla unesená, ale zavražděná. Každý zavražděný člověk je nejspíš od jistého momentu unesený, ale nečekejte hororové napětí jako u úspěšného třídílného dokudramatu Hledá se Amy Bradleyová (2025). Tentokrát je divákovi představen konkrétní vrah, který je ovšem děsivý dost.
Nebohé Natalee se v osmnácti letech 30. května 2005 stal osudným drobný karibský ostrov Aruba, kam se vydala s kamarádkami, aby oslavila maturitu. Hlavní vypravěčkou dokumentu o její kauze je její matka Beth Holloway, která hned na začátku čte svůj dopis vrahovi. Aruba spadá do Nizozemského království, stejně jako nedaleký ostrůvek Curaçao, na kterém se o sedm let dříve ztratila třiadvacetiletá Amy. Ta měla pro změnu čerstvě po státnicích. Obě mladé ženy měly život před sebou.
Vyšetřování na Arubě a boj matky Beth Holloway za pravdu
Aruba je jen třicet dva kilometrů dlouhá a deset široká. Polovinu ostrova tvoří turistické resorty a na té druhé bydlí místní obyvatelstvo, které je zcela závislé na příjmech z turismu. Vyšetřování zmizení Natalee bylo pro turistickou Arubu čarou přes rozpočet. Pro místní policii doslova, protože na něj padlo šedesát procent jejího ročního budgetu. Místní obyvatelstvo nejdřív Beth obětavě pomáhalo v hledání, ale časem mu žalem paralyzovaná žena, která kolem sebe kopala na všechny strany, začala lézt krkem. V dokumentu vidíme dokonce demonstrace, které se proti Beth pořádaly.
Beth otevřeně kritizovala kroky místní policie, jako by šlo o nějakou rozvojovou zemi, což bylo pro bývalou kolonii citlivé. Zoufalá matka nonstop vystupovala v televizních pořadech všeho druhu, aby vytvořila tlak na důkladné vyšetřování. Občas se na záběrech objeví i Nataleein otec. Na kontrastní energii těch dvou je znát, že na tenhle typ boje musí mít člověk určité dispozice. Sledujeme, jak (ne)zlomená žena, která přišla o milovanou dceru na prahu jejího dospělého života, prahne po pravdě jako žíznivý na poušti po vodě.
Osudná noc na Arubě: Jak došlo ke zmizení Natalee Holloway
Nataleeiny kamarádky vzpomínají na „kalbu“ osudného večera. Zaválo je to do kasina, kde hrál poker sedmnáctiletý Joran van der Sloot, vysoký a charismatický Holanďan. Nataleeina kamarádka udělala tu chybu, že ho oslovila. On preferoval blondýny a zaměřil se na Natalee.
„Aruba! Aruba!“ křičela prý Natalee z okna auta, když odjížděla s Joranem na zadním sedadle. Nejevila žádné známky nedobrovolnosti. To bylo naposledy, kdy ji kamarádky viděly naživu. Vpředu seděli Joranovi kamarádi, bratři Kalpoeovi.
Beth popisuje svou cestu z domova v alabamském Birminghamu, když zjistila, že se její dcera druhého dne nedostavila k odletu z arubského Mezinárodního letiště královny Beatrix. Vzpomíná, jak doufala, že ji nebude stavět policie za překročení rychlosti, protože bůh ví, že by jim nezastavila.
Kdo je podezřelý Joran van der Sloot a jak manipuloval média
Sloot byl nejdřív v médiích vykreslován jako slušný chlapec z dobré rodiny, ale vyšlo najevo, že má dvě tváře. Sama jeho matka, která ho jinak hájila jako zuřivá medvědice, se při setkání s Beth prořekla, že jasně, syn mívá výbuchy vzteku, ale tohle by přece neudělal. Tohle by v žádném případě neudělal! Jeho otec byl přece aspirujícím soudcem.
Právě od tatínka se Joran nejspíš dozvěděl, co mu zákon může a nemůže, a spíše už navzdory otcovým radám pak vodil média za nos. Hrál s nimi poker a navyšoval sázky, podobně jako Tom Randolph, antihrdina předešlého netflixovského true crime dokumentu Vdovec. Stavěl na odiv svou schopnost lhát. V jednom rozhovoru řekl, že mu Natalee pověděla, že její matka je sestra Hitlera.
Beth se na to musela dívat a nemohla nic. Říká, že od chvíle, kdy Jorana poprvé viděla vypovídat, hned věděla, která bije. Sloot jí prý vmetl do obličeje, jak její dceru osahával, ona ale neměla zájem, tak ji odvezl do hotelu. Lhaní mu zdárně procházelo, a navíc si z něj udělal živnost. Tak jako je zákon někdy bezzubý, jsou někdy média tupá. Naštěstí ne všechna. Nizozemský investigativec Peter R. de Vries si Jorana skoro rok namotával, aby pak na skrytou kameru nahrál jeho doznání. Z hlediska justice bylo bohužel nepoužitelné.
Divák může na Vriesových záběrech sledovat Jorana, jak kouří jointa. Reportér se ho ptá, jestli si myslí, že Natalee někdy najdou. „Ne,“ culí se zasvěceně Joran, „oceán je veliký.“ Jsou to kvalitní záběry zblízka, a tak divák může brát v potaz i jeho mimiku. Na tváři lehký smích, v srdci hluboké vakuum. Vyloženě roztomilý. Po zveřejnění se bude hájit, že reportéra jen tahal za nos.
