Bylo důležité, aby se ve světě dozvěděli pravdu, říká o roce 1968 tehdejší šéf zahraničního vysílání ČRo

Jak jste se dozvěděl, že sovětské tanky jsou v Československu?

Před druhou ráno zazvonil telefon. Bylo mi řečeno, že se mám okamžitě dostavit do budovy rozhlasu na Vinohradské třídě. Bydleli jsme v Jičínské ulici, nebylo to daleko. Byl jsem zástupce šéfredaktora zahraničního vysílání. Volali mně, protože on trávil dovolenou v Bulharsku. V tu chvíli už tanky mířily do středních Čech a paradesantní jednotky obsazovaly letiště v Ruzyni. Sovětská letadla pak přistávala v minutových intervalech. Ředitel rozhlasu nám oznámil, že Karel Hoffmann nakázal vypnout vysílače. V půl druhé ráno předsednictvo ÚV KSČ většinou hlasů přijalo provolání Všemu lidu ČSSR. Proti hlasovali Biľak, Kolder, Rigo a Švestka. V textu stálo, že vojska Varšavské smlouvy obsazují Československo bez vědomí vedení státu. Toto prohlášení měl rozhlas zveřejnit.

Z dobových záznamů je zřejmé, že tento text rozhlas ještě stačil odvysílat. Mnoha lidem se v ten okamžik zhroutily veškeré naděje, když slyšeli: „Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů…“

Československý rozhlas chtěl odvysílat provolání deset minut před druhou ráno. Po první větě však nastalo ticho. Vysílače na Hoffmannův příkaz přestaly fungovat. Je třeba dodat, že nepatřily pod rozhlas. Prokremelští soudruzi ale zapomněli, že existuje takzvaný rozhlas po drátě, který byl v mnoha domácnostech. Text provolání tedy hodně lidí skutečně slyšelo. Četl se pak ještě několikrát.

Před pátou ráno přišly k budově rozhlasu stovky občanů, aby ji holýma rukama bránily před okupanty. V půl osmé ráno se na Vinohradské třídě po­prvé ozvala střelba ze sovětského kulometu.

Bylo to slyšet až k nám domů. Manželka byla v osmém měsíci. Dcera se narodila 20. září 1968. Moje žena byla statečná. Když jsme ilegálně vysílali, nikdy mi neřekla, abych raději s ní a naším malým synem zůstal na chatě za Prahou. Ve dnech, kdy lidé netušili, jestli se československá delegace v čele s Dubčekem vůbec vrátí z Moskvy, a sovětská propaganda jela na plné obrátky, bylo svobodné vysílání nesmírně důležité. Bylo nutné, aby se i ve světě dozvěděli pravdu.

Odkud jste vysílali?

Z nuselské stanice, která se tvářila, že vysílá z Itálie. V domě v Nuslích totiž měli redakci italští komunisté, kteří předstírali, že Oggi in Italia, tedy Dnes v Itálii, vysílají z Apeninského poloostrova, a nikoliv kousek od náměstí Bratří Synků. Srpnová invaze pro ně znamenala velkou deziluzi a svoje prostory nám poskytli.

Z Nuslí se éterem šířilo: „Radio Praha Československo, vysílání svobodného Československého rozhlasu. Posloucháte nás na krátkých vlnách. Svobodný hlas posloucháte anglicky, francouzsky, italsky, rusky, německy a česky.“ Víte, jaký ohlas v cizině mělo vaše zahraniční vysílání o událostech v Československu?