Před měsícem se v Polsku podařilo odhalit porážky nemocných zvířat. Část masa šla i na český trh. Následovala logická opatření, z nichž se ovšem v průběhu týdnů stal spíše bič na konkurenci.
Evropská komise před deseti dny ve svém dopise poukázala na nepřiměřenost přetrvávajících opatření vůči Polsku a vyzvala Česko, aby je ukončilo. Ministr zemědělství Toman nakonec komisaře přesvědčil, že kontroly mají pokračovat.
Minulý pátek, kdy měly být podle komise drastické kontroly zrušeny a nebyly, vystoupil na sjezdu ČSSD právě Toman, který se stylizoval do role hlavního zachránce Čechů před polskými potravinami. Byl to týž Toman, který po propuknutí aféry hysterizoval celou situaci sdělením, že některé české restaurace nabízely zkažené polské maso jako argentinské. Když se ukázalo, že žádná taková restaurace neexistuje, musel vzít svá slova zpět.
Co však zpět nevzal, byly kontroly polského masa. Naopak vyzval Evropskou komisi, aby stejný systém kontrol vůči Polsku přijala celá EU. To už je v podstatě vyhlášení obchodní války. Člověka napadá: proč premiér i ministr zemědělství tak zesilují celou věc se zkaženým masem a ženou celou zemi do konfliktu s tradičním partnerem?
Při hledání odpovědi nelze přehlédnout obrovský střet zájmů rodiny Babišů i rodiny Tomanů, které ve svých firmách produkují a zpracovávají kuřecí i hovězí maso. Babišové a Tomanové vzešli z řad předlistopadových prodejců hnojiv a socialistických družstev. Různými způsoby si zprivatizovali a dnes ovládají i více než dvě třetiny trhu v různých zemědělských oblastech. A právě Polsko, kde je nižší sazba DPH na potraviny, je jejich přímým konkurentem.
I proto se v posledních letech stal byznys s polským masem jednou z nejregulovanějších oblastí ekonomiky vůbec. Obsahuje minimálně dvacet kontrol ročně, pravidelná hlášení Státní veterinární správě, hlášení o objemu a dodavateli. Mimo to se musí dělat pravidelné testování masa. Je to nesrovnatelně tvrdší postup než vůči českým producentům a zpracovatelům masa. A do toho teď ještě vstoupila mimořádná opatření.
Na jedné aféře se zkaženým masem a následném stupňování regulací se dá pěkně ukázat, kam by směřovala ekonomika, kdyby neexistoval jednotný trh v rámci EU. Stát a jeho produkci by si rozdělily velké společnosti a vyšší ceny jako důsledek nižší konkurence by zaplatil spotřebitel.
