Návykový marihuanový kolotoč: Gentlemani jsou nekompromisní jízda světem drogové aristokracie
Pokud máte rádi vymazlenost a hračičkovství, jste tu správně. Gentlemani jsou typická netflixovská kvalitka, která vás po čtvrthodince vtáhne do děje, „najede“ vám jako marihuana, kolem jejíhož obchodování se točí děj, a o sedm hodin později vás vyplivne do postele. Šéf vám buď druhý den v práci milostiv, víc než by byli naši gentlemani, kteří jsou spíš než něžní muži – i s ohledem na křestní jméno jejich scénáristy a režiséra – prostě chlapi. Guy Ritchie rozšiřuje prvních osm epizod úspěšné série z roku 2024 o osm dalších. Daří se mu, co se v dobrém uměleckém díle dařit má. Vtahuje diváka do jiného světa.
Název populární série zavání ironií, která se jí line jako užovka. Gentlemani mluví na rovinu a jsou od rány. Na rány většinou mají lidi, ale když je potřeba, práce se neštítí. Chlapy jsou tu i ženy; žádné citlivky. Všichni a všechny disponují takovou vyřídilkou, že stíhat titulky je jako číst knížku; občas ztratíte nit. Samotná zápletka je méně rafinovaná než dialogy, ale musíte stíhat ještě herecké výkony, které vůbec nejsou minimalistické. Vyprávějí svůj vlastní příběh.
Kolem třaskavých témat po špičkách
Základním kamenem humoru Gentlemanů je zahlcení smyslů diváka, ale nejde o žádný chaos. Scénky jsou pečlivě vypointované, nic nezůstává viset ve vzduchu. Není to bláznivá komedie, ale satirická hra plná grimas. Nechybí ani elektronická tužka. Když se ústřední gentleman Eddie Horniman (Theo James) chce infiltrovat do Sněmovny lordů, aby mohl ovlivnit zákon o marihuaně, žlutá tužka po obrazovce ledabyle čmárá náležitosti dohody. Tento nástroj se ovšem v průběhu děje objevuje jen nárazově, bez zjevného vzorce; přece jen tedy nějaký chaos.
Politickým kontaktem ve Sněmovně lordů je homosexuální Lord Richard Hawthorne (Hugh Bonneville), kterého ústřední gentlemanka Susie Glass (Kaya Scoledario) zákulisně přezdívá „Dickie“. Hawthorneovo účinkování se kromě úplatnosti točí kolem jeho sexuální orientace. Když nedodrží svou část dohody a dozví se to hlava klanu Bobby Glass (Ray Winstone), není v emotivním momentu jeho menšinová orientace zneužita. Při svém saunovém výbuchu ho Bobby nazve pouze „snobským čurákem“.
Když se nad tím zamyslíme z hlediska žánrových strereotypů, zní to trochu falešně. Aristokraté se nadřazují nad zákon, nikoli nad menšiny. Ritchie chce mít své gentlemany sympatické. Svou část dohody každopádně nedodrželi ani oni. Kromě finanční odměny měl Susiin bratr Jack Glass (Harry Goodwins) s „Dickiem“ strávit „hezký večer“. Nemusel tam být intimní styk, ale nespecifikované doteky ano. Jack je heterosexuální macho a za okázalého srkání ústřic Hawthornovi hned ze začátku zdůrazní, že nic nebude. Neopomene přitom však zdůraznit, že „proti tomu nic nemá“.
Luxusní nemovitosti a brutální násilí
Když se už cítíte být situačně přehlcení, kamera vás vezme proletět do scenérie jako z tapety na monitoru. Z přítmí zákulisních intrik si vyrazíte na motorovém člunu a rozrážíte klidnou hladinu Lago Maggiore v severní Itálii, jak upřesní žlutý nápis bytelným fontem přes celou obrazovku. Kromě scénáře a scenérií se jde na doraz i v kostýmech, které si nezadají s jiným populárním, průběžně aktualizovaným netflixovským hitem Emily in Paris (2020). Nešetří se ani na interiérech a exteriérech, které jsou, stejně jako u Emily pastvou pro oči.
Od klišé uleví akční scény s brutálním násilím. K tomu se pro vegetariány schyluje už od samého začátku na společenském sjezdu spřízněných zločinců. Jeho zlatým hřebem je střelba na ptáky, jíž předchází obdivování zbraní. Zastřelení ptáci padají do idylického jezírka a plavou pro ně ohaři. Potom se gentlemansky dolaďují služby a protislužby nejen na základě reciprocity, ale i sympatií. Velkou roli hraje lišáctví, jak ho známe z filmů o mafii, která se tu míchá nejen s politikou, ale i šlechtou.
Láska bez sentimentu
Stejně jako Emily in Paris i Gentlemani přicházejí s originálními nápady a vymýšlejí různé projekty, díky mladistvému šarmu dojednávají různé dohody a bohatnou. Všechno jde gentlemansky hladce, až na občasné fraškovité zádrhele, díky kterým zažívají různá dobrodružství. Vydělávají na pěstování marihuany a řeší, zda bude lepší tahat za drátky směrem k její legalizaci, nebo ponechání v šedé zóně. Zprvu to vypadá logicky na ponechání v šedé zóně, pak je ale divák překvapen, že ještě lepší bude pro „záporáky“ první možnost. Tedy pokud se jim podaří zmonopolizovat produkci.
