Od kytary k vražednému kultu: Z neúspěšného muzikanta Mansona se stal symbol brutálního zla
Formát Rozhovory s vrahem láká na dosud nezveřejněné audionahrávky nechvalně proslulých sériových vrahů. Třídílnými minisériemi představil už Johna Wayna Gacyho, Teda Bundyho, Jeffreyho Dahmera a Davida Berkowitze. K výročí hromadné vraždy z 8. srpna 1969 v domě režiséra Romana Polanského v Los Angeles nyní přichází režisér Joe Berlinger s Charlesem Mansonem. Tomu se Netflix zatím věnoval v jednom díle série Jak se stát vůdcem sekty (2023) a v dokumentu Operace Chaos: Mansonovic vraždy (2025), který staví na konspirativních poznatcích z knihy investigativního spisovatele Toma O’Neilla CHAOS: Charles Manson, CIA a utajená historie šedesátých let (2019).
Rozhovory s vrahem staví na úryvcích z telefonátů, které s Mansonem krátce před jeho smrtí v roce 2017 pořídil James Buddy Day, autor úspěšného true crime podcastu Unmarked. Jako u předešlých minisérií Rozhovorů s vrahem, Mansonova slova tu komentují jednotlivé fáze vražedné story. V případě potřeby Berlinger přimíchává i úryvky ze starších rozhovorů. Třeba z toho úplně prvního, který Manson z vězení poskytl v roce 1981 pořadu 60 Minutes Australia. K Mansonově zportrétování se jím inspiroval jeden díl úspěšné hrané netflixovské série Mindhunter.
Byl Manson agentem CIA?
Tom O’Neill ve své knize i v dokumentu Operace Chaos uvádí Mansonovy aktivity do korelace s programy CIA na vymývání mozků nic netušících pokusných králíků za účelem vytvoření bezcitných vojáků. Manson byl v březnu 1967 po sedmi letech z celkových desíti, ke kterým byl odsouzen za porušování podmínky, krádeže aut a kuplířství, propuštěn z losangeleské věznice Terminal Island navzdory svému výslovnému přání zůstat za mřížemi.
Probační úředníci byli pak podezřele benevolentní k Mansonovu porušování podmínek podmínečného propuštění, jako by ho tam venku k něčemu potřebovali. Využil establishment Mansona k diskreditaci hnutí hippies? Tak daleko se O’Neill nedostal, ale vypátral v archivech znepokojující záznamy o nekonsensuálních pokusech CIA na nic netušících lidech.
Přestože mu podmínka nařizovala setrvání v losangeleském okrese, vyzbrojen kytarou a knihou Jak získávat přátele a působit na lidi od Dalea Carnegieho se Manson po propuštění jal socializovat přímo v tehdejší Mekce hippies, sanfranciské čtvrti Haight Ashbury. Bylo mu dvaatřicet. Do Los Angeles se záhy vrátil, protože pojal úmysl stát se rockovou hvězdou. Když se mu to o fous nepodařilo, stal se hvězdou v jiném oboru.
Snad proto, že přicházel do Kristových let, začal se za Krista označovat. Suitu následovníků, která mu mesiášství uvěřila, navedl k brutálním vraždám hvězd šoubyznysu. Později se hájil, že nikomu nic nenařizoval, ale podle obžaloby ani nemusel nic říkat nahlas. Byl mistrem manipulace a svou skupinu během nesčetných seancí s LSD naučil, aby mu odezírala ze rtů. Podobný systém měl Adolf Hitler, jehož symbol hákového kříže si Manson později ve vězení vytetoval na čelo. Odmítal však, že by to mělo něco společného s nacionálním socialismem.
Žalobce-spisovatel Vincent Bugliosi
Rozhovory s vrahem O’Neillovy stopy nezmiňují, Berlinger se drží základní osy vyprávění Mansonovy epopeje. Nikoli však té úplně základní, kvůli níž byl Manson začátkem sedmdesátých let odsouzen v nejsledovanějším procesu americké historie. Žalobcem mu byl Vincent Bugliosi, jemuž Berlinger věnuje hodně pozornosti. Mansona s Bugliosim představuje jako jakýsi jin a jang, žalobce byl podle něj podobný narcis jako Manson.
