Češi, Izrael a Palestina: Data naznačují, že pozice průměrného Čecha zůstává k Izraeli povětšině vstřícná

Historie česko-izraelských vztahů je plná pozoruhodných momentů. Jeden z těch dodnes nejvíce fascinujících ostatně přišel hned na začátku, když tehdejší Československo nově vznikající židovský stát mohutně vojensky podpořilo. To je dodnes interpretováno jako zásadní příspěvek Čechů ke vzniku Izraele ve chvíli, kdy státy v bezprostředním okolí usilovaly o jeho zničení.

Po komunistické odmlce, kdy Československo představovalo ve východním bloku jednu z nejvíce antiizraelských a také antisemitských zemí, se v devadesátých letech diplomatické vztahy obnovily a dodnes panuje široký politický konsensus na tom, že se takové musí nejen udržet, ale zároveň i stabilně pokládat za prioritu.

Co si ale dnes, kdy zostřující se blízkovýchodní konflikt znovu plní titulní stránky novin, ve skutečnosti česká společnost o Izraeli myslí? A potvrzuje se i po válce Izraele proti Hamásu v Gaze, kdy se v některých kruzích skloňují výrazy jako „genocida“ nebo „válečné zločiny“ a kdy jsme zároveň svědky obrovského nárůstu antisemitských útoků po celé Evropě, že Češi zůstávají pro tuto desetimiliónovou zemi blízkými spojenci a přáteli?

Odpovědi hledáme v datech z průzkumu provedeného agenturou STEM pro Herzlovo centrum izraelských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Účastnilo se ho celkem 1014 respondentů, reprezentativní vzorek, jenž odpovídal na otázky vztahující se k vnímání Izraele, izraelsko-palestinského konfliktu a kvality česko-izraelských vztahů.

Jedním z nejviditelnějších výsledků je jistá netečnost značné části populace. Pětatřicet procent dotázaných uvedlo, že se o zprávy o Izraeli spíše nezajímá, dalších 20 % se o dění kolem Izraele nezajímá vůbec. Více než polovina lidí tak přiznává, že o situaci nemá – nebo ani nechce mít – dostatečné informace. To se pak propisuje i do formulace vlastních postojů.