Když tam není míč, kopni do čehokoli jiného: Fotbalový flamendr Vinnie Jones se prostřílel do Hollywoodu
Nahlédněte do zákulisí fotbalu na konci osmdesátých letech v zemi, ve které je státním náboženstvím. V dokumentu Neslýchané – Spojené království: Vinnie Jones se vesmír jménem kopaná probírá ze všech stran. Je to dobrý předkrm před světovým šampionátem v USA, který začne 11. června. Naši chlapci už jsou tam a mezi nimi i náš Vinnie Jones – Jaroslav Chorý, nástupce Tomáše Řepky v oboru blikanec. Sám Jones v roli bad boye ostrovního fotbalu vystřídal George Besta, který byl stejně jako on skvělý na míči i v hospodě.
Netflixovská série Neslýchané (v originále Untold, tedy spíš Nevyprávěné) mapuje osudy a skandály sportovních osobností. V aktuálním díle britské sekce se zaměřila na „vejtahu z Wattfordu“, anglického fotbalistu a později i hollywoodského herce Vinnieho Jonese. Aranžmá připomíná herecký dokument Alias Charlie Sheen (2025). Režiséři Ben Nicholas a David Tryhorn nechávají vyprávět převážně samotného hrdinu, a to v prostředí jemu přirozeném – pohodlně usazeného v hospodě, byť prázdné.
Vrcholový humor
V minulosti měl Vinnie Jones problémy s alkoholem, ale vypadá skvěle. V bekovce a dobré náladě entuziasticky rozpráví s častým užíváním vulgarismů. Připomíná postavu z románu Irvina Welshe. Samozřejmostí je bohatý doprovodný dobový video materiál, který sedne fanouškům Trainspottingu. A samozřejmě fotbalu. Dokument nabízí hezké akce ze zápasů, které dnes působí jako zpomalené záběry. Tehdy se ještě ve vrcholovém fotbalu flámovat dalo.
Pohledný Jones klukovským šarmem připomíná rokenrolového zpěváka Elvise Presleyho a temným podtónem a výřečností gonzo novináře Huntera S. Thompsona. Sekunduje mu tehdejší trenér fotbalového Wimbledonu Dave „Harry“ Bassett, který tým v druhé půli osmdesátých let přivedl ze čtvrté ligy do první. Jonesovi dal šanci, když byl ještě mladý nekňuba.
„Přinejhorším bych z něj udělal údržbáře,“ vzpomíná s typicky anglickým humorem, který je přidanou hodnotou snímku. Pro častého konzumenta true crime dokumentů je bezpochyby příjemné po nějaké době vidět mluvící hlavy mluvit o něčem jiném než o vraždách.
Sranda musí být
Jonesovi vyhovovalo, že Wimbledon byl samá sranda. Do parády si ho vzal mazák John Fashanu a řekl mu: „Nebuď ten hráč, který odehraje čtyři sta zápasů a nikdo o něm nikdy neslyšel. Když tam není míč, kopni do čehokoli jiného.“ Sledujeme Vinnieho, jak při svém ligovém debutu nedává penaltu, ale v druhém zápase proti Manchesteru United, který zrovna převzal začínající trenér Alex Ferguson, už skóruje hlavou.
Při sledování wimbledonské morálky se jeví incident z listopadu 2023, při kterém byli před zápasem evropské kvalifikace v Olomouci načapáni naši reprezentační fotbalisté v olomouckém nočním klubu Belmondo, jako úsměvný. Tehdejší obránce londýnského West Hamu United Vladimír Coufal se pokoušel kauzu bagatelizovat, čímž jen přiléval olej do ohně pohoršené debaty.
Jones se večer před zápasem opíjel běžně. Jel na čistý adrenalin, jak říká. To je dobrý zdroj ve fotbale veledůležité výbušnosti, ale má svá rizika.
Navždy s Paulem Gascoignem
Ve Wimbledonu fotbalový rokenrol fungoval. Jones nebyl se svým pitím sám, kalil celý tým. Byla to nevycválaná banda plná testosteronu, takže trenér je raději nechával se vyřádit. „Tahám je z baru kolem druhý, nic hroznýho. Teď hledám toho, co mi převrátil postel vzhůru nohama. Postel jsem našel na balkóně,“ usmívá se Bassett v dobovém rozhovoru. Divák má pocit, že jde o skeč z dílny Monty Pythonů.
K mluvícím hlavám se přidává aktuální hvězda britské pravicové televizní publicistiky Piers Morgan, známý milovník Christiana Ronalda, který tehdy Jonesovy výstřelky pokrýval coby redaktor týdeníku News of the World. Jones říká, že poprvé se prodal bulváru, protože mu nabídl „víc peněz, než byla jeho týdenní mzda“. Jeden manažer vzpomíná, že Vinnie vždycky slyšel na peníze.