Chyby v policejním vyšetřování a výpověď šéfa policie po 20 letech
Dokument nabízí svědectví někdejšího šéfa arubské policie Gerolda Dompiga, který se ozývá po dvaceti letech mlčení. Poskytl pouze svůj hlas, nikoli obraz. V doprovodu dobových záběrů je to pro diváka naprosto dostačující, vlastně lepší než zírat na celého člověka, jehož řeč těla rozptyluje pozornost. Hlas sám má výraznou řeč těla. Dompig má hlas příjemný a angličtinu výbornou. Svěřuje se, že myšlenky na případ ho nikdy neopustily. Obhajuje tehdejší postup svých lidí. Prvních osmačtyřicet hodin nic nepodnikat je standardní.
Jenže dívka se nedostavila na odlet a dosud byla vždy naprosto spolehlivá, to nehraje roli? Dompig žehrá na pozdější konstantní přítomnost reportérských týmů. Když chirurg operuje, tak ho nikdo neruší. Jeho všichni rušili, takže nemohl operovat. Každý den musel řešit stovky podnětů od veřejnosti. Sloota museli propustit, protože neměli důkazy. Otci nemohli zabránit, aby syna navštěvoval a dával mu fundované rady, a jednou z nich nejspíš bylo okřídlené „no body, no crime“.
Vydírání rodiny a další brutální vražda v Peru
V roce 2010 Joran sehrál habaďůru s právním zástupcem Beth. Řekl mu, že mu za čtvrt milionu dolarů ukáže, kde leží Nathaleeino tělo. Zástupce spolu s Beth předjímal, že půjde o další lež, ale rozhodli se, že budou souhlasit. Poté, co mu dokážou lež, obviní ho z vydírání. Aspoň něco. Režie se pochlubí premiérou nahrávky ze skryté kamery, kterou zástupce zvěčnil vyjednávání s Joranem.
Po podepsání smlouvy dovedl Joran zástupce k jednomu arubskému domu a řekl mu, že se tehdy zrovna začínal stavět. Nathalee je pohozená v jeho základech. Zástupce později pomocí satelitních snímků prokázal, že dům se začal stavět mnohem později. V době vraždy byla na místě zelená louka. Plán tedy vyšel, ale Joran s utrženými penězi hned odletěl zahrát si poker do Peru. Jednadvacetiletou Stephanu Flores, která ho tam v pokeru porazila, pozval k sobě na hotelový pokoj, že ji naučí hrát poker online.
Když seděli u něj na posteli, na počítači mu začaly po desítkách vyskakovat zprávy s „gratulacemi“ k výročí vraždy Natalee. Bylo to ten den přesně pět let od večera, kdy zmizela. Zlost si Joran vybil na Stephaně, k jejíž vraždě se přiznal záhy. Joranova matka otočila o sto osmdesát stupňů a nechala se slyšet, že ho do vězení nikdy nepojede navštívit.
Vydání do USA a mrazivé přiznání Jorana van der Sloota
Zavření Jorana v Peru Bethinu žízeň po pravdě neukojilo, zvlášť když se tam oženil a měl dítě. Uzavření člověk dosáhne, jen když se dozví, co přesně se stalo. V červnu 2023 byl po jejím pokračujícím boji Joran vydán do USA, aby byl souzen za ono vydírání. Za vydání se osobně přimluvila peruánská prezidentka. Agentka FBI Alexandra Montilla vypráví, jak bezděčně dobrý pocit z Jorana při výslechu měla. Působil vzdělaně. Nenuceně si povídali. Řekl jí, že v Peru mají na cele povolená zvířata. On si choval králíčka, ale když u něj byla na návštěvě dcera, králíček ji škrábl. Joran mu podle svých slov jedním pohybem utrhl hlavu a pak pokračoval jakoby nic.
Joran původně v kauze Natalee trval na své nevině, ale později uzavřel dohodu o vině a trestu. Jeho přiznání posloucháme s ilustračními záběry noční pláže a vlnobití. Promlouvá ledově klidným hlasem ve stylu motta prokletého básníka Arthura Rimbauda „já je někdo jiný“. Bratři Kalpoeovi je prý vysadili na pláži. On si s Natalee sedl do písku a pokoušel se ji osahávat, ale ona ho kopla do rozkroku. On vstal a kopl ji do hlavy, načež ji dorazil opodál ležící tvárnicí. Tělo odtáhl do moře.
Agentovi FBI Michaelovi Leverockovi to přišlo divné. Moře těla přece často vyplavuje. Vzpomněl si ale, že nedávno na Arubě provozoval kitesurfing a na ostrov z jedné strany fouká silný vítr směrem k pobřeží, aby na druhé straně foukal zase směrem na oceán. Vražda se stala na „odvětrné“ straně ostrova. Leverock z toho vyvozuje, že Joran mluvil pravdu.
Rozuzlení případu Natalee Holloway: Uzavření po letech nejistoty
Rozuzlení tedy přinesla až dobrá vůle prolhaného vraha, což je oxymóron. Co když bylo všechno jinak – ať už hodně, nebo trochu? Tato pochyba ve snímku nezazní. Matka ještě dnes pláče provinilým štěstím, když vzpomíná, jak jí popis brutální vraždy milované dcery ulevil, protože se konečně dozvěděla pravdu. V true crime dokumentech se často opakuje, že nejmučivější je pro pozůstalé nevědět, co se milovaným stalo a kde jsou. Říká, že teď cítila, že Joran konečně mluví pravdu.
Na konci každého ze tří dílů dokumentu titulky oznamují, že bratři Kalpoeovi se natáčení nechtěli zúčastnit a dodnes trvají na své nevině. Také jejich matku jsme v dokumentu viděli rozhořčeně lamentovat, že její chlapci jsou nevinní. To však říkala i paní Slootová. Joranova finální výpověď se s tou bratří Kalpoeů ovšem shoduje. Prostě „pár“ odvezli a vysadili na pláži. Otázka je, jak se k tomu stavěla Natalee.
