Utopená, nebo unesená? Záhadné zmizení mladé dívky z výletní lodi dodnes vyvolává otázky a spekulace
Režisérská dvojice Philip Lott a Ari Mark loni na Netflixu vypustila úspěšnou sérii o kalifornském sériovém vrahovi Tady Zodiac. Jejich nový počin, třídílná dokumentární minisérie Hledá se Amy Bradleyová, se od svého zařazení do nabídky Netflixu v polovině července drží na špici sledovanosti. Jak to?
Vypuknutí epidemie, pád pasažéra do moře, větrná bouře nebo kolaps toalet – to je jen výběr z první stránky zpráv, kterou vám Google nabídne, když do něj zadáte sousloví "výletní loď". V lednu 2012 ztroskotala u italského pobřeží Costa Concordia z flotily Costa Cruises, zahynulo dvaatřicet lidí. Ale lodě troskotají, auta bourají, letadla padají a s lidmi to nic moc nedělá.
Tenhle dokument by mohl, protože útočí na podvědomí. Když někdo náhle a beze stopy zmizí a my vidíme, jak byl bezprostředně předtím bezstarostný a šťastný, naplní nás to úzkostí. Prohlížíme jednotlivé vyšetřovací verze a žádná z nich není nezpochybnitelná. Je jen na naší vůli, ke které se přikloníme.
Divák jako detektiv
Dokument v nás vyvolává pocit, jako bychom pohřešovanou osobu sami hledali a vše záleželo jen na našem úsudku. Jak řekl americký ministr zahraničí Donald Rumsfeld v únoru 2002: „Jsou věci, které víme, že víme, a věci, které víme, že nevíme. A pak jsou tu věci, o kterých nevíme, že je nevíme.“ A ty musíme zjistit.
I když si odmyslíme obvyklý netflixovský hororový tuning true crime dokumentů, Hledá se Amy Bradleyová je pořádná králičí nora. Amy Lynn Bradleyová byla usměvavá basketbalistka, která se zrovna chystala odstěhovat do svého, ale na rodinný výlet obří lodí v březnu 1998 se moc těšila.
Na druhou stranu krátce před ním sdělila rodičům, že je lesba, a oni z toho vůbec nebyli nadšení. Kromě rodičů a bratra v dokumentu vystupuje také její tehdejší láska, která od ní před vyplutím dostala dopis v láhvi. Amy jí v něm píše, že je sama na širém moří, a prosí ji, aby ji zachránila. Žena jej čte emotivně a diváka mrazí.
Moment zmizení
První noc po nalodění Amy propařila, jak se sluší a patří, s bratrem na diskotéce. Na amatérských záběrech pasažéra, který tam té noci filmoval, vidíme, že chvílemi tančila s Alisterem Douglasem, baskytaristou lodní kapely známým jako Yellow. Rodina sdílela jedinou kajutu, a snad proto si Amy po návratu lehla na balkóně. Nebo jí bylo špatně? Fyzicky, nebo duševně?
Bratrovi se předtím u poslední cigarety svěřila, že Yellow po ní vyjel. Otec se vzbudil o půl šesté a prosklenými dveřmi ji viděl ležet venku na lehátku. Pak zase usnul a probudil se až v šest. Amy nikde. Na balkónovém stole chyběly cigarety a na gauči uvnitř byla přehozená její halena.
Zděšená rodina zalarmovala kapitána Kirka Detweilera, který odmítl vyhlásit pátrání lodním rozhlasem, aby nevzbudil hosty. Po ránu loď zastavila na ostrově Curaçao, kde si výletníci šli prohlédnout městečko. Pak zase nástup a jedeme dál. Na další zastávce už rodina z lodi vystoupila a zakoupila letenky domů. Bez Amy.
Bezvládí na moři
Výletní lodě jsou města plná zábavy, při které člověk může zapomenout, že se nenachází na území žádného státu. Nejenže se kolébáte na pársettisícitunovém kolosu, ale navíc také většinou v mezinárodních vodách. Jak v dokumentu poznamená bezpečnostní specialistka – pokud chcete někoho zabít, vezměte ho na takovou loď.
Neplatí tam žádné zákony, šerifem je kapitán zaměstnaný plavební společností, která nestojí o kontroverze. Na případ se vrhla FBI, ale do kajuty Bradleyových se dostala až poté, co ji pokojská vygruntovala. Vyslechla creepy pána z vedlejší kajuty, který cestoval sám a s Amy konverzoval přes přepážku mezi balkóny. Po výslechu ho ze seznamu podezřelých vyňala.
Přirozeně korektní
Na netflixovských dokumentech mám oproti hraným seriálům rád, že diváka šetří často nepřirozeně působícího genderově a rasově vyváženého rozdělení rolí. Zde se to podařilo přirozeně – vyšetřovateli FBI jsou Afroameričan a bílá žena.
Muž říká, že přestože je poměrně vysoký, zábradlí měl na balkóně Amyiny kajuty po prsa. A Amy vysoká nebyla, takže teorii náhodného vypadnutí označuje za nepravděpodobnou. Možnost sebevraždy je tu vždycky, ale všechny kamarádky, se kterými si na obrazovce setkáme, ji u Amy označují za něco zcela nepředstavitelného.
Policejní ředitel z Curaçaa tvrdí, že dle trasy lodi a doby Amyina teoretického skoku by ji to vzhledem k proudům určitě, nebo alespoň něco z ní, vyhodilo na pobřeží ostrova. Žádné pozůstatky se ale nenašly.
