Postavu Jozefa Baláže z „politického thrilleru“ Zóna nadšení v životě nepotkalo nic, o čem by se dal napsat román. Proto musel někdejší politik Jozef Banáš do své knihy smontovat příběhy bez jednoty místa a děje, aby vytvořily tzv. iluzi doby.
Postavu – nebo spíše postavičku – Jozefa Baláže z „politického thrilleru“ Zóna nadšenízjevně v životě nepotkalo nic, o čem by se dal napsat román. Proto musel někdejší politik a diplomat Jozef Banáš do své knihy s podtitulem Dramatický příběh přátelství a lásky (1968–2008) smontovat dohromady příběhy bez jednoty místa, děje a postav do výsledné „historické baláže“, aby vytvořily tzv. iluzi doby.
Hlavní postavou knihy je sladce nevědomý dvacetiletý svazák Baláž – můžeme věřit, že jde částečně o alter ego jedenašedesátiletého autora již čtvrté knihy, bývalého slovenského politika a diplomata Jozefa Banáše, jehož dva roky stará kniha Idioti v politiceje jakožto roztomilý místopis slovenské politické scény u našich východních sousedů oblíbená (i když Banášova dcera Adela, která momentálně uvádí televizní SuperStar, je z Banášových „děl“ momentálně asi nejoblíbenější).
Děj Zóny nadšenímá švuňk: Baláž se na Ukrajině v kritickém roce 1968 zamiluje do místní svazačky Alexandry a už to jede. „Na pozadí dramatického příběhu se čtenář seznámí s nejvýznamnějšími událostmi nedávné minulosti v Německu, Česku, Rusku, Ukrajině a na Slovensku,“ praví oficiální anotace knihy. Pravdaže: tu se ocitáme v Kyjevě, tu v Berlíně, abychom se obratem vydali do Neuwiedu, Washingtonu a z Užhorodu na Krym – divže se motor našeho trabantu nezavařil z fofru modernismu!
Josef Baláž jako správný aparátčík ze Slovače pracuje v zahraničním obchodu státního komunistického monopolu ČSSR. Pro pochopení možná složitější, ale když se začtete do bezbřehého příběhu oportunistického života jednoho slovenského kariéristy, budete se bavit.
Některé „třešničky“ jsou skutečně k zasmání – politici z Čech a z Moravy jsou obvykle uváděni pod skutečnými jmény, zato slovenští pod pseudonymy (aby snad autor nepřišel k újmě a neuvedl svou rodinu v nemilost moci?). Taková připosranost se vyskytuje pouze v kýči. Další pamětihodností je neznalost slovenského disentu: „Nevzpomínám si před listopadem ani na jednoho slovenského disidenta,“ říká jedna z autorských postav (str. 333). A co jména Miro Kusý, Milan Šimečka, Dominik Tatarka, Ján Mlynárik, Ján Čarnogurský, Oleg Pastier? To je vážný nedostatek znalostí kulturní reprezentace nezávislého tvůrčího myšlení – kulturního, vědeckého, náboženského – na Slovensku v epoše monopolu komunismu.
Zato máme v příběhu Zóny nadšení (kterému by slušel i název Pěna dní II) kvanta příběhů lidí, již kloudného nezažili ani zbla. Studují, hodují, rejdí ve státních službách, cpou se lahůdkami a lijí do sebe vědra kořalek či vín, zakládají rodiny, svatby slaví na vsi se vší pompou – aby sousedi pukli! – budují kariéry a řítí se do zapomnění, a znovu pořádají svatby dětem, prostituují se, pořád a zas – a my kolem jsme rádi, když nás nechají žít.
„Představ si, že na Slovensku mají Němce rádi. Prý na nás celkem rády starší generace vzpomínají,“ říká Západní Němec Thomas u lahve borovičky, tj. slovenského džinu. No aby nevzpomínali, když mohli arizovat majetek Židů a půlka národa Slovenského štátu se napakovala jako už nikdy! To se i Jánošík v hrobě obracel! Již kronikář Kosmas nabádal k opatrnosti při líčení příliš mladých historických pasáží a současnosti – a těžko říci, zda na to Banáš dbal. Ale třeba to mají na Slovensku jinak.
Jozef Banáš:
ZÓNA NADŠENÍ
Ze slovenského originálu Zóna nadšenia (2008) přeložila Jarmila Valentová.
Vydal Knižní klub, 2009
388 stran
Sledujte rubriku LITERATURA