Sto šedesátkou do zdi, dva životy vniveč. Sebevražedný atentát na milence, nebo nešťastná náhoda?
Za britským true crime dokumentem Bouračka z produkce Netflixu stojí režisér Gareth Johnson, který pro platformu zpracoval už úspěšnou minisérii Manipulátoři (2022). Tentokrát jde o dvaadevadesátiminutovou kusovku. Splňuje všechny tři atributy divácké atraktivnosti true crime dokumentů – zločin, který se nestává každý den, unikátní a autentický doprovodný materiál i pochybnosti o vině či nevině pachatelky.
Atraktivní je koneckonců i hlavní antihrdinka Mackenzie Shirillová, která poslední červencové ráno roku 2022 za svítání najela rychlostí sto šedesát kilometrů za hodinu do baráku patřícího firmě na opravu potrubí ve Strongsville v Ohiu. Spolu s ní v autě seděl její dvacetiletý přítel Dominic Russo a devatenáctiletý kamarád Davion Flanagan.
Oba chlapci byli na místě mrtví, jak vidíme hned zkraje na policejních záběrech. Sedmnáctiletá Mackenzie vyvázla se zraněními, ale bez následků, pokud tedy nepočítáme doživotní trest odnětí svobody za dvojnásobnou vraždu. Černá skříňka ze zdemolované Toyoty Camry poskytla data o pěti finálních vteřinách její jízdy – plyn v permanenci a žádné brzdění.
Pochybujeme, tedy jsme
Prefrontální kortex se v mozku podle neurologů plně dotvoří až v jednadvaceti letech. Právě v něm přitom údajně sídlí náš smysl pro zodpovědnost. Není divu, že se teenageři často chovají ztřeštěně. Počítá s tím i trestní právo. Nezletilé Shirillové ale soud v Ohiu udělil výjimku – bral ji jako dospělou.
V sedmém nejlidnatějším státu USA si obžalovaný může vybrat, zda o něm bude rozhodovat porota nebo jen soudce. Shirillová vsadila na druhou možnost. Moc jí to nevyšlo, dostala patnáct let až doživotí. Horší možností už je jen třicet let až doživotí.
Odborné mínění se přiklonilo k nemožnému – mladá brunetka s nevinným kukučem to opravdu udělala. A schválně. Veřejné mínění zůstalo zviklané a nejspíš to nezmění ani Bouračka. Ta nabízí přesvědčivé indicie o vině Shirillové včetně soudního procesu, který ji poslal za mříže. Zároveň ale představuje množství těch, kteří věří v její nevinu.
Sugestivní víra disidentů nabourává divákovo rozumové uvažování. V dnešní době konspiračních teorií a internetových detektivů je o diskusi postaráno.
Doporučená četba
Cesta autem může být stejně jako sám život dobrá zábava, ale i pěkná nuda. Komu se při dlouhé jízdě někdy myšlenky nezatoulaly k představě, co by, kdyby jeho noha prudce sešlápla plyn a ruce strhly volant do nejbližšího domu nebo stromu. Taková pohnutka je hybným momentem filmu Tichá dohoda (1969) natočeného podle stejnojmenné románové předlohy – režisérem i spisovatelem je Elia Kazan.
V románu britského spisovatele J. G. Ballarda Bouračka je protagonista dopravními nehodami sexuálně vzrušován. Stejnojmenný „celovečerák“ Netflixu o této motivaci u pachatelky neuvažuje, nastiňuje však, že za tragédií stála toxická láska. Nápad tedy nemusí být až tak od věci. Možná by autor článku mohl přispět slovem do pranice na osmi a půl tisícovou facebookovou stránku Free Mackenzie Shirilla.