Bugliosi si proces přiznaně užíval, bral ho jako startovní dráhu k hvězdné kariéře a už v jeho průběhu začal sepisovat knihu Helter Skelter, dodnes jednu z nejprodávanějších knih žánru true crime. U nás vyšla s křížkem po funuse až předloni pod názvem Helter Skelter: Skutečný příběh Mansonovy vraždící sekty (Vendeta, 2024). Od svého debutu Bugliosi přidal ještě mnoho knih, například Skandál: Pět důvodů, proč O. J. Simpson nešel sedět za vraždu (1996). Na překlad knihy Toma O’Neilla si nejspíš chvíli počkáme.
Chaos motivů
Bugliosi u soudu uspěl s teorií, že Manson chtěl vraždami na základě instrukcí z Bílého alba The Beatles rozpoutat rasovou válku. Bugliosi pro Mansona potřeboval motiv, a tak použil báchorky, které Manson svým ovečkám sice napovídal, ale skutečným motivem nejspíš nebyly. Jinou verzí, již v dokumentu potvrzují bývalí členové sekty, je, že Manson chtěl dostat z vězení kamaráda Bobbyho Beausoleila. Ten spáchal první z typických vražd, po kterých zůstaly krvavé nápisy na zdech. Další podobné měly ukázat, že Bobby, který už sedí ve vězení, je nevinný.
Bobby Beausoleil si dodnes odpykává svůj doživotní trest. Také on si s Dayem telefonoval a jeho výroky se objevily už v Operaci Chaos. V Rozhovorech s vrahem zaznívá jeho názor, že skutečným Mansonovým motivem k zosnování vražd bylo, že se z ostatních snažil udělat partnery ve zločinu, aby ho nemohli prásknout. Než Beausoleil ubodal svého kamaráda Garyho Hinmana, Manson se na místě činu na chvíli zjevil a Hinmanovi uřízl ucho. Ještě předtím Manson postřelil drogového dealera Bernarda Crowea.
Neprodukovatelný talent
Vynechat nesmíme linku Mansona-hudebníka, který měl na dosah smlouvu s hvězdným producentem The Byrds a synem populární herečky Doris Day Terrym Melcherem. Seznámil ho s ním Dennis Wilson, který se stal Mansonovým dobrým přítelem. Bubeník Beach Boys Mansona uvedl do losangeleské hudební smetánky.
Poté, co Melcher Mansonovi zamával se smlouvou před nosem a zmizel, zhrzený Manson Melchera hledal v jeho domě na Cielo Drive, odkud se však producent mezitím odstěhoval. Potkal tam krásnou hvězdnou herečku Sharon Tate, jež byla jeho následovnicí později v osmém měsíci těhotenství brutálně zavražděna.
Kritici se shodují, že Manson hudební talent měl. Songy, které nahrál v domácím studiu Briana Wilsona z Beach Boys, by dost možná bývaly byly pronikly do hitparád, kdyby si Manson během nahrávání, jak dosvědčil studiový technik, zničehonic nezačal čistit nehty mačetou.
Berlinger ve svých Rozhovorech z písní pouští jen minimalistické úryvky, zřejmě aby muzikanta-vraha příliš nepolidšťoval. Hudební lince se zevrubně věnuje dokument Manson: Music From an Unsound Mind, který je dostupný na YouTube.
Zběsilé tempo a pár detailů
Na You Tube je ke kauze k nalezení spousta kvalitních dokumentů a záznamů, mnohdy informativnějších, než jsou Rozhovory s vrahem. Přidanou hodnotou netflixovského dokumentu je hlavně excentricky poutavé, podmanivé vizuální zpracování. Tempo je tradičně zběsilé. A dozvídáme se několik méně známých detailů.
Například že své finální zatčení v říjnu 1969 na Barker Ranchi v Death Valley, kam se Rodina přestěhovala, aby unikla běsnění rasové války, si Manson vysloužil tím, že podpálil bagr, který poblíž ranče připravoval půdu pro developerský projekt. Traduje se, že policii přilákalo, když do Údolí smrti Mansonovi sváželi kradená auta. Vraždy policie s Rodinou zprvu vůbec nespojovala. To až když se jedna z vražedkyní Susan Atkins svěřila spoluvězeňkyni.