Stejně jako Emily i Gentlemani řeší milostné vztahy, ale na rozdíl od ní bez sentimentu. Gentlemani působí méně jako telenovela a více jako komiks. Stejně jako u Emily se zohledňuje hierarchie, tady ovšem nejde jen o tu firemní, ale i rodovou a erbovou. Narazíme na propracované odkazy na křesťanskou mystiku.
Kromě gangsterské a milostné roviny mají Gentlemani i tu zahrnující vztahy v rovině. Bratr Eddieho Hornimana Freddy (Daniel Ings) se nachází v instituci poskytující klid k překonání spirituální krize. Navštíví ho tam sestra a matka. Na melodrama je to však málo sentimentální, zůstáváme v intencích temného, trochu šikanózního humoru.
Těšení na Cliffa Bootha
Nevyjasněné asymetrické vztahy ovlivněné touhou šplhat vzhůru po společenském žebříčku a mít se dobře dávají vzpomenout na výborné Sirény (2025) s Kevinem Baconem a Julianne Moore. Touha po bohatství a postavení v Gentlemanech není ani tak touhou jako nutností. Podobně jako v Sirénách se tu boháči chovají civilně, což paradoxně zacloňuje jejich pravou identitu.
Gentlemani působí civilně, ale jejich svět je vykreslený v křiklavých barvách. Jejich sečtělé promluvy připomínají ty z filmů od Quentina Tarantina, násilí pak působí spíš rošťácky než cynicky. Krásně by mezi ně zapadl Cliff Booth z Tenkrát v Hollywoodu (2019). V Tarantinově aktuálně posledním snímku ho ztvárnil Brad Pitt, hvězda Ritchieho kultovní klasiky Podfu(c)k z roku 2000. Den před Štědrým dnem, měsíc po premiéře v kinech Netflix přinese volné pokračování Tenkrát v Hollywoodu pod jménem The Further Mis-Adventures of Cliff Booth, tedy Další (ne)dobrodružství Cliffa Bootha. Tarantino k němu napsal jen scénář, režii přenechal Davidu Fincherovi.
Na menu je i bostonský boss Johnny Depp
Mezi gentlemany by zapadl také Raoul Duke, postava Johnnyho Deppa z jiného kultovního „divnosnímku“ Strach a hnus v Las Vegas (1998) od montypythonovského režiséra Terryho Gilliama. Depp by v Gentlemanech mohl hrát třeba nájemného vraha, což by byla narážka na jeho „zrušení“ Hollywoodem poté, co ho manželka Amber Heard obvinila z domácího násilí. Nálepky násilníka se zcela nezbavil ani poté, co ho osvobodil soud, který podrobně zprostředkoval dokument Netflixu Depp vs. Heardová (2023).
Souběžně s novými Gentlemany Netflix do nabídky zařadil dobovou gangsterku Black Mass: Špinavá hra. Depp ji natočil v roce 2015, kdy jeho toxický vztah s Amber Heard kulminoval. V kulisách sedmdesátých let naturalisticky ztvárnil bosse bostonské mafie Jamese „Whiteyho“ Bulgera. Diváci Netflixu se mohou těšit také na zevrubnou dokumentární sérii o Deppově životě, která je zatím prezentována pracovními názvy Till the End a Beyond the Spotlight.
V Gentlemanech je nájemným vrahem Japonec Mr. Takashi (Masayoshi Haneda) dorozumívající se přes Google Translator. Jeho postava připomíná kultovní reklamu „Bobiká“. Kromě jazykové je tu i bariéra kulturní – například že s objednaným objektem se nevraždí i celá jeho rodina. Když to dotyčný není ochoten respektovat, v napínavé scéně je uškrcen Eddieho věrným sluhou Geoffem Seacombem, kterého hraje bývalý fotbalista Vinnie Jones. Jeho někdejší pověstné skluzy jsou dobrou metaforou na nervózně energické tempo Gentlemanů.
Bouřlivákův přerod
Jonesův přerod z hvězdy fotbalu v mistra malých rolí nedávno popsal dokument Neslýchané – Spojené království: Vinnie Jones (2026). Diváci Gentlemanů se tam dozvěděli, že do herecké branže Jonese Ritchie uvedl už ve svých hitech z konce devadesátých let Sbal prachy a vypadni (1998) a Podfu(c)k (2000). Na palubu ho pak přibral i při své netflixovské gentlemanské anabázi. Svěřil mu nijak zvlášť vytíženou, ale důležitou, stmelující postavu.
Humor Guye Ritchieho není v Gentlemanech černý, ale temný dost. Neporušil tichou dohodu Netflixu o určité základní korektnosti. Gentlemani jsou mimo jiné zajímaví právě tím, jak zručně tančí na její hranici – ani servilní, ani jedovatí. Tarantinovi by to asi bylo jedno, čímž je právě sympatický. Těžko si ho představit, jak točí něco pro Netflix. U Ritchieho je jasně vidět snaha dostát své pověsti a nezklamat fanouška, což se mu daří. Gentlemani ho nejspíš baví stejně jako diváka – už příští rok přihodí další osmičku.
