Od hubení škůdců k hromadným vraždám: Plyn, který měl zachraňovat úrodu se změnil na vyhlazovací zbraň
Přípravek Cyklon B vznikl v 20. letech jako účinný pesticid na ochranu úrody. Za druhé světové války ho však nacisté proměnili v nejsmrtonosnější nástroj vyhlazovacích táborů. Příběh německého vynálezu ukazuje, jak snadno se může vědecký pokrok změnit v průmyslovou mašinerii na hromadné vraždění.
Když německý chemik Fritz Haber, pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii, se svými spolupracovníky v průběhu 20. let minulého století pracoval na vývoji efektivních pesticidů, klíčovým cílem této práce byla záchrana zemědělské úrody a dezinfekce. Z těchto laboratorních výzkumů vzešel i granulovaný přípravek zvaný Zyklon B (v české transkripci Cyklon B). Plyn původně určený k hubení škůdců zemědělských plodin se o dvě dekády později stal nejsmrtonosnějším nástrojem organizované vyhlazovací mašinerie Třetí říše.
Od Haberova ústavu po patent společnosti Degesch
Chemická podstata Cyklonu B spočívala v kyanovodíku (kyselině pruské), což je mimořádně těkavá a prudce jedovatá kapalina. Aby bylo možné s takto nebezpečnou látkou manipulovat v běžném provozu, výzkumníci ji navázali na porézní nosič – křemennou hlínu, diatomit nebo sádrové granule. Látka byla uzavřena ve vzduchotěsných plechovkách. Po jejich otevření a vystavení vzduchu se vlivem pokojové teploty začala tvořit vysoce toxická plynná forma kyanovodíku.
V roce 1922 získala na tento postup patent německá společnost Degesch (Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung), v níž držel dominantní podíl chemický gigant IG Farben. Původní Cyklon B obsahoval z bezpečnostních důvodů i zápachové činidlo, které mělo lidi upozornit na únik plynu při dezinfekci skladů, železničních vagónů či lodních podpalubí.
S nástupem nacistického režimu k moci a postupným utahováním šroubů totalitního státu se však využití chemických látek začalo dramaticky proměňovat. IG Farben i dceřiná společnost Degesch se plně zapojily do německého válečného hospodářství.
Od odvšivování k první vraždě v Osvětimi
Až do roku 1941 byl Cyklon B v koncentračních táborech používán výhradně k původnímu účelu: k odvšivování oděvů a dezinfekci baráků za účelem zamezení epidemiím. Zlomový moment nastal na podzim téhož roku v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz I. 3. září 1941 se zástupce velitele tábora Karl Fritzsch rozhodl otestovat Cyklon B k hromadnému vraždění lidí.
Ve sklepních prostorách bloku 11 vyzkoušel plyn na přibližně 600 sovětských válečných zajatcích a 250 nemocných polských vězních. Test potvrdil předpoklady SS: kyanovodík zabíjel rychle, efektivně a ve srovnání s do té doby používanými výfukovými plyny z motorů nevyžadoval složitou strojní infrastrukturu.
Velitel tábora Rudolf Höss následně prosadil využití Cyklonu B v nově budovaném vyhlazovacím táboře Auschwitz II-Birkenau. Zde byly velkokapacitní plynové komory maskované jako běžné sprchy. Plechovky s granulemi Cyklonu B vhazovali příslušníci SS přes speciální otvory ve stropě přímo mezi natlačené oběti.
Nacisté navíc v zakázkách pro společnost Degesch výslovně požadovali dodávky Cyklonu B bez výstražného zápachového činidla, aby oběti v plynových komorách do posledního okamžiku netušily, co je čeká.
Korporátní profit ze smrti a poválečné účtování
Průmyslový rozměr vyhlazování dokládá nemilosrdná ekonomická logika. Výroba Cyklonu B probíhala v závodech v Kolíně nad Rýnem a také v továrně v českých Lučebních závodech Kolín (Dessau-Werke). Distribuci zajišťovaly firmy Tesch & Stabenow (Testa) a Heerdt-Lingler, které inkasovaly provize za tuny dodaného plynu do Osvětimi, Majdanku a dalších táborů.
Odhaduje se, že jen v Osvětimi bylo kyanovodíkem uvolněným z Cyklonu B zavražděno více než milion lidí, převážně Židů. Mezi nimi i příbuzní Fritze Habera, který sám byl kvůli židovskému původu nucen z Německa uprchnout.
Po skončení druhé světové války se historie Cyklonu B stala klíčovým bodem při procesech s válečnými zločinci. Bruno Tesch a jeho společník Karl Weinbacher z firmy Tesch & Stabenow byli britským vojenským soudem v roce 1946 odsouzeni k trestu smrti a popraveni, neboť bylo prokázáno, že vědomě cvičili personál SS v aplikaci smrtícího plynu na lidi.
Ředitel společnosti Degesch Gerhard Peters byl po válce opakovaně soudně stíhán a nakonec odešel s relativně mírným trestem. Vedení koncernu IG Farben stálo před soudem v Norimberku v rámci jednoho z vedlejších procesů, kde byli představitelé koncernu souzení za válečné zločiny a zotročování lidí.
Příběh látky Cyklon B dodnes zůstává nejtemnější ukázkou toho, jak snadno může být vědecký pokrok a průmyslová inovace zneužita k řízené genocidě, pokud věda a byznys ztratí jakékoli etické zábrany.
