Bém: Na funkci nelpím. Chápu, že Barthě připadají meziresortní agendy komplikované a chce se jich zbavit
Pavel Bém má na konci června skončit ve funkci národního protidrogového koordinátora kvůli přesunu agendy z Úřadu vlády na ministerstvo zdravotnictví. Novou národní koordinátorkou pro péči o duševní zdraví a protidrogovou politiku se od července stane dosavadní šéfka vládního oddělení politiky duševního zdraví Dita Protopopová. Bém Reflexu ve čtvrtek večer poslal z dovolené, kam mu vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha poslala o jeho konci SMS zprávu, vyjádření. Přinášíme ho v plném znění.
Česka protidrogová politika se mnoho let těší mimořádnému respektu doma i v zahraničí. Proč? Je to velmi proste a lapidárně to mohu shrnout do jediné věty: “Za málo peněz hodně muziky.” Jsme jednou z mála zemi v Evropě i na světě, která se muže pochlubit téměř nulovou promořeností virem HIV u injekčních uživatelů drog, nízkou prevalencí žloutenek a velmi nízkou morbiditou a mortalitou. A to i přes probíhající obsáhlou debatu v českých médiích kolem kratomu a nových syntetických drog, včetně bohužel fatalit, byť ojedinělých. V celé postkomunistické Evropě jsme vzorem a řada zemí naši protidrogovou strategii s naší odbornou asistencí kopíruje. A to včetně systémových nástrojů, kterými jsou legislativa, systém standard odborné způsobilosti a certifikačních řízení, které garantují, že peníze jsou přidělovány pouze a jenom kvalitním a kvalifikovaným službám. Adiktologické služby byly vůbec prvními, kde se taková garance kvality zavedla.
Jsme také jednou z prvních zemi v Evropě, která do své protidrogové strategie zařadila i legální psychoaktivní látky - alkohol a tabák, a také hazard. Opět proč? Protože veřejné náklady na řešení zdravotních a dalších škod způsobených alkoholem, tabákem, hazardním hraním, nově též digitálními závislostmi dosahují stovek miliard korun ročně, tedy o řád více, než u všech ostatních drog dohromady. Naše odborně-věcná a strategická práce má za sebou 35 let života. V rozumě fungující společnosti se funkční systémy veřejných politik nemění.
Agenda psychoaktivních látek a závislostních poruch není pouze zdravotním problémem, ale také sociálním, s ohledem na význam prevence školským, s ohledem na černé trhy a šedou ekonomiku bezpečnostním a s ohledem na veřejné zdroje zásadním ekonomickým fenoménem. Klíčovou roli v koordinaci těchto veřejných agend má Rada vlády pro koordinaci politiky závislostí. S ohledem na dikci kompetenčního zákona to nemůže zajistit nikdo jiný než premiér a Úřad vlády. Shodou okolnosti jsem to byl právě já, který na přelomu let 1993 a 1994 garantoval přesun této agendy z rezortu vnitra na Úřad vlády za první vlády Václava Klause záhy po vzniku samostatné České republiky.
Přesun drogové politiky z Úřadu vlády na Ministerstvo zdravotnictví není chytrý nápad. Zdravotnictví nemůže řídit bezpečnostní agendu a vymáhání práva rezortu vnitra, stejně jako nemůže řídit fiskální dopady regulace či neregulace hazardu, alkoholu či tabáku, která patří do kompetence Aleny Schillerové. Stejně tak si obtížně dovedu představit, že se Adamu Vojtěchovi podaří vyřešit 35 let nedořešený problém všech veřejných agend stojících na zdravotně-sociálním pomezí, kam přesně adiktologické služby patří. A to konstatuji s velkým respektem k ministru Vojtěchovi, jeho schopnostem a jeho práci v čele rezortu zdravotnictví.
Co vše se může stát, pokud pan premiér a vláda své rozhodnutí nezrevokují? S největší pravděpodobností se rozpadne systém budovaný desítky let. Důsledkem mohou být fentanylové krize, epidemie nových syntetických drog, nárůst fatalit a celkové nemocnosti v cílových skupinách závislých na různých látkách či produktech. Muže se rozpadnout dobře fungující systém adiktologickych služeb, byť je dlouhodobě podfinancovaný. V zahraničí nad námi budou kroutit hlavou a považovat nás za osly.
