Dosud nikdy v demokratické době náš prezident nepřijal zástupce komunistického tisku. Miloš Zeman však posunuje hranice možného.
V pohnutých dobách národ tíhne ke svým duchovním starožitnostem. Na mém stole se tak ocitly spolu dvě tiskoviny. Bible kralická, překlad Blahoslavův z roku 1568, a jediný významný list, který má přístup k informacím tak říkajíc „shůry“: Haló noviny.
Četl jsem si střídavě obě díla naší slovesnosti a náhle vznikl následující zápis. Vždyť naše doba je opět taková liturgická a vznešený jazyk předků se hodí i pro aktuality:
I přišli učedníci z Haló novin za Mistrem, aby se ho tázali.
„Aj, zdravíme Tě, Pane líbezný!“ Tak radostně ho vítali. A on jim kynul, přicházeje.
„Kam kráčíš, Pane?“ tázal se ho Petr Kojzar, ztepilý syn otce svého, písmáka komunistického. „Pověz, Mistře, lidu svému, jaké skutky chystáš při bohumilém obdělávání země naší sličné?“
I vystoupil Pán Hradu z oblaku svého kouřového a vece k nim vespolek:
„Dítka blízká srdci mému, Vy jste nikdy neobrátila proti mně paty své a se stranou Vaší již po drahný čas vlídně obcuji. Já odměním se vrchovatě za lásku Vaši blíženeckou a otevřu Vám srdce své.“
I zaradovali se redaktoři milí, že Pán s nimi tak vlídně rokuje o věcech pozemských i nadpozemských. A vřele pravili: „Mistře, kamkoli půjdeš, my, komunisté, obšťastníme tě naším doprovodem a nezradíme Tě, i kdyby třeba modrý kohout potřikráte zakokrhal.“
A Pán k nim vece, řka: „Aj, moji milí, i dříve nechával jsem maličké k sobě přicházeti, pakliže lísali se ke mně v dokonalé pokoře. Dnes dorostli jste v ryzí přátele a obcování s Vámi mi moji mysl převelice občerstvuje. Kohoutem modrým jsme spolu mrskli na pekáč a on se již pěkně peče.
A proto amen, amen, pravím Vám, volby do sněmovny vypíši na říjen, než spolu republiku svátkem posvětíme. A ten zákonodárný sbor plný zlořádu rád rozpustím, aby přestal činit pohoršení. Jako kupčíky z chrámu ty poslance vypráskám a nastolím mír.“
Tu veliká radost zachvátila soudruhy.
„Budiž požehnán, veliký Miloši!“ volali
z plných svých hrdel. „Ty spravedlivě soudíš a dobře si sobě víno odměřuješ.“ A skotačili pak spolu vesele do podhradí, očištěni od letité své hanby, radujíce se, že Pán hříchy jiných trestá, ale z komunistů je snímá a milosrdně odpouští.
A on, jak pravil, tak jest učinil, a to k větší své slávě a moci. Od té doby se Rudý duch opět ráčí vznášet nad propastmi naší vezdejší nicotnosti.
Sláva, Miloši! Gloria!