Před Barker Ranchem Rodina bydlela na Spahn Ranchi, kam si pro ni přišla policie už týden po vražedné misi v domě Romana Polanského, tentokrát kvůli kradeným kreditním kartám. Po pár dnech byla propuštěna, což Tom O’Neill v Operaci Chaos také zmiňuje jako podivné.
Manson měl podezření, že zaměstnanec Spahn Ranche Donald Shea dal policii k razii echo. Několik členů Rodiny pak Shortyho, jak zněla jeho přezdívka, brutálně mučilo a zabilo. Tato Mansonova vražda v dokumentech Netflixu zcela chybí.
Pamětnice vzpomínají
Normální člověk v kůži Mansona by na Barker Ranchi ani nedutal, on na sebe dobrovolně přivolal ruku zákona. Takové chování je u sociopatů běžné, jak popisuje Day ve svém podcastu Unmarked v díle věnovaném Tedu Bundymu. Manson už toho měl nejspíš po krk a chtěl se vrátit domů. Domovem pro něj po většinu života byla polepšovna nebo vězení.
O zapálení bagru promlouvá sympatická pamětnice Diane Lake. Vyrůstala jako veselé dítě v losangeleské Santa Monice, ale rodiče se rozhodli žít v hippie komuně. Právě přes své rodiče se seznámila s Mansonem a ve čtrnácti k němu zběhla. Vypráví, jak k němu sama jednou přišla, aby se s ní pomiloval. On souhlasil, ale pak ji „sodomizoval“. Lake uvádí, že šlo o znásilnění. Manson jí řekl, že takhle to dělají ve vězení.
V dokumentu dále vzpomíná jedna z nejznámějších Mansonových přívrženkyní Catherine Share. Její rodiče zahynuli za holokaustu a ona byla adoptována Američany. Vypráví o realitě své tehdejší bezpodmínečné oddanosti Mansonovi.
Je zvláštní, že dokument zcela vynechává záběry pamětníků a pamětnic zavřených ve vězení, kteří v pokročilém věku dali několik rozhovorů. Chybí také zmínka o nedávném propuštění jedné z vražednic Leslie Van Houten. Kalifornský guvernér Gavin Newsom jí propuštění neochotně podepsal až po několikátém doporučení probační komise. Politické body mu to nepřineslo.
Příběhy uvězněných a přeživších
Peripetie kolem podmínkových řízení exčlenů Mansonovy sekty by vydaly na samostatný dokument. Kromě Clema Grogana, který zabil zmíněného Shortyho, a před pár lety propuštěné Leslie Van Houten dosud všichni, tedy až na v roce 2009 zesnulou Susan Atkins, žijí a sedí. Někteří jsou nejdéle sedícími vězni státu Kalifornie.
Nebýt všeobecné známosti případu, údajně už by byli na svobodě. Ze všech se za mřížemi samozřejmě stali znovuzrození křesťané. Zajímavý kontext to má v případu Charlese Watsona, hlavního ze zabijáků, který než zaútočil, neslavně prohlásil: „Jsem ďábel a přicházím vykonat ďábelskou práci.“
Dcera Lena a Rosemary LaBiancových, které Mansonovi lidé ubodali den po řádění v domě Romana Polanského, Suzan LaBerge Watsonovi v duchu křesťanské nauky odpustila. Navštěvovala ho ve vězení a orodovala za jeho propuštění. Její vlastní dcera Ariana byla v roce 2020 shodou okolností rovněž ubodána.
Všichni ostatní přeživší orodovali v opačném smyslu. Nejznáměji Debra Tate, sestra Sharon. Ta se účastnila všech podmínkových řízení a emotivně promlouvala k soudcům i vrahům. Z jednoho jejího projevu je v závěru Rozhovorů s vrahem bez kontextu zařazen kratičký úryvek.
K Mansonově kauze je dostupných mnoho informací a záběrů. Komprimované vyprávění, jaké nabídl Joe Berlinger, zasvěcenějšího diváka nemůže uspokojit. Ale díky za něj.
