Moc v demokratickém právním státě se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Zatímco zejména moc zákonodárná je pod silným drobnohledem – vzpomeňte třeba na to, kolik v minulosti vzniklo článků a reportáží o výhodách poslanců a senátorů, o nízkých cenách v poslaneckém bufetu a o zvýhodněných poslaneckých rekreacích. Tuzemští soudci dlouho zůstávali mimo zájem medií, ale už došlo i na ně. Tedy aktuálně na ty pražské. Hlavní město Praha chce přestat soudcům a státním zástupcům poskytovat městské byty s výhodným nájemným.
Podle názoru pražské územní samosprávy mají čeští soudci a státní zástupci dostatek peněz. Což lze těžko rozporovat, vždyť platy soudců v průměru přesahují sto tisíc korun měsíčně. Tudíž z podstaty věci nepotřebují zvýhodněné nájemné bytů. To má být určeno pouze a jen pro sociálně slabé či pro pracovníky v nízkopříjmových, avšak společensky velice potřebných profesích – jako jsou například pečovatelé o starší lidi nebo zdravotní sestry (anebo bratři).
Jaké splátky budete muset u hypotéky hradit? Vypočtěte si je pomocí hypoteční kalkulačky >>>
Smlouva na dobu neurčitou jako neřešitelný problém
Plán Prahy (jehož motorem údajně byli zastupitelé z Pirátské strany) zní jasně a spravedlivě. Ostatně proč by chudší Pražané měli dotovat bydlení svým bohatším spoluobčanům, kterými jsou z povahy věci mimo jiné právě soudci a státní zástupci.
Nicméně belzebub se skrývá v detailu. Mnozí ze zmíněných pražských soudců a státních zástupců mají své nájemní kontrakty uzavřené na dobu neurčitou. A snad i právnímu laikovi je jasné, že takové kontrakty bude pro naše hlavní město velice problematické (rychle či vůbec nějak) vypovědět. Praze tak nezbude než v těchto bytech „pouze“ zvyšovat a zvyšovat nájemné.
V Praze vyjde nájem bytu i o deset tisíc dráže než v Ústeckém kraji. Rozdíl prý ještě vzroste >>>
Když chudí sponzorují bohaté
V případě bytových jednotek s nájmem na dobu určitou, je řešení jednodušší. Město Praha u nich může sáhnout ke kroku spočívajícímu v dalším neprodloužení nájemní smlouvy. Nicméně ta stávající musí být podle zákona dokončena, což může taktéž trvat dlouhé roky.
Učitelé ekonomie by do svých skript mohli zapsat situaci kolem pražských městských bytů jako ukázkový příklad, kdy chudší lidé de facto dotují své bohatší spoluobčany. A mnozí o tom samozřejmě ani nevědí. Určitě je proto v pořádku, že se vedení města snaží zabránit bláznivému stavu, kdy jsou městské byty, kterých je nota bene dlouhodobý nedostatek, pronajímány za zvýhodněných podmínek dobře placeným pražským soudcům a státním zástupcům. Jak jsme již naznačili výše, nepůjde to úplně lehce, avšak v principu jde o krok správným směrem.
Na úplný závěr autor jako brněnský patriot v laskavé nadsázce dodává, že v Praze by nechtěl bydlet ani zadarmo.
Autor textu je právník a publicista.
