Jebem tvoju majku! Proč se učitelé v Abú Dhabí učí balkánské kletby namísto pedagogiky
Do Abú Dhabí jsem přijela pracovat do školy. Člověk by čekal, že se tu budou učitelé o přestávce bavit o dětech, známkách, rozvrhu nebo o tom, proč zase nefunguje kopírka. My se bavíme o tom, jak správně vyslovit bosenskou nadávku.
Za všechno může Maida. Maida je Bosňanka a jednoho dne se rozhodla, že nás naučí svůj rodný jazyk.
Nejdřív jedno slovo. „Jebiga.“
Řekla to pomalu a důrazně.
My jsme zopakovali. Tedy každý po svém.
Arabský kolega: „Džabíga.“
Maida zvedla prst. „Ne. Žádné DŽ. A žádné dlouhé Í.“
Indický kolega (s typickým kmitáním hlavy ze strany na stranu a protáhnutým koncem): „Džebigaaaa.“
Maida: „Skoro. Ale zníš jako indická zákaznická linka.“
Filipínský kolega (velmi měkce, trochu do i): „Yibiga.“
Maida se usmála: „Ano. To je hodně blízko.“
Já: „Jébiga.“ (s čistým českým dlouhým É)
Maida zavřela oči.
„Ty vůbec.“
„Ale vždyť jsem to řekla stejně jako on!“
„Právě.“
Arabský kolega se nedal.
„Je to Džebíga?“
„Ne.“
„Žebíga?“
„Ne.“
„Džabiga?“
„Ne.“
„Tak jak?“
Maida: „Jebiga.“
„To jsem řekl!“
„Neřekl.“
„Řekl!“
„Ne.“
Arabský kolega si frustrovaně sedl.
„I give up.“
Maida: „Jebiga.“
On se na ni podíval: „Exactly.“
Indický kolega byl mnohem sebevědomější.
„Já to umím.“
Maida: „Tak povídej.“
„Jebiga-ji.“
„Proč tam dáváš ‚ji‘? To není projev úcty.“
„Takže jenom Jebiga?“
„Ano.“
„Jednička?“
„Ne.“
„Proč?“
„Protože jsi to řekl s melodií, jako bys mi prodával nový paušál.“
„Co je špatného na melodii?“
„Balkánský hněv nemá melodii.“
Ind se zamyslel.
„To je velmi konkrétní lingvistická rada.“
Filipínský kolega to vyslovoval nejjemněji ze všech.
„Jebiga.“
Maida: „Výborně.“
„Really?“
„Ano.“
„Why?“
„Protože jsi tam nepřidal žádný svůj přízvuk. Vy Filipínci všechno polštíte.“
Arabský kolega se hned ozval: „Já jsem přidal jenom jedno malé DŽ!“
„Ano.“
„To je takový problém?“
„Ano. S tím DŽ to zní, jako by ses ptal na cestu do Dubaje.“
Pak jsem přišla na řadu já.
„Jebiga.“
Maida: „Ne.“
„Jebiga.“
„Ne.“
„Jebiga!“
„Horší.“
„Jak to může být horší?“
„Teď jsi do toho přidala celou Vysočinu.“
„Jak se do jedné bosenské nadávky vejde celá Vysočina?“
Maida pokrčila rameny.
„Příliš zpíváš na prvním É. Češi neumí klít bez melodie.“
Po týdnu jsme začali trénovat další slovo.
Kurac.
Maida: „Tohle je jednodušší.“
„Co to znamená?“
„Doslova penis.“
Ticho.
„Ale používá se,“ pokračovala, „když něco spadne, něco nejde nebo vás něco naštve.“
A to byla zásadní informace. Protože učitelé okamžitě pochopili, že právě dostali univerzální slovní nástroj.
Arabský kolega upustil propisku.
„Kurrac!“ (s tvrdým arabským R)
Maida: „Perfektní.“
Ind zakopl o kabel.
„Kurak!“ (protože anglická výslovnost C ho zradila)
Maida: „Ne ‚k‘, ale ‚c‘. Kurac.“
Ind: „Kurac!“
„Perfektní.“
Filipínci spadl hrnek.
„Kurac.“
„Výborně.“
Já: „To je nějak moc snadné.“
Pak ale Maida cítila, že náš sbor potřebuje i něco pro krizové situace nejvyššího stupně. Postavila se k tabuli a pomalu napsala celou větu:
Jebem tvoju majku.
„To je nukleární varianta,“ varovala nás. „Používat výhradně v absolutním bezvýchodnu.“
A to přišlo hned druhý den. V tu chvíli se ozvala kopírka. BZZZZ. Nikdo nic neřekl. Kopírka se znovu pokusila vytisknout papír.
KRRR.
Uvnitř to křuplo, rozsvítil se červený displej a z podavače se lehce zakouřilo.
Arabský kolega se na ni podíval: „Kurrac.“
Ind: „Jebiga.“
Filipínec: „Govno.“
Arabský kolega udělal krok vpřed, položil ruku na kouřící stroj a osudově pronesl:
„Jebem tvoju majku.“
Maida vstala a se slzou v oku zatleskala:
„Výborně. Použili jste celou lexiku přesně tak, jak má být.“
A potom Maida naučila učitelský sbor slovo „pička“. Tentokrát ale přidala ještě jedno.
„Prepička.“
„Co to je?“ zeptala jsem se.
Maida ukázala na chodbu. Právě procházel jeden z kolegů.
„Prepička.“
„To je jako…?“
„Hodně hot.“
„To jsi právě vymyslela?“
„Ne, tak se to říká.“
A tím byla hodina ukončena. Bez diskuse. Dnes už má náš učitelký sbor několik základních pravidel.
Když něco spadne: Kurac.
Když něco nejde: Jebiga.
Když selže systém: Govno.
Když kopírka definitivně zemře: Jebem tvoju majku.
A když kolem kabinetu projde někdo opravdu dobře vypadající, Maida se podívá, ani nezvedne hlavu od počítače a řekne: „Prepička.“
A všichni už přesně vědí, co tím myslí. Jediný člověk, který pořád neumí správně vyslovit „jebiga“, jsem já. Maida tvrdí, že je to proto, že jsem Češka a cpou se mi tam české vokály. Já tvrdím, že je to proto, že Bosňané mají příliš vysoké nároky. Maida na to pokaždé řekne: „Jebiga.“
Govno, Maido, govno.