Do sekce celebrit, které je radost nenávidět, pronikl fotografií z běžného ligového utkání. Drží na ní za „koule“ (anglicky balls) Paula Gascoigna, dalšího z anglických talentovaných a milovaných fotbalových alkoholiků, který však svou závislost ukočíroval o dost hůř než Jones.
Generálka na Ameriku
Bassett dostal Wimbledon mezi elitu a v pravý čas ho nechal jít. Týmu se v červnu 1987 ujal serióznější Bobby Gould, který v dokumentu také oprašuje vzpomínky. Z rokenrolu se stává kvalitní pop a v roce 1988 Wimbledon stoupá pavoukem FA Cupu. To je pro diváka teprve ta pravá generálka na nadcházející mundial. Nejde sice o reprezentační úroveň, ale na Ostrovech je pohárová soutěž velmi prestižní.
Před nadupaným finále v aréně Liverpoolu Jones avizuje, že soupeřova útočného záložníka Stevea McMahona zničí. Svými pověstnými mílovými skluzy ho skutečně dovádí k šílenství, mnohé z nich by dnes už neprošly. Wimbledon se dostává do vedení a Liverpool nedává penaltu. Je vymalováno.
„V tu chvíli jsem byl král světa. Wow, teď jsem někdo,“ vzpomíná Vinnie na své pocity. Ego se mu nafouklo jako vzducholoď. Stal se častým hostem talk shows a na hřišti začal být ještě agresivnější. „Dobře nám to prodávalo noviny,“ pomlaskává si Morgan.
Z nosiče vody baleťákem
Jones chtěl víc peněz, a tak přestoupil do Leedsu, kde dostal techničtější roli. Vidíme několik jeho krásných gólů, které týmu pomohly k vítězství v druhé lize a postupu do první. A ze závěru posledního zápasu sezóny scénu jako přes kopírák od nedávného nechvalně známého derby Slavie a Sparty, tedy až na ty rudé pochodně. Fanoušci vtrhli na hřiště a na informační tabuli na ně marně blikal nápis: „Opusťte hřiště, prosím.“
Na dobových záběrech vidíme mladého Pierse Morgana, známého britského novináře a moderátora, v krásně oldschoolové redakci News of the World. Říká, že najal Jonese jako sloupkaře s tím, že je „verbálně úderný“. V devadesátém pátém vypukla na stadionu v Dublinu opravdová vřava jako z akčního filmu se spoustou zraněných – aktuálně noční můra vedení Slavie a celého českého fotbalu. Jones měl být na místě, ale Morgan se na sólokapra těšil marně.
Úderný násoska a zlý muž filmového plátna
Vinnie svou šanci stát se Hunterem S. Thompsonem propásl. Zasekl se v hospodě, kde si řekl, že postačí, když zápas zkoukne v televizi. Pak ho přestala zajímat i televize, jakémusi nebohému muži se zakousl do nosu... Titulní strany bulvárů druhý den přinesly mužův zmučený obličej – Jonesův incident zastínil i bouře v Dublinu. Hájil se, že šlo o vtip. „Vinnie je komplikovaný, emocionální chlap,“ smířil se s osudem Morgan. „Když je milej, je zatraceně milej. Ale když mu přepne, utíkejte,“ dodává Fashan, který se v dokumentu vyjadřuje stylizovaně jako postava z Pulp Fiction.
Když se Jones po třicítce blížil fotbalovému důchodu, začal se rozhlížet po nové kariéře. Oslovil ho režisér kriminálních komedií Guy Ritchie, který ho znal jako bouřliváka ze zpráv, a on neváhal. V roce 1998 se Vinnie objevil v jeho filmu Sbal prachy a vypadni a o dva roky později v megahitu Pod(f)uck. „Je to třída. Buďte na něj hodní,“ říká o něm na premiéře Brad Pitt.
Jones se přestěhoval ke zdroji, do Los Angeles. Až na výjimky se objevoval jako zlý muž v průměrných akčňácích, lépe jsou na tom jeho seriály. Gentlemany (2024) v režii Guye Ritchieho si můžete rovnou nalistovat na Netflixu. „Našel jsem si nový kmen a zamiloval jsem si to. Vím, že jsem na plátně výrazný. A stejný to bylo i na fotbalovým hřišti. Jen jsem to přenesl do filmů. Teď tu sedím před váma a pořád mi to přijde šílený,“ chvástá se Vinnie Jones. Mrkněte se sami.
