Letíme pro čerstvá játra do Nitry, napsala mi chirurgyně. Zrovna jsem krájela salám a málem jsem se…
Pamatujete si ten prehistorický německý horor „Kandidáti života a smrti“? Je to o černé sanitce, která unáší lidi a krade jim orgány. (Spoiler: Monika už Mikea nezachrání…) Moje kamarádka chirurgyně tohle dělá legálně. Létá po dřívější federaci, sklízí orgány a pak je přišívá. Tohle mě fascinuje. Třeba dnes letěla do Nitry s takovým mrazicím boxem, který vypadal jako na piknik. Ale místo chlebíčků…
„Co řežeš dneska?“ zajímám se.
„Dneska játra,“ píše a aktivně posílá fotky z letadla, kde jsou vidět naše bydliště.
„To je jak z bondovky, ne?“ žasnu. Já jako učitelka se dostanu takhle ven z práce jen na školní výlet do Heritage Village v Abú Dhabí, kde mají krávu v díře. To si nevymýšlím. V díře v zemi je přivázaná kráva a je to hned u nádherné luxusní pláže.
„No, jestli James Bond lítal s deset let starým letadlem, tak jo,“ vysvětluje IH. Pilot jí řekl, že se mýlí. Letadlo je staré třicet let.
„Určitě lepší než nízkonákladovka Pegasus. Tam akorát turisti žerou chleba s řízkem.“
Ona lítá pořád někde a sbírá orgány, které pak našívá pacientům. Doufám, že až mě to klepne, bude už umět i transplantovat mozek. Práce IH je prostě silnější kafe než Mohamedovo neviditelné zranění na malíčku s vysvětlivkou: „Miss já krevácím, já muset za zdravodnice…“
Špatně se IH nedělá, prý si člověk zvykne. Hlavně aby ten orgán uřízla s dostatečně dlouhou cévou(?), aby se dal dobře našít. Jeden její nejmenovaný kolega prý to dělá nejrychleji na světě. Vypráví se o něm, že ten orgán položí dovnitř a je to. Což je samozřejmě jen taková malá metafora.
Od té doby, co IH transplantuje játra, si už nemohu pochutnat na játrech na cibulce. Plačící smajlík.
IH ráda operuje s jedním kolegou, který se vtipně vyjádřil, že „život je jedna nekonečná operace“. Pro mě by to asi byla „nekonečná hodina matematiky“. Prostě „same same“, řečeno tradiční pidgin english na trzích v Emirátech.
S IH už začíná být složité procházet se na veřejnosti. „Jé, paní doktorko, pamatuje si na mě? Já jsem ten kvadrúpl bájpás,“ představuje se nízká, velmi silně oplácaná paní. „Ano, samozřejmě si vás pamatuji,“ odpovídá, ale je vidět, že si myslí: „Vždyť jsi byla celou dobu v narkóze, tak jak bych si tě mohla pamatovat?“ Potom mi po straně pošeptá: „Vidíš, tohle je typická ischemička: Malá a s těžkou nadváhou.“
Takže pokud jste ženy nízké, snažte se vyrůst, pokud se vám nechce hubnout. Moje nej kámoška má raději pacoše v narkóze, a to se nedivím. Já celý den odpovídám na pitomé dotazy typu Miss, je pořád ještě matemotyka? Jízlivým: „Když vidíš čísla, tak to asi angličtina nebude, ne? Podívej se na rozvrh, vidíš? Dvojitá MA-TE-MO-TY-KA.“ Někdy si přeji, abych také mohla učit v narkóze. Ale zase nezachraňuji životy jako IH. Já se snažím přežít bez svěrací kazajky.
Rozhodně se těším, komu ty játra našije. Doufám, že to bude někdo, kdo je opravdu potřebuje. Já bych jich pár zrovna znala!
Poznámka: IH je vděčná postava v mých sloupcích. Děkuji Ti, BFF, žes mě ještě ani jednou nedala k soudu. Já přece zachovávám perfektní anonymitu…
