Věci, které jsem si v 50 letech slíbila, že už nikdy neudělám… a stejně jsem je všechny totálně podělala
Když mi bylo přesně padesát, cítila jsem se velmi moudrá a dospělá. Sedla jsem si večer s notýskem, nalila si kefír (podporuje pravidelné s***í) a sepsala seznam deseti věcí, které už nikdy znovu neudělám. O šest let později se na ten seznam koukám a mám chuť si nakopat do zadku. Nebo spíš se rozbrečet. Záleží na náladě.
Hned první bod byl klasika: Už nikdy nebudu jíst sladké po osmé večer. Od té doby jsem sežrala tolik čokolády a zmrzliny v noci, že zubař si díky mně mohl konečně koupit jachtu. Moje věta „jen jeden kousek“ se stala naprosto legendární. Jeden kousek u mě pravidelně končí prázdným obalem nalepeným na tváři druhý den ráno.
Dále jsem si slavnostně slíbila, že už nikdy nebudu kupovat oblečení o dvě velikosti menší v přesvědčení, že „do léta zhubnu“. Za poslední roky jsem ho nakoupila tolik, že bych mohla obléct celý cirkus.
Přísahala jsem, že už nikdy nebudu scrollovat Instáč dvě hodiny před spaním. Samozřejmě jsem si na to okamžitě nastavila časový limit. Překročuji ho s takovou pravidelností, že by mě IG mohl klidně nominovat na zákazníka roku.
Velký životní zlom měl přijít, když jsem si zaplatila roční členství v posilovně. Byl to můj první a zároveň poslední zdravý krok v životě. Od té doby jsem tam nebyla ani jednou. Místo toho jsem doma ležela na gauči, lajkovala workout videa a říkala si „zítra fakt jdu“. To „zítra“ už trvá patnáct měsíců. Na gauči mám vyležený důlek ve tvaru mého zadku. Ten jsem vytvořila při nočním scrollování IG a žraní čokolády, čímž jsem porušila předsevzetí z bodu 1 a 3.
A jako třešničku na dortu jsem si slíbila, že už nikdy nebudu objednávat věci z internetu ve tři ráno. Výsledek? Mám doma neonově růžové legíny s hadím vzorem ve velikosti XXS. Já nosím S. Zřejmě jsem zhubla při svých intenzivních workoutech, viz bod 4.
Tak to je můj život. Plný velkých slibů a ještě větších průserů. Mám hromadu oblečení, do kterého se nevejdu, ledničku plnou čokolády a členství v posilovně, kde mě ani neznají.
Také jsem úspěšně rozšířila svoji sbírku výmluv.
A víte, co je na tom všem úplně nejlepší? Že ten zatracený seznam si příští rok nejspíš napíšu znovu.
Jasně.
