Festivaly v Česku a na Slovensku byly obvykle dosud předvídatelné nejen svou atmosférou, ale i atmosferickými jevy, které je provázejí... Tragédií předčasně ukončené Pohody se účastnili i reportéři Reflexu.
Velké festivaly v Česku a na Slovensku byly obvykle dosud předvídatelné nejen svou atmosférou, ale i atmosferickými jevy, které je provázejí. Do filmových Karlových Varů se začátkem července jezdí s deštníkem, na oblíbený obří hudební festival do Trenčína v polovině stejného měsíce zase s kraťasy, popř. s plavkami. Třetí den letošního ročníku Pohody ale k nepsané festivalové uniformě přibyly pláštěnky... a několik desítek návštěvníků odvezly sanitky. Předvídat už se nedá snad ani to, zda festival bude i příští rok.
V tištěném Reflexu č. 30 (vychází 23. 7. 2009) čtěte reportáž Ondřej Formánka FESTIVAL V KÓMATU:
„Tohle měla být původně reportáž z nejlepšího hudebního festivalu v bývalém Československu, jednoho z nejlepších ve střední Evropě. Byl výjimečný programem, hudebníky se světovým renomé i atmosférou. Alespoň po ty dva dlouhé letní dny odsud vypadal svět idyličtěji, než jaký ve skutečnosti je.
JENŽE SE ZVEDL VÍTR a všechno je jinak. Rázem píšu zprávu o tragédii.“
Festival se odehrává na betonové čáře kousek od starobylého města Trenčína, kde jindy přes rok přistávají letadla, a tak se nestává, že by se tady člověk musel brodit bahnem.
Během několika hodin od úsvitu se ovšem z runwaye stanou rozpálená kamna. Začne se hrát.
Slunce je všude, dá se na něj zapomenout až když se jeho trajektorie přechýlí na opačnou stranu údolí a z hlavního pódia sešle svou mrazivou hudební ránu americká zpěvačka Patti Smith, přebije vedro a na hodinu opanuje trenčínské údolí, jak uherská kněžna.
Festival Pohoda i prvničkového účastníka zarazí svou relativní kultivovaností.
Především je tady míň uřvaných a ožralých partiček, jsou zde spíš ti,kteří přijeli poslouchat hudbu. A to v naprosté většině takovou, která není součástí mezinárodní pivní kultury.
Svou dramaturgií si tak festival nastavil docela sympatický demografický filtr.
V sobotu odpoledne vedro povolí o několik stupňů a festival přerve uragán.
Mezi stovkami aut, které se snaží procpat ze zrušeného festivalu několikametrovým koridorem, se derou blikající sanitky.
Několik hodin, tam a zpátky. Vrací se se zraněnými do Trenčína, když počet zraněných ze zhrouceného stanu převýší počet volných lůžek, vezou je do nedaleké Žiliny a do Myjavy.
Ve chvilce tragicky skončil pod sloupy život jednoho člověka, další o život bojují. S nimi i samotný festival.
Sledujte další osud festivaluPOHODA (◄ zde).
V tištěném Reflexu č. 30 (vychází 23. 7. 2009) čtěte reportáž Ondřej Formánka FESTIVAL V KÓMATU
