Dvakrát po sobě přišla řádka mailů s touto více či méně podobně formulovanou otázkou. Po článku o Zemanově válce proti IS a po sérii článků o Islám v ČR nechceme. Nezbývá mi než veřejně deklarovat, že na ničí straně nestojím.
Stát na něčí straně je dobré pro lidi s narušenou identitou. Pokud se přidají k nějaké straně - politické, náboženské, pejskařské, je to úplně jedno - tak mají jednoduše rozdělený černobílý svět. To a ten, kdo je pro moji stranu, církev či čokly, je na mé straně a já ho akceptuji se vším včetně chlupů. Je-li naopak někdo proti mé straně, církvi či kočičkám, je zcela zavrženíhodný, i když přeje dobrý den, protože je na straně protivné.
Pokud se nechce novinář cítit jako idiot, je na jediné straně. Straně (s prominutím) pravdy, méně honosně pak na straně racionálních argumentů či prostě faktů. Je o mne známo, že jak můžu, tak napíšu o Miloši Zemanovi to nejhorší, co lze. Přesto jsem nedávno musel konstatovat, že dokonce i on může mít pravdu. To když mluvil o potřebě masivní vojenské letecké operace Západu proti IS. To bylo majlů, že obracím! Ne, neobracím, mám k Zemanovi stejný despekt, jako dřív, ale v tomhle má prostě pravdu. A kdybych to nenapsal, byl bych presstitut, protizemanovský propagandista převlečený za novináře.
Ještě větší kabaret nastal, když jsem psal o facebookovské skupině Islám v ČR nechceme. Především - já sám islám v ČR nechci, proto jsem jejím členem. Zároveň jsem měl tu čest dostat se za článek o tom, že halal porážka je OK, do zcela nekompetentní a sprosté palby vůdce skupiny docenta Konvičky, který mne (aniž by ten článek vůbec četl) nazval debilem, a pak o tom, že jsem debil (aniž by nadále můj text, s kterým polemizoval, četl) napsal na svůj blog intelektuálně náročnou essay. Proto si myslím, že je to trotl a hulvát, a netajím se tím názorem. Zároveň ale plně hájím jeho svobodu mne debilem nazývat, takže jsem se ho pateticky zastal, když hrozilo, že ho za hrubosti na Facebooku vyhodí z fakulty, kde učí o hovniválech. Entomolog může být hulvát, broukům je to jedno, v této profesi je důležité, aby věděl, jak se páří ploštice, ne vybrané mravy.
Z reakcí jednodušších členů IVČRN jsem se málem počural smíchy. Nekonečné dotazy, zda jsem pro Konvičku a IVČRN, anebo proti. Anebo jestli prostě píšu to, co mi naříděj temné síly řídící naši redakci. Není tomu tak - píšu totiž v komentářích o činech, ne portréty lidí. Občanská angažovanost proti tomu, abychom neměli za pár let kolem Prahy ghetta plná muslimských radikálů jako ve Francii nechci, proto jsem členem skupiny. Na její demonstrace zásadně nechodím, protože tam chodí popatlaní čeští skinheadi i opravdoví náckové z Národního odporu. Martin Konvička má velkou odvahu, že tento protest rozjel. Naopak se mu vůbec nedaří legitimní obavy z islámu účinně prezentovat širší veřejnosti, a je to potřeštěný hulvát. Přesto myšlenka, kterou vnesl do veřejného prostoru masivně jako první, je více než důležitá.
Takže asi tak. Žádný společenský jev a žádný člověk není jenom dobrý, bílý a milý, ale také špatný, černý a zlý. Záleží na poměru. A pokud někdy zjistíte, že nějaký novinář píše v dlouhodobém horizontu o nějaké veřejně činné osobnosti buď jen špatně, nebo jen dobře, zvyšte k takovým textům ostražitost. Stát na něčí straně totiž k novinářské profesi úplně nepatří.
