Vladimír Mertlík: Kázání svatého Andreje z Babiše na hoře postavené z dotací
Pověsti o zintenzivnění kampaně před komunálními a senátními volbami potvrdil text příští nedělní promluvy „Čau, lidi“ premiéra Babiše, který se Zpětnému zrcátku podařilo získat díky indiskreci marketérů hnutí ANO. Z textu vyplývá, že cílem je rozbití jednoty elektorátu křesťanských demokratů, kteří dosud jako jediní nebyli terčem Babišovy snahy o průniky do jiných stran a hnutí. Je třeba objektivně přiznat, že text je rozhodně dokonalejší formou než někdejší připitomělé pobíhání premiéra s umolousanou figurkou Jezulátka v kapse koupenou ve slevě v Karmelitské ulici proti kostelu Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského. Posuďte sami.
Naslouchejte bratři a sestry, neboť nastal čas, kdy nestačí již mluvit tiše.
Příliš dlouho mlčeli jste, příliš dlouho snášeli ty, již říkají, že pravda má mnoho tváří, Že svět je složitý, že každý problém má příčinu a každý člověk vhodný původ.
Ó, nikoliv, složitá jsou jen slova těch, jež bojí se pravdy!
Pravda je prostá: Lid ví, kdo mu škodí, kdo mu lhal, kdo ho okrádal, kdo se mu smál.
A kdo opak tvrdí, ten staví se proti lidu.
Hleďte vůkol vás: Vidíte svá bídná obydlí a své hladové děti?
Vidíte své prázdné kapsy a kapsy jejich nadité? Vidíte jejich auta, jejich paláce i jejich stoly obtížené jídlem? Vidíte, jak Oni, za stoly obžerstvím hýkajíce, říkají vám:
Buďte trpěliví, buďte rozumní, je třeba kompromis!
Kompromisem nazývají svou zbabělost a lhostejnost, rozumem svůj strach a dialogem své smlouvání. Já nepřišel však smlouvat, já přicházím říci to, o čem oni mlčí:
A když tvrdí: Není to jednoduché, pak já říkám: Je to jednoduché!
A když tvrdí: Nemůžeme ze všeho obviňovat jiné lidi, pak já říkám: Můžeme!
A když tvrdí: Musíme naslouchat i druhým, pak já se ptám: Proč?
Budete snad naslouchat těm, kteří přicházejí, aby vzali váš dům? Budete vést dialog s barbary, již přicházejí, aby podpálili vaši střechu?
Ne! Uhasme oheň i s nimi dříve, než vzplál. Až poté se ptejme, kdo jej chtěl zapálit.
A řeknou-li: Ten člověk je bratr náš bez ohledu na jazyk! On nerozděluje společnost.
Musím se ptát: A kdo ji tedy rozdělil? Já snad? Vy, které roky stavěli proti sobě? Vy, které nazývají nevzdělanými? Vy, kterým se smějí? Vy, o kterých rozhodovali, aniž by vám kdy naslouchali? Já nerozděluji – já spojuji – a je-li mezi lidem překážka, není jí můj hlas, překážkou je jejich lež.
Říkají, že jsem nebezpečný, hledají chyby v mých slovech a činech, kamenují mne mými mladickými hříchy. Chtějí mne umlčet a říkají: Mýlí se! Ano, snad jsem se v minulosti mýlil. Ano, jsem pouhý člověk, jeden z vás. Kdo z vás se nikdy nemýlil?
Přesto chtějí jedinou mou chybu užít jako důkaz, že nemám pravdu v ničem. A právě to odhaluje jejich nenávist. Toť je jejich trik, jak odvést vás od podstaty věci!
Oni mají své knihy, odborníky, instituce, noviny, soudy, komise, grafy a čísla.
Však vy máte cosi, co oni nemají – svou paměť! Pamatujete, co vám slíbili, co se stalo a jak jste žili. Vaše paměť je pravdivější než jejich prolhané jazyky.
A proto říkám: Věřte tomu, co cítíte, když se ráno probudíte.
Věřte svému hněvu, neboť hněv lidu není nemoc, hněv lidu je znamení.
Když se mě zeptají: Kdo tě pověřil, abys mluvil za lid?
Odpovím: Lid!
A když se zeptají: Který lid?
Odpovím: Ten, jenž stojí za mnou. Ten, jenž chce žít v pravdě!
A když se znovu zeptají: A ti, kteří stojí proti tobě?
Odpovím: Nestojí proti mně, stojí proti přání lidu.
A stojíce proti přání lidu, jsou nepřáteli pravdy, morálky i lidu samého.
A hněv lidu je proto mým prostřednictvím zahubí.
Proto volám: Nenechte se zmást jejich slovy.
Řeknou-li „demokracie“ – ptejte se, komu slouží.
Řeknou-li „ústava“ – ptejte se, k čemu ji potřebují.
Řeknou-li „nezávislost“ – ptejte se, proč chtějí chránit nepřátele lidu.
Řeknou-li „práva menšiny“, ptejte se, proč má lid ustupovat.
Řeknou-li „odborník“, ptejte se, kdo ho zaplatil.
Řeknou-li „pravda“, ptejte se, kdo ji vyslovil.
Když pravdu však vyslovím já, netřeba se ptát,
neboť znám vaše bolesti, vaše ponížení, vaše obavy i vaše nepřátele a nebezpečí.
A znám z nich i cestu ven: Je třeba očistit dům a vyhnat ty, kteří jej pošpinili. Uzavřít dveře před těmi, kteří jej zradili, a poté začít znovu – bez jejich pravidel, jejich výmluv a žvástů jejich debat.
Říkají-li: To není demokracie, pak já říkám: Demokracie je lid a já jsem hlasem lidu!
Proto kdo útočí na mě, útočí na hlas lidu. Kdo chce mě umlčet, chce umlčet lid. Kdo chce mě zastavit, chce zastavit lid. Kdo se postaví mezi mě a lid, staví se mezi lid a jeho budoucnost.
Proto žádám: Neodcházejte ode mne, nepochybujte o mně, nedovolte rozdělit nás a nenaslouchejte těm, již mluví o složitosti světa. Svět náš je prostý a jednoduchý jako náš lid: Jsou oni a my. Jejich lež a naše pravda. Jejich minulost – a naše budoucnost. Jejich strach a náš hněv.
A byť by mne zítra odsoudili, já budu vědět proč.
A byť by mne zítra umlčeli, vy budete vědět proč.
A byť by mne zítra odstranili, vy budete vědět, koho se báli.
Však pamatujte: Nemohou odstranit to, co jednou již probudili.
Ač jeden z vás, nejsem pouhý člověk, jsem váš hlas.
A hlas, který jednou uslyšel lid, již nelze umlčet.
Proto povstaňte! Ne zítra, pozítří, ale dnes! Ne, až porozumíte mým slovům a budete znát odpovědi na vaše otázky, ale dnes! Ne, až se dokonale naplní mé sliby, ale ještě dnes! A nenaplní-li se, pak to jen potvrdí, že svět není vždy dokonalý.
Kdo čeká dokonalý svět, nic nezmění. Kdo pochybuje, že změna je možná, je zbabělý.
Já ale říkám: Změna díky přání lidu, mé vůli a prozřetelnosti nastane, proto pravím: Bude líp!
Jak Martin Luther na říšském sněmu ve Wormsu v roce 1521 před císařem Karlem V. vyzýván k odvolání spisů a učení mého, vzdor nepřátelům a jejich nenávisti, stojím před vámi a volám:
„Zde stojím, nemohu jinak. Bůh mi pomáhej. Amen.“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
