Petr Macinka třídí voliče Motoristů jako Popelka hrách. Čísla z nového průzkumu ho mohou překvapit
Je to už takový evergreen. Takřka pokaždé, když vyjde průzkum veřejného mínění týkající se nějaké konkrétní politické otázky, vidíme, že předseda Motoristů Petr Macinka dělá často pravý opak toho, co by si přáli jeho voliči. Co se nejdřív mohlo zdát jako jeho ledabylost, se čím dál víc jeví jako strategie. Tak co má Petr Macinka za lubem?
Rozkol mezi tím, co si myslí voliči Motoristů a co si myslí jejich předseda Petr Macinka, je asi nejvíce patrný v souvislosti s prezidentem Petrem Pavlem. Přes šedesát procent těch, kteří volili v podzimních parlamentních volbách Motoristy volilo také Petra Pavla. Ještě v lednu, kdy Macinkova válka s Hradem nabrala na obrátkách, prezidentovi nadále věřilo přes čtyřicet procent z nich.
Nutno podotknout, že důvěra v prezidenta se u Motoristů vyvíjí, v březnovém šetření klesla na 33 %, což je ale stále nejvíc mezi voliči vládních stran.
Podobné tendence voličů Motoristů evidujeme i u druhého dějství války s Hradem, a sice sporu o to, kdo se má zúčastnit summitu NATO v Ankaře. Tam si prezidenta přeje 26 procent motoristických voličů, opět nejvíc ze všech vládních stran. Podobné je to s agendou, s níž vláda na summit jede, totiž obhájit nízké výdaje na zbrojení. Přitom 56 procent motoristických voličů by si přálo výdaje na obranu zvýšit, podobně jako třeba prezident Petr Pavel.
Dál pojďme už jen telegraficky. Vláda hodlá zrušit koncesionářské poplatky, tuto agendu má v gesci ministr kultury za Motoristy Oto Klempíř. Devadesát jedna procent voličů Motoristů ale vidí veřejnoprávní média bez politických a finančních tlaků jako důležitá. Víc než celostátní průměr a samozřejmě nejvíc z vlády.
Při poslední návštěvě Izraele hodil Petr Macinka opět do hry tezi o přesunu české ambasády z Tel Aivu do Jeruzaléma. To je značně symbolický krok signalizující maximální podporu izraelské politice. Krok, ke kterému přistoupil málokterý spojenec Izraele. V souvislosti s nynější situací je to objektivně ještě více kontroverzní nápad. Podle posledního průzkumu, kterým tým Ireny Kalhousové zjišťoval názory Čechů na Izrael a Gazu, o přesunu ambasády většina respondentů vůbec nepřemýšlí a víc jich je pak proti než pro. Když se podíváme, jak voliči Motoristů uvažují o vládní politice vůči Izraeli, vyplývá z tohoto průzkumu, že jich více nesouhlasí, než souhlasí.
Komu tím prospěje?
Je otázka, proč se takhle Petr Macinka chová. Opakovaně se nechal slyšet, že nebude svou politiku řídit podle aktuálních průzkumů, ale podle svých zásad a principů. To se dá pochopit. Co se potom chápe hůře, je skutečnost, že v řadě otázek Motoristé naprosto rezignovali na svůj předvolební slogan, že „pohlídají Babiše“. V drtivé většině vládních agend to evidentně neplatí. A ne, odvolávat se na výsledek voleb a pozici „juniorního“ vládního partnera neobstojí. Ta byla nad slunce jasná už před volbami.
Možná si Petr Macinka chce ve straně a v elektorátu udělat trochu pořádek. Přeci jen jejich volební úspěch byl svého druhu hurá akce, která se možná nemusí opakovat. Jejich voliči jsou podle všeho natolik různorodí, že se znovu nemusejí sejít. Podle květnového šetření je jejich voličské jádro jen 1,6 % a to neskýtá žádnou jistotu. Do nějaké míry dává smysl stranou dlouho před volbami pořádně zatřást, nechat odpadnout to, „čo je kolísavé“, a etablovat nový elektorát, který bude sdílet stejné ideje jako vedení strany, a ne jen videa Filipa Turka.
Zůstává otázka, kde brát. Podle průběžných šetření překryvu voličského potenciálu se Motoristé mohli nejlépe ucházet o voliče hnutí ANO a SPD. A to je velice nebezpečná cesta, protože funguje obousměrně. A jestli Andrej Babiš něco umí, tak voliče druhým brát, ne jim je dávat.