Přesun pod jedno ministerstvo znamená faktické oslabení schopnosti státu koordinovat jednotlivé resorty. Vzniká riziko, že z odborně řízené politiky se stane úzká rezortní agenda bez potřebné autority a přesahu. Právě nezávislé postavení při Úřadu vlády bylo jedním z důvodů, proč český model dlouhodobě fungoval a získal respekt doma i v zahraničí.
Nejde o obranu úřadů nebo funkcí. Jde o zachování systému, který prokazatelně pomáhá snižovat škody, chrání veřejné zdraví a udržuje rozumnou rovnováhu mezi prevencí, léčbou a bezpečností. Rozebrat funkční model bez odborné debaty je krok, jehož důsledky mohou být drahé a bohužel i dlouhodobé.
Propojení agend duševního zdraví a závislostních poruch má samozřejmě své opodstatnění, ale pouze v oblasti prevence a léčení. Koneckonců jsem to byl já, kdo se na Andreje Babiše před loňskými volbami obrátil a požádal ho o politickou podporu při hledání řešení obou problémů. Jsem mu také za to vděčný, ze z této oblasti udělal jednu z priorit současné vlády.
Tato situace (přesun na některé ministerstvo) není na stole navíc poprvé, počítám-li dobře, nastala v historii pětkrát, a vždy se ji podařilo jako značnou hrozbu vyřešit zdravým rozumem. Na to spoléhám i tentokrát. V čem se současný příběh liší, je skutečnost, ze se tak děje ad hoc, bez diskuse s odbornou veřejnosti, poskytovateli adiktologickych služeb či pacientskou veřejností.
Na závěr: v tuto chvíli jsme ve fázi dokončování aktualizované strategie, resp. Akčního plánu na další 3 roky, máme tedy před sebou spoustu práce a k tomu potřebujeme jasné systémové ukotvení a nikoliv zmatky a nejistoty v duchu: “škatule hejbejte se”. Spoléhám na akčnost a zdravý selský rozum pana premiéra.
V politice jsem strávil poměrně hodně času a chápu paní vedoucí Úřadu vlády, že jí připadají mezirezortní agendy příliš komplikované a že by se jich ráda zbavila. Navíc jsou docela nevděčné. Nelze je snadno vyřešit a na každém kroku na vás číhá nějaká past. Ale právě proto je nezbytné s nimi zacházet citlivě a s rozmyslem.
Akční plán, který má do konce června projednat vláda, přináší jasná řešení:
- Vytvoření relativně nezávislého orgánu - Národní agentury pro závislosti (po vzoru Národní sportovní agentury), která umožní delimitaci servisního zázemí Rady vlády pro politiku závislosti mimo Úřad vlády.
- Vytvoření Fondu prevence, který umožní jednak naplnit vládní prioritu podpory zdraví a prevence rozvoje duševních onemocnění a závislostí, a to především s ohledem na její financování. Nejedná se o žádné zvýšení daňových zátěži, pouze o redistribuci existujících poplatků a daní tak, aby z výnosu z hazardu či prodeje tabákových a alkoholických výrobku byly alespoň minimálně hrazeny škody, které způsobují.
- Předložení Adiktologického zákona, který je zpracován a zásadním způsobem právně ukotvuje celou komplexní a komplikovanou realitu adiktologické problematiky. Řešení tedy máme, byť je určitě daleko složitější než se zbavit problému tím, že jej přesuneme jinam.
Asi slyšíte, že tón mé reakce je konstruktivní a relativně smířlivý. Dehonestujících kritik jsem zažil ve svých skoro třiašedesáti letech dost a nikdy nepřinesly nic dobrého a užitečného. Na žádné funkci nelpím, na to jsem už příliš starý, z hlediska ekonomické reality se jedná z mé strany spíše o filantropickou práci.