Sebejistí svědkové
Plot twist přinášejí tři svědkové, kteří tvrdí, že Amy viděli po jejím zmizení. Jeden námořník tvrdí, že ji potkal s Yellowem a ještě s jedním mužem na pláži v Curaçau. Je si tím naprosto jistý stejně jako muž, který říká, že ji na ostrově potkal v nevěstinci. Prosila ho prý, aby ji odtamtud dostal, ale on se coby americký námořník bál kázeňského postihu za návštěvu vykřičeného domu.
Jistá si je i žena, která Amy potkala na záchodě na Barbadosu, což je ostrov nedaleko Curaçaa. Dokonce se jí ptala na jméno a odkud je. Dostala odpověď „Amy ze Západní Virginie“. Ze svého úkrytu na záchodě předtím slyšela rozhovor s jejími vězniteli, ze kterého vydedukovala, že Amy by mohla mít děti, které oni mají pod kontrolou.
Barbadoská IP
Teorie o tom, že Amy byla nebo stále je vězněna jako sexuální otrokyně, podpořila fotka, kterou její rodiče dostali na e-mail. Pocházela z escortních webových stránek a povědomá žena na nich lascivně pózuje v posteli. FBI potvrdila, že jde s největší pravděpodobností o Amy. Obraz, jehož jsme svědky, dokument posunuje opět o něco blíž hororovému žánru.
Další zajímavou informací je, že z unikátní IP adresy lokalizované na Barbadosu si pravidelně o svátcích vždy zhruba tři čtvrtě hodiny (není to děsivý detail?) někdo prohlíží webové stránky věnované Amyinu hledání. Nejen o svátcích, ale také na narozeniny Amyiny matky! Je ten někdo Amy, jež nostalgicky vzpomíná při prohlížení starých fotek? Ale proč se neozve? Nezazní možnost, že jí někdo stránky jen ukazuje, ale k počítači ji nepustí.
Je technicky možné podle IP adresy trasovat bydliště, ale nedovolují to zákony země. Nad tím divákovi zůstává rozum stát. To si slovutná FBI na nějakém banánovém ostrůvku nedokáže vymoct výjimku?
Změněný Yellow
Spekuluje se o možném stockholmském syndromu, při kterém oběť uvolní svou kognitivní disonanci tím, že se svými vězniteli začne sympatizovat. Umocnit by ho mohly právě děti, jež Amy v zajetí možná porodila.
Chybí zmínka o existenci drogy, jejímž podáním lze z člověka udělat poslušnou loutku, aniž by na něm bylo na první pohled cokoli poznat. Jde o skopolamin, který se k tomuto účelu používá nejčastěji právě ve střední a jižní Americe. Vedle atropinu je skopolamin jednou z účinných látek durmanu, který roste i u nás.
V dokumentu vystoupí také Yellowova ustaraná dcera. Říká, že její otec se po zmizení Amy hodně změnil. A že doma našli jeho kufr plný fotek žen z lodi. Dcera mu v záběru zavolá a my posloucháme vehementně se obhajujícího muže: „Nemám s tím nic společného. Nic!“
Amatérští versus profesionální vyšetřovatelé
Takzvaní internetoví detektivové případ Amy Bradleyové na You Tube samozřejmě rozebírají už dávno. Youtuber Joseph Morris se v novém videu pozastavuje nad cynickým projevem kapitána Detwailera z nového dokumentu. Detwailerův názor zůstává neměnný – Amy spadla anebo skočila z balkónu.
„Slyšel jsem, že se chlubila, jak je dobré plavkyně a že jakmile uvidí světla Curaçaa, skočí do vody a zkusí předplavat loď ke břehu. Nestopneme každému výlet, protože jedna dívka chybí. Je to nešťastná příhoda jedné rodiny, ale pořád tu máme 2400 lidí, kteří zaplatili spoustu peněz. Asi to zní chladně, ale je to realita. Víte, pořád tu máme pár tisíc lidí, které máme bavit a krmit. Jsou pořád na dovolené, takže jsme se vrátili do normálního režimu. Život jde dál. Výlet jde dál,“ říká muž s výrazem přísného rodiče, vedle kterého youtuber umístil ten svůj, přiměřeně udivený.
Ztracené Nizozemky
Internetoví detektivové čile pokrývají také případ Nizozemek Kris Kremmerové a Lisanne Froonové, který je rovněž hororový pouhým strohým vyprávěním a prohlížením fotek získaných z fotoaparátu dívek. I jejich případ se dá snadno odmávnout tím, že se na jaře 2014 prostě nešťastně ztratily a zemřely v kostarickém pralese, ale co když to někdo jen narafičil tak, abychom si to mysleli? Co když nevíme něco, co nevíme?
Tento případ bych na Netflixu moc rád viděl i proto, že Netflix často podrobuje zkoumání také vůli příslušných orgánů případ vyšetřovat. Třeba v USA takové rozhodnutí stojí na muži či ženě zvaných district attorney, tedy okresním státním zástupci či zástupkyni, kteří svým subjektivním úsudkem zhodnocují, zda stojí za to vynaložit prostředky na další pátrání. Několik true crime dokumentů už ukázalo, že ne vždy jde o lidi na svém místě.
Plout či neplout?
Největší výletní loď na světě se jmenuje Icon of the Seas a je 365 metrů dlouhá a dvacet palub vysoká. Na týdenní plavbu po Karibiku se s ní můžete vydat už s 1400 dolary v kapse. Ale pozor, patří společnosti Royal Carribean International, jež stála také za Rhapsody of the Seas, ze které se ztratila Amy.
Nad reportáží ze středozemského výletu lodí z řetězce Costa Smeralda v červnovém Playboyi jsem nad tímto způsobem dovolené vážně zauvažoval, ale po seznámení s osudem Amy Bradleyové se o tento fenomén dnešní doby asi nakonec přece jen ochudím. I když by možná stačilo vyhnout se Karibiku.