Nepřesvědčivá lítost
Je pravda, že divák, který je k sobě upřímný, zůstává na vážkách o dost víc než u dokumentu Vyslýchání Lucy Letbyové (2026). Zdravotní sestra Letbyová, jež měla vraždit novorozence na jednotce intenzivní péče, přes odsouzení veřejností i soudem nadále trvá na své nevině. Nepřímé důkazy hovoří jasně, ale chybí svědek. Rodiče jsou stoprocentně přesvědčení o dceřině bezúhonnosti. Stejně jako u Mackenzie.
Shirillové přihrává diváckou přízeň chyba žalobce, který ve snaze portrétovat ji jako cyničku prezentuje video, jež publikovala na tiktoku. „Zpívá“ v něm narcistní píseň, jde však o tehdy trendující song, na který „lipsyncovaly“ spousty dalších dívek, jež přitom nevraždily. Žalobce měl k dispozici celý Mackenziin chytrý telefon. Dívka se denně natáčela, jak kouří marihuanu.
V dokumentu vystupuje Mackenziina kamarádka, se kterou se seznámily na instagramu tak, že se navzájem ujišťovaly, jak jsou krásné. Říká, že Mackenzie večer před nehodou marihuanu nekouřila. Věří v její nevinu, její vztah s „Domem“ označuje za velkou lásku. Jiná videa a textové zprávy ovšem svědčí o jisté Mackenziině démoničnosti. Vztah s Dominikem byl pro ni otázkou života a smrti.
Záměr, nebo mdloby?
Žalobce říká, že tři týdny před bouračkou Mackenzie vyhrožovala Dominikovi, že nabourá auto, ve kterém jeli. Její matka záměr nabourat auto přisuzuje naopak chlapci. Poukazuje také na syndrom POTS, který byl dceři diagnostikován. Ten znamená, že může kdykoli omdlít. Jenže silnice, po které svištěla sto mil za hodinu, nebyla rovná a vyžadovala plnou pozornost řidičky.
Kamerový záznam poskytne děsivý náraz, ale co přesně se před ním v doličné Toyotě Camry stalo, se divák může jen domnívat. Jeho představivost je v tomto ohledu drážděna podobně jako u dokumentu Titan: Neštěstí jménem OceanGate (2025). Jaká byla poslední slova zemřelých? S jakými emocemi odcházeli ze světa?
Sledujeme jen emoce pozůstalých, jako třeba přímou reakci Dominikova otce na zprávu o synově smrti. V dokumentu vystupuje spolu s dcerou. V jednom klipu oba utěšují plačící Mackenzie. Vyvolávají Dominikova ducha, který jí podle otce posílá lásku. Mackenzie usedavě pláče. Poté, co se Russoovi u soudu dozvědí podrobnosti případu, altruismus je přejde.
Žádný soucit s Mackenzie nemá ani Davionův otec, který ho spolu se dvěma sestrami adoptoval a nyní navždy ztratil. Přítomná je i Davionova sestra, která Mackenzie nepřímo znala ze školy a nemá pro ni dobré slovo. Jedinou dílčí útěchou pro pozůstalé je výsledek soudu.
My o vlku…
V nabouraném autě byl nalezen sáček s halucinogenními houbičkami, test však přítomnost jejich účinné látky, psilocybinu, v Mackenziině krvi neprokázal. Byla by to vlastně spíše polehčující okolnost. Lidé pod vlivem psychedelik občas skáčou z oken, protože si myslí, že dokážou létat. Po vlivem LSD z útesu spadl v červenci 2015 ve věku patnácti let třeba syn zpěváka Nicka Cavea Arthur.
V závěru se divák dočká i samotného vlka. Filmaři Shirillovou navštíví ve věznici, ve které si odpykává trest, a ona jim na kameru odříká svou mantru. Nic si nepamatuje, ale určitě nešlo o záměr. To by bylo v rozporu s tím, jaká je. „Off record“ shodí typicky zmučený výraz a normálním hlasem řekne, že chce, aby z rozhovoru plynulo, že tam rozhodně nebyl absolutně žádný úmysl.
