Původně jste si na tomto místě měli číst ambiciózní úvodník, shrnující vánoční a novoroční poselství všech československých i českých prezidentů do několika vět. Když jsem jej ovšem začal psát, začaly se mi kroutit ruce. Prostě to nešlo.
Stačila drobnost – navštívil jsem opavský obchodní dům Breda a před hračkářstvím, kde jsem malému synkovi kupoval pod stromeček autodráhu, hlídkovali těžkooděnci se samopaly. Dělejte si pak v editorialu srandu z Masaryka, Gottwalda, Zápotockého, Husáka nebo Havla s Klausem...
Paříž, Brusel, Nice, Bavorsko, Berlín. Pokaždé, když radikální islamisté zabíjejí ve jménu Alláha bezbranné Evropany, následuje stejný nervy drásající politicky korektní scénář: Nesmíme házet všechny uprchlíky do jednoho pytle, je třeba čelit extremismu, musíme se držet za ruce a společně zapálit svíčky za nevinné oběti.
A pachatelé? Buď přišli v jedné z uprchlických vln, a přestože se jim dostalo bohaté materiální i duchovní pomoci evropských vlád, Bruselu, a především lidskoprávních neziskovek, něčím jsme je naštvali a dali to třaskavým způsobem najevo. Nebo jsou to takzvaně vykořenění potomci první generace uprchlíků, kteří svou bezvýchodnou sociální situaci a traumata vyvolaná přehlížením „většinové“ populace řeší přimknutím k ideologii Islámského státu. Pokud nás tedy vraždí, můžeme si za to sami. Ale hlavně – byli to všichni svým způsobem vyšinutí osamělí vlci, kteří nemají nic společného s autentickými uprchlíky, lidmi, kteří přišli kulturně i populačně okysličit náš kontinent.
A po berlínském masakru, během kterého zemřela i Češka Naďa Čižmárová? Zatímco v Bruselu budou i nadále tlačit na přerozdělování uprchlíků do jednotlivých členských zemí unie a přemýšlet, jak přejmenovat Vánoce na svátky, jež by muslimům nevadily – třeba na Svátky zimního slunovratu –, a neurážet jejich civilizační jemnocit instalací vánočních stromů, živými betlémy, koledami a podobnými křesťanskými provokacemi.
A my, kteří již několik let voláme po odchodu neodpovědných politiků, po změně sebevražedné uprchlické politiky a zpovykaného evropského sociálního systému? Samozřejmě budeme ještě více než dosud rasisté, xenofobové, náckové, asociálové, Antievropané, sobci atd. Jeden ze čtenářů, jemuž zjevně leží na srdci multikulturní osud Evropy i po berlínském masakru, mi kvůli naší kontinuální kritice evropské uprchlické politiky ironicky popřál ty správné bílé (myšleno rasistické) Vánoce.
Nevím, jak on, ale já je určitě s lidmi, kteří najíždějí náklaďáky do rodin s dětmi na vánočních trzích, opravdu slavit nechci.
Text vyšel v tištěném Reflexu č. 52/2016, který je v prodeji od čtvrtka 29. prosince.
